Účet za reformu bychom měli poslat Klausovi, Zemanovi, Špidlovi, Grossovi a Topolánkovi
Navzdory všem včerejším odsudkům a posměšným komentářům tvrdím: premiér Petr Nečas udělal ve čtvrtek to nejlepší, co mohl. Po atacích ze všech stran viditelně ustoupil, přesto může v posledku z bitky vyjít značně posílen.
Premiér změnil kritizovanou důchodovou reformu - tak, aby navenek vypadala jinak, přičemž na její podstatě se nezměnilo ani Ň. Nejen to: ačkoli na první pohled jednoznačně vyhrávají Věci veřejné, při bližším ohledání není nález zdaleka tak jednoznačný.
Spojením změn penzí s hlasováním o důvěře pak Nečas zasáhl dva cíle najednou. V prvé řadě získá zpět poškozenou důvěru a tím i legitimitu celému kabinetu; v řadě druhé do značné míry eliminuje rozebírání reformy lobbisty a, možná zejména, případnou poslaneckou tvořivostí. Všichni si moc dobře pamatujeme, jak snadno dovedou zástupci lidu přetvořit plány své vlastní vlády. Bude-li se teď hlasovat o důvěře vládě společně s důchodovým balíkem, bude řádově obtížnější vládní plány přepsat k nepoznání.
Zdůrazněme ještě jednou: na změnách penzí se neměnilo vůbec nic. Proměnily se zdroje, jimiž bude přechod na nový model financován. Pokud si odmyslíme čítankově zpackaný začátek, pak je střední kus zahraný téměř ukázkově: noviny píší Zdražení bude nižší.
Hrdina z podhradí Pokud si shrneme, v čem se nová dohoda liší od té staré, musíme poblahopřát Vítu Bártovi.
Většina zboží a služeb nezdraží tolik, jak předpokládala první varianta - většina zvýhodněných komodit nebude daněna 20, ale jen 14 procenty. Přesně to, co chtěli od počátku Věci veřejné: nepřesouvat z 10procentní sazby do 20procentní raději nic.
Změna druhá: plánovaný pokles sociálního pojištění o 1,8 procenta, který měl citelně ulevit firmám, se ruší bez náhrady. Přesně to, co od počátku odmítaly Věci veřejné.
Do třetice, jako bonus: VV sklízely za své směšné výjimky kritiku ze všech stran (slyšíte to ještě? Syrové ryby! Syrové ryby!). Nová dohoda jim dala šanci z hloupého kompromisu potichoučku vycouvat.
Trestat práci, chválit nákupy Věcně vzato je hodnocení složitější: plánovaný přesun od přímých daní (mezi něž sociální pojištění patří) k nepřímým (jako je daň z přidané hodnoty) je bezpochyby správný. Stejně tak je lepší danit spíše spotřebu než aktivitu. To ostatně uznává i prezident.
Jenže od počátku bylo velikou otázkou, zda je politicky inteligentní tyto bohulibé daňové změny spojovat s penzijní reformou. Politickou ulici nezajímá „snížení ceny práce“, vnímá jen „zdražení“.
Opuštění tohoto plánu je pro obě pravicové strany bolestné, i když volební slib „nedopustíme zvyšování sociálního pojištění“ v tomto ohledu dokázaly udržet.
Uděláme-li však opravdu poctivé porovnání slibů a výsledku, pak je vítězem penzijní přetahované jednoznačně ODS.
V programu se píše: Navrhujeme možnost dobrovolného převodu části důchodového pojištění (4 % + doplatit 2 %) do důchodových fondů.
Výsledná dohoda se od volebního slibu liší - v jednom jediném detailu: Ze státního systému budeme moci vyvést tři, nikoli čtyři procenta. Podstata, tedy velmi malé vyvedení (pověstný opt-out), doplněné povinností přidat si další peníze, je naplněna stoprocentně.
V programu se píše: Dobrovolný převod 1 % z pojištění na zvýšení důchodu rodičům. Umožníme dobrovolný příspěvek 1 %z důchodového pojištění rodičům (pěstounům) pojištěnce na zvýšení jejich příjmu v seniorském věku. Tento plán vyšel také v úplnosti. Dokonce jej Nečas dokázal prodat Bártovi jako ústupek, jímž naplňuje požadavky Věcí veřejných na fond mezigenerační solidarity.
O sjednocení DPH na úrovni 17 procent mluví ODS, poprvé ten plán veřejně formuloval Mirek Topolánek už v lednu 2010. Už tehdy říkal, že 17 procent by bylo „rozpočtově neutrální“ (rozuměj: stát na tom nic nevydělá). Výsledek, jednotná daň 17,5, v podstatě jen odpovídá bídě, do jaké se státní důchodový účet mezitím propadl.
Faktickým vítězem je tedy jednoznačně ODS. Otázkou samozřejmě je, zda to Petr „Raději Mlčím“ Nečas dokáže svým stoupencům prodat - a zda to voliče vůbec zajímá.
Cena za zbabělost Kdyby se reforma udělala před třemi, sedmi, patnácti lety, nemusela ani zdaleka tolik bolet. Na důchodovém účtu tehdy nebyla sekyra 35 miliard; ještě bylo co privatizovat; akciové trhy byly rizikové, ale nikoli v opovržení.
Je snadné posílat účet za chystané zdražení Nečasovi, Schwarzenbergovi a Bártovi. Poctivější by však bylo poslat jej Klausovi, Zemanovi, Špidlovi, Grossovi, Paroubkovi a Topolánkovi.
***
Fakticky vzato je nesporným vítězem penzijní přetahované ODS. Otázkou je, zda to Petr Nečas dokáže svým stoupencům prodat -a zda to nějakého voliče vůbec zajímá.
O autorovi| PETR KAMBERSKÝ, e-mail: petr.kambersky@lidovky.cz redaktor LN
