Říkala, že ji v autobuse oslovil docela sympatický kluk, vysoký, světlovlasý... A protože neměli moc času, tak si dali na druhý den schůzku. Slíbila, že se vrátí nejpozději za dvě hodiny – a to jsem ji viděla naposledy…“
Takhle mi maminka Dity Hrabánkové vyprávěla o svém posledním setkání se svou jednadvacetiletou dcerou. Došlo k němu 27. května 1992. Dva týdny poté bylo tělo mrtvé Dity nalezeno v Praze-Průhonicích. Šlo a dosud jde o jeden z nejzrůdnějších případů v dějinách české kriminalistiky.
* * *
V průhonickém lesoparku, nedaleko botanické zahrady a v těsné blízkosti kamenné zdi, procházím místy, kde bylo mrtvé tělo Dity Hrabánkové – 9. června 1992 krátce před desátou hodinou – objeveno.
Podle vzpomínek nejbližších to byla přemýšlivá a zodpovědná dívka. Vystudovala gymnázium. Po maturitě pracovala jako úřednice ve velké stavební firmě. Učila se anglicky a italsky. Chtěla studovat vysokou školu, ale chyběly jí peníze. Proto toužila dostat se do Itálie coby au-pair. Chtěla pracovat s dětmi a přitom studovat.
Tenkrát, 27. května dvaadevadesátého roku odpoledne, měla Dita Hrabánková odjet autobusem číslo 136 k továrně Koh-I-Noor v Praze-Vršovicích. Tvrdila, že se tam má v pět odpoledne sejít s mladíkem, který, jak stihla doma říci, má světlé vlasy. Údajně se jmenoval Marek.
To, jestli byla zavražděna až v průhonickém lesoparku, nebo sem někdo její tělo přivezl, není dosud jasné. Nalezena byla o dva týdny později, trup měl vyjmuté vnitřní orgány.
Případ má dodnes v živé paměti profesor MUDr. Jiří Štefan, DrSc. z Ústavu soudního lékařství FNKV v Praze: „Zaujalo nás především to odborné provedení, tedy odborné odstranění orgánů, včetně odborného otevření těla, přesně jak se to děje při pitvě. Muselo jít o odborníka.“
Policisté postupně vyslechli a prověřili na dva tisíce lidí z celé republiky – pitevní laboranty, sanitáře, ale také třeba veterináře. Pachatel však zůstával neznámý.
Mezi lidmi se říkalo, že za vraždou mladé dívky jsou obchodníci s lidskými orgány. Média se předháněla v hypotézách. A zdůrazňovala, že něco takového se u nás dosud nestalo.
Nebyla to však tak docela pravda. Protože pouhých pět měsíců před hrůzným nálezem v průhonickém parku došlo k jiné podobné vraždě. Tentokrát v Ostravě.
Je možné, že měla vražda Dity Hrabánkové s ostravským případem něco společného* * * ?
Místo děje: Ostrava-Poruba, nedaleko Průběžné ulice... V nevelkém lesíku, poblíž skladu technických a zahradnických služeb, se snažím představit si, co se tu tenkrát v noci 12. prosince 1991 odehrálo.
Kousek odtud je autobusová zastávka. Staví tu autobus číslo 44. Právě tímto spojem jela tenkrát, krátce po půlnoci, dvaadvacetiletá Kamila Fajtová. Nebyla sama. Cestoval s ní její přítel. V autobuse se ale mladí lidé pohádali. Na příští zastávce, U pošty, mladík vystoupil. Netušil, že svou dívku viděl v tu chvíli naposledy. Kamila jela o stanici dál – až na zastávku Duha. Tady vystoupila. A vydala se mezi paneláky domů. Byla hluboká noc a hustá mlha...
Kamila Fajtová pracovala jako servírka v bistru. Měla tříletého syna, o kterého se, po rozvodu, starala sama. Byla atraktivní a velmi společenská. Jak její přítel později vypověděl, často v něm vyvolávala pocit žárlivosti.
Nedaleko místa, kde právě stojím, přepadl Kamilu pachatel. Odvlekl ji právě sem, do tohoto lesíka. Jak později zjistili kriminalisté, Kamila volala o pomoc. Přestože všude kolem jsou paneláky a v nich spousta lidí, nikdo nešťastné dívce nepomohl.
Výmluvná je v tomto směru výpověď jedné ze zdejších obyvatelek:
„Okolo jedné hodiny ráno jsem slyšela venku nějaký dívčí hlas, který volal o pomoc. Vyšla jsem na balkon, ale protože byla mlha, tak jsem nic neviděla. To volání jsem slyšela několikrát. Pak už bylo ticho. Tak jsem šla spát.“
Mrtvá dívka byla nalezena až po osmnácti dnech. Její tělo – stejně jako tělo Dity Hrabánkové – bylo, řečeno mluvou lékařů, velmi zdevastováno. Také v tomto případě některé orgány chyběly. MUDr. René Grumlík, CSc., soudní znalec a psychiatr, který na případu spolupracoval, se domnívá – a potvrdil mi to i v osobním rozhovoru –, že pachatel-deviant si tímto způsobem mohl obstarat fetiš.
* * *
Mezi vraždami obou dívek uplynulo pět měsíců. V obou případech musel být pachatelem někdo, kdo se vyznal přinejmenším v anatomii lidského těla. Kriminalisté se proto začali zabývat shodnými i rozdílnými znaky obou vražd.
Když psal monografii o sexuálních zločinech, zabýval se shodnými a odlišnými znaky také spisovatel a scenárista Viktorín Šulc.
„Nepokládám to za nějakou publicistickou senzacechtivost, nicméně tyto dva
24 PÁTEK LIDOVÝCH NOVIN
případy jsou si opravdu velmi podobné. Zaprvé – šlo o mladou a přitažlivou ženu. Zadruhé – motiv pokaždé vyvěral z nenormálních pohnutek pachatele, nejspíš sexuálních. No a za třetí – je tu ta mimořádná devastace oběti.“
Odborníci sestavili obsáhlou expertizu. Ta konstatuje, že v případě těchto dvou případů jsou čtyři znaky shodné, čtyři víceméně shodné a pouze čtyři rozdílné.
Viktorín Šulc mi ještě řekl: „Myslím si tedy, a nejsem sám, že je možné uvažovat o jednom pachateli. Kromě toho, jak já tvrdím, není statisticky dost možné, aby se ve stejnou dobu pohybovali po republice dva takto těžce deviantní pachatelé. Ty případy jsou totiž opravdu velkou anomálií.“
* * *
Pátrání zůstávalo na mrtvém bodě. Záhadný mladík se světlými vlasy, se kterým se Dita Hrabánková měla sejít u Koh-I-Nooru ve Vršovicích, nebyl nikdy objeven. Podobné to bylo s pátráním po vrahovi Kamily Fajtové. V tomto případě se kriminalisté rozhodli využít i mnohokrát osvědčenou metodu psychiatricko-psychologického profilování, kdy psychiatr – s pomocí nalezených důkazů a indicií – vytváří pravděpodobný profil pachatele.
MUDr. René Grumlík charakterizoval vraha jako mimořádně brutálního a nebezpečného. „Pokud by byl dopaden, musel by se okamžitě podrobit ochranné sexuologické léčbě. Je také pravděpodobné, že by musel podstoupit kastraci.“
V psychiatricko-psychologického profilu pachatele se ještě píše: „Jedná se o sexuálně deviantně motivovaný čin agrese muže proti ženě. Způsob razantního a s velkou silou provedeného napadení, s využitím noční tmy a husté mlhy, a způsob dalšího nakládání s mrtvým tělem vede k představě o konání nekrofilního sadisty.“
* * *
Do pátrání, stejně jako v případě Dity Hrabánkové, se zapojila také veřejnost. Ovšem bez většího efektu.
Policisté vyslechli desítky potenciálních podezřelých.
S některými z nich jsem v průběhu několika let hovořil i já. A dozvěděl se tak o jistém muži, který tehdy v policejní síti uvázl. Byl známý pod přezdívkou Chirurg. Nejbližší známí mu ale říkali Buran. Svého času přepadl například dvaadvacetiletou dívku. Napadl ji zezadu, škrtil a chtěl usmrtit. Dívce se naštěstí podařilo utéct. Stalo se to pouhé tři roky před vraždou Kamily a dokonce v místech, kde tato dívka zemřela.
Chirurg byl v minulosti třikrát soudně trestaný. Ve všech případech se jednalo o sexuální agresi. Kromě toho měl problémy s alkoholem a drogami.
Byl posedlý chemií a dalšími přírodními vědami, včetně medicíny. Chemii dokonce kdysi studoval. Policisté ho znali jako pokoutního výrobce omamných látek.
Podezřelý však stále opakoval, že v době vraždy Kamily Fajtové nebyl v Ostravě, nýbrž v Německu, kam často jezdil za příbuznými. Jenže na detektoru lži vyšlo najevo, že se v době vraždy pohyboval ve stejných místech jako nešťastná Kamila.
Chirurg přesto pořád tvrdil, že Kamilu nikdy neviděl a neznal.
Ovšem své tehdejší manželce, jak se mi po letech svěřila, řekl, že všechno bylo naopak a Kamilu znal velmi dobře.
* * *
Bývalá Chirurgova žena mi rovněž potvrdila, že sexuální praktiky jejího muže byly, kulantně řečeno, hodně drsné. Dokonce natolik, že o nich nelze na veřejnosti hovořit. Nicméně pro usvědčení z případné vraždy to nestačilo. A nestačilo to samozřejmě ani k prokázání spojitosti s případem Dity Hrábánkové, přestože Chirurg byl vysoký, štíhlý a světlovlasý – stejně jako neznámý mladík, s nímž se Dita měla sejít – a přestože v Praze dost často pobýval.
Buď jak buď, psychiatricko-psychologický profil mluví také o mimořádně fyzicky zdatném pachateli. Chirurg často navštěvoval posilovnu a silný skutečně byl. Svou agresivitu si ovšem vybíjel výhradně na slabších, na ženách.
Samozřejmě by bylo na čase vyhledat samotného Chirurga a s uvedenými fakty ho konfrontovat. Bohužel to už nepůjde. Právě v době, kdy kriminalisté objevili nové stopy a chystali se ho znovu vyslechnout, Chirurg, v té době žijící již v Německu, kam odešel v době svého vyšetřování, zemřel.
Své tajemství, pokud nějaké měl, si odnesl s sebou.
* * *
Mnozí kriminalisté spojitost obou vražd – Kamily Fajtové a Dity Hrabánkové – odmítají. I dnes se někteří z nich kloní k myšlence, že v případě pražské dívky nalezené v průhonickém parku mohlo jít o zahraniční obchod s lidskými orgány. Proto také prověřovali kontakty Dity v zahraničí.
Již byla řeč o tom, že Dita chtěla odejít do Itálie. Jako au-pair. Jenomže napoprvé jí to nevyšlo. I tak se do Itálie – na vlastní pěst – vydala. Našla si tu známé. Měla zde i kamarádku, se kterou se domluvila, jak mi vyprávěla Ditina maminka, že zkusí hledat práci společně. Pak se vrátila domů, ale s tím, že se do Itálie vydá znovu.
Odjet měla 29. června 1992. Koupila si jízdenku. Jenomže pouhý den před odjezdem byla, jak již víme, zavražděna…
Jsem nyní v pražské Korunovační ulici, nedaleko Letenského náměstí. V jednom ze zdejších domů sídlila v roce 1992 jistá nejmenovaná firma. Šlo o zprostředkovatelskou agenturu, na niž se Dita svého času obrátila, aby jí pomohli najít v Itálii práci. Tehdy to nevyšlo. Nicméně dívka tu musela předem vyplnit velmi podrobný dotazník. A nejenom to. Jak později kriminalisté zjistili, požadavky, které zde vůči Ditě měli, byly přinejmenším nestandardní.
Soudního lékaře, profesora MUDr. Jiřího Štefana, DrSc. zarazilo, jak mi později řekl, že zmíněná agentura chtěla znát dívčinu krevní skupinu, včetně dalších podobných vyšetření, které pracovní agentury tehdy běžně nedělaly a nedělají ani dnes.
„To nás zaujalo natolik,“ vyprávěl mi pan profesor Štefan, „že jsme začali uvažovat o komerčních důvodech její vraždy. Přesněji řečeno – začali jsme uvažovat o možnosti odběru orgánů a jejich využití při případné transplantaci.“
Jenomže tuto hypotézu vzápětí v Transplantačním centru Institutu klinické a experimentální medicíny v Praze-Krči odmítli. Odborníci, kteří tvrdí, že v tomto případě ke komerčnímu využití orgánů dojít nemohlo, argumentují hlavně tím, že k odběru orgánů je zapotřebí sterilní prostředí, technické vybavení operačního sálu a v neposlední řadě i profesionálně zdatný personál. Ve volné přírodě není prý možné něco takového dělat.
Jejich odpůrci argumentují naopak tím, že se tohle všechno mohlo dít v nějaké předem připravené místnosti.
* * *
Čas běží. Za dobu, která od vraždy Dity Hrabánkové a Kamily Fajtové uplynula, se mnoho věcí změnilo. Nové možnosti s sebou přináší moderní kriminalistická technika; velkou nadějí je analýza DNA; kriminalistům významně pomáhá případný genetický profil pachatele. Jsou i další, kdysi neznámé možnosti…
Naděje na vypátrání sadistického vraha tak ještě neumírá.
Agentura, v níž se Dita Hrabánková zajímala o práci v zahraničí, už neexistuje. Je možné, že si Ditu vyhlédla skupina lidí, aby posléze obchodovali s jejími orgány? Mezi některými policisty se také hovoří o neznámém automobilu, který Ditu několikrát před jejím zmizením sledoval.
A mohlo jít o něco podobného u Kamily Fajtové, přestože v jejím případě zůstala většina orgánů na místě? Anebo byl pachatelem agresivní deviant? A jakou úlohu zde hrál, pokud ji vůbec hrál, mladík s přezdívkou Chirurg?
A co když vrah či vrazi chodí stále mezi námi? ?
Speciální tým
Kriminalisté jim říkají pomníčky. Jenom v Praze a okolí došlo za posledních dvacet let k devadesáti až stovce případů neobjasněných vražd. Ty by měl nyní prověřit tříčlenný tým vedený dosavadním šéfem pražské mordparty Josefem Lottesem. ? V první fázi chce Lottes vytipovat případy, které stojí za to znovu otevřít a zkoumat. „My většinou tušíme, kdo byl vrah. Jen se nám ho nepodařilo usvědčit důkazy. Buď to vůbec nešlo zažalovat, nebo to došlo až k soudu, ale ten dotyčného osvobodil,“ řekl kriminalista Lidovým novinám. ? „Především se vrátíme k vraždám našich občanů,“ pokračuje doyen české kriminalistiky s tím, že mezi neobjasněné případy patří často vraždy spáchané při vyřizování účtů mezi cizojazyčnými mafiemi a aktéři těchto případů jsou dávno v nedohlednu. ? Promlčecí doba je v případě vraždy dvacet let.
