Rok po ruském vpádu do Gruzie se tato rozparcelovaná země stává opět předmětem zájmu velkých zemí. Nejdřív to byla návštěva amerického viceprezidenta Joea Bidena, který vcelku sympaticky podpořil Tbilisi. A k tomu dal gruzínským politikům krásnou radu: k znovuzískání území, která obsadili Rusové, nepomohou zbraně, ale prosperita a příkladné budování demokracie. Ruskému prezidentovi Dmitriji Medveděvovi to trvalo tři dny, než tento vtip přebil lepším. A podařilo se. Stylizoval se do role obránce Gruzínců, které prý chtějí proti jejich vůli zatáhnout do NATO. A vzápětí začal dávat dobré rady alianci - přijetím Gruzie by na sebe přenesla i její problémy (kdo za ně z velké části může, to už neřekl, zřejmě aby vtip nepokazil).
Ale vážně. Uvedené výroky ilustrují, v jaké situaci se Gruzie po roce nachází. Cesta představitele Bílého domu je označována za provokativní už jen proto, že si tam dovolí jet. A Kreml mluví jazykem laskavého protektora. Gruzie je klasickým případem zahraničněpolitické hry s nulovým součtem. Kde získal jeden, musí druhý zákonitě tratit. Jako zajímavé se může jevit alespoň to, že Moskva se v nynějším slovním pingpongu ocitla v defenzivě. Jinak ale na gruzínské frontě klid.
Čtěte „Gruzie do NATO nepatří...“ na straně 6