Tak vida, i Dánové mají svého Miroslava Ivanova. Českého publicistu proslulého odhalováním nemocí a zločinů v naší minulosti teď zastupuje historik Peter Andersen. Vyrukoval s hypotézou, že hvězdář Tycho Brahe, jedna z ikon rudolfínské Prahy, byl otráven. Zločin si prý objednal sám dánský král Kristián IV., pachatelem měl být Erik Brahe, šlechtic a vzdálený příbuzný velkého astronoma. „Dánský Ivanov“ hodlá svou hypotézu forenzně ověřit. Nebraňme Dánům v exhumaci ostatků Tychona Braha, ale mějme na paměti, že celá věc má trochu rysy spektáklu. Letos si celý svět připomíná čtyři sta let od Galileova dalekohledu i Keplerových zákonů o pohybu planet. Byl by v tom čert, aby se na věci nepřiživila média. Ale když už je v tom čert, podívejme se, kam míří jeho skutečné kopýtko.
Dva muži v jedné legendě Smrt Tychona Braha, nejpřesnějšího pozorovatele éry předdalekohledové astronomie, máme spjatu s různými legendami.
Lidová tradice praví, že mu praskl močový měchýř, neboť Brahe se obával vzdálit z audience u císaře Rudolfa II. Vědečtější verze se opírají o svědectví slovutných současníků. Podle hvězdářova asistenta Jana (Johannesa) Keplera byl Brahe skutečně na večeři, leč nikoliv s panovníkem, nýbrž s Petrem Vokem z Rožmberka, předním velmožem království. Přestože hojně pil a pociťoval potřebu močení, cituje Keplera časopis Vesmír, rozhodl se tak učinit až doma. Jenže tam už to nešlo, jeho stav se začal zhoršovat a za pár dnů nastala smrt. Prakticky stejně to líčí lékař a Brahův přítel Jan Jesenius, jeden z mužů později popravených na Staroměstském náměstí. A německý lékař Jan Wittich, přítomný v Praze, to vše interpretuje jako močový kámen, který posléze způsobil prasknutí měchýře a hvězdářovu smrt. Tyto verze shodně udávají za příčinu smrti uremii - zaplavení těla močovinou a jinými dusíkatými látkami vznikajícími při látkové přeměně.
Jiná legenda se opírá o alchymii, další obor Tychona Braha . Když byl tři sta let po smrti jeho hrob v Týnském chrámu otevřen, z ostatků byly vyňaty vlasy a vousy. A když byly po sametové revoluci předány Dánsku, tamní vědci zjistili, že obsahují neobvyklé množství rtuti. Toxikolog Kaempe to interpretoval jako následek faktu, že Brahe sám na sobě testoval různé alchymistické přípravky a elixíry.
A nyní přišel historik Andersen s verzí kriminální, jež se opírá o nedávno objevené deníkové záznamy údajného vraha.
Takový způsob prezentace slavného astronoma se dobře prodává, už proto evokuje Miroslava Ivanova. Ale když už je Tycho Brahe takto zviditelněn v roce symbolickém pro astronomii, podívejme se spíše na to, co nám jméno Brahe říká širšího. Jde o vědecký diskurz jako takový i o dobu, kdy Praha byla jeho světovým centrem.
I pražské působení Tychona Braha a Jana Keplera je spjato s legendou. Živí ji i samotný jejich pomník na Pohořelci - dva muži, dva vědci, šéf a jeho asistent, jako by se opírali jeden o druhého, jako by oba mířili stejným směrem. Realita byla ovšem jiná a v lecčems i pro dnešek poučná. Brahe a Kepler byli osobnostními i názorovými protipóly. Jak píší Joshua a Anne-Lee Gilderovi v knize Jan Kepler, Tycho Brahe a vražda za jedním z největších vědeckých objevů dějin, oba muži se sice shodli v lásce a nadání k astronomii, ale jejich spolupráce patří k emocionálně nejkomplikovanějším a nejsvárlivějším v historii vědy. Spíše plebejský a přemýšlivý Kepler je v jejich podání opakem vznešeného, silného a extrovertního Braha.
Tycho Brahe byl pozorovatel nebeských těles proslulý svou přesností, ale až do smrti vystupoval jako odpůrce heliocentrismu, tehdy převratného názoru Mikuláše Koperníka, že nikoliv Země, ale Slunce je středem vesmíru, kolem nějž se vše otáčí. Brahe trval na tom, že středem vesmíru je Země. Když ovšem z pozorování zjistil, že tradiční geocentrický model „nesedí“, že koperníkovské tabulky odpovídají skutečnosti mnohem lépe, místo aby Koperníkův model vesmíru přijal, vymyslel model vlastní: planety - s výjimkou Země -sice obíhají kolem Slunce, jenže to je zase oběžnicí Země.
Teprve po Brahově smrti Kepler vyložil výsledky pozorování svého bývalého šéfa úplně jinak a Koperníkův model nejenom přijal, ale i zdokonalil. V Praze pak formuloval první dva zákony pohybu planet, v zásadě platné dodnes.
Šlo by to i dnes?
I dnes si lze představit spolupráci dvou vědců, kdy bývalý asistent vyloží přesná měření někdejšího šéfa zcela jinak. Dejme tomu, že ten první shromáždí přesné podklady pro energetické úspory, aby tím pohřbil jadernou energetiku. A druhý ta čísla vyloží jako skvělý argument pro odříznutí se od plynové závislosti na Rusku.
Otázka ovšem zní, zda by se takoví dva vědci ocitli ruku v ruce na společném pomníku.
***
Tycho Brahe 1546 - narozen v Dánsku ve šlechtické rodině, získá skvělé vzdělání v soukromí 1572 - na vlastní observatoři pozoruje výbuch supernovy 1597 - spor s novým králem Kristiánem IV. 1600 - na pozvání Rudolfa II. přichází do Prahy 1600-1601 - spolupracuje s Janem Keplerem 1601 - 13. října u Petra Voka z Rožmberka, 24. října umírá
Jan (Johannes) Kepler 1571 - narozen v rodině žoldnéře a hostinské 1593 - promuje v Tübingenu 1594-1600 - učí v Grazu 1600 - jako protestant odchází na pozvání do Prahy 1601 - po smrti Braha dvorním matematikem a astrologem 1609 - vydává spis Astronomia Nova, v němž formuluje první dva zákony pohybu planet 1612 - odchází z Prahy 1630 - umírá v Řezně
O autorovi| Zbyněk Petráček, komentátor LN
