Pro nás, kterým se Josef Škvorecký vepsal do citového a mentálního života, představuje Náchod/Kostelec mytický prostor a literární scenerii první třídy.
Máme k němu silný citový vztah, aniž bychom odtamtud byli. Proto je vlastnictví další knihy z nostalgické edice Zmizelé Čechy pro nás nutností. Ukazuje nám, jak Náchod vyrůstal z předindustriální větší vesnice, nad níž trůnila helmice zámku, pod kterou vylézaly dvě neotesané hranaté věže kostela sv. Vavřince.
Ukazuje dále na prvních fotografiích, jak se v tomto durch und durch českém městě uchytil první průmysl, první přádelny bavlny (firma Bartoň), po kterých pak následovaly další. Ukazuje, jak vnitřní zástavba byla až dlouho do dvacátého století na mnoha místech vesnická.
Ukazuje však, jak se český živel právě tehdy vzmáhal, jak si postavil novorenesanční radnici, secesní divadlo, městské koupaliště, jak se tu uchytil duch moderny, o čemž svědčí nejen funkcionalistické stavby 20. let, ale i to, že si dělnickou kolonii na Babí nechali navrhnout u samého Adolfa Loose.
Ukazuje mnohé z toho, co už v Náchodě nikdy neuvidíme, nebo jen v troskách: třeba kolonádu a lázeňské objekty v Bělovsi. Kupodivu jsem v knize nenašel fotografii hostince Port Artur, kde začínají Zbabělci, ale pak mi došlo, že je to tím, že hospoda stojí, a když jsem tam před třemi lety byl, byla i v provozu. Jiří Peňás Lydie Baštecká: Náchod. Vydala Paseka v edici Zmizelé Čechy, 2009, 50 stran
