Jméno? To na seznamu není, říká s úlevou pracovnice cestovky

Ze čtyřicítky zraněných Čechů, kteří byli hospitalizováni po ranní nehodě českého autobusu v Chorvatsku, jich 25 již může opustit nemocnici, uvedl v rozhovoru pro ČT český konzul ve Splitu Pavel Bednář.

Podle něj lidé nechtějí pokračovat v dovolené a všichni si přejí odjet zpět do Česka.

Příbuzní během celého dne telefonovali do sídla cestovní kanceláře Atlas Adria, která osudný zájezd zajišťovala.

Pracovnice cestovní kanceláře Atlas Adria mají za sebou perný den a před sebou horkou noc. Telefon jim zvoní každou minutou.

„Jméno? Tak to na seznamu cestujících není,“ zní nejčastější odpověď na desítky telefonátů. Odpověď potěšitelná a pro volající šťastná. Existuje však i druhá, s tragickým podtextem: „Vy, prosím, volejte linku ministerstva zahraničí. Tam mají podrobné informace.“

Mohlo by se zdát, že s postupem času telefonátů ubývá - ale sobotní večer jich opět přidal. Mnozí lidé se totiž vrátili domů z víkendových radovánek a teprve z televize se dozvídají o chorvatské tragédii. A volají na telefonní číslo kanceláře, protože nevědí, se kterou cestovkou jejich blízcí do Chorvatska jeli. A takových volajících byly jen za sobotu desítky.

Cestovní kancelář Atlas Adria

Volají však i známí skutečných pasažérů havarovaného autobusu - dva příbuzní do kanceláře přišli osobně. „My ale nemůžeme říci více, ani totiž neznáme stav konkrétních cestujících,“ vysvětlil LN ředitel kanceláře Martin Vašulín důvod, proč odkazují na pražské číslo, případně na brněnského psychologa. Veškerou pomoc zraněným a jejich rodinám koordinuje ministerstvo.

Telefonní čísla nejsou součástí smluv
V cestovní kanceláři jsou na tom navíc stejně jako ve většině jiných agentur – kontakt na příbuzné není součástí smlouvy, takže není možné rodiny rovnou kontaktovat. Detektivní práci při hledání kontaktů proto odvádí policie a ministerstvo vnitra. Právě policisté a jejich psychologové včera vyráželi informovat pozůstalé těch, kteří havárii autobusu nepřežili.

Pracovnice kanceláře tuší, jakou roli jejich slova mohou hrát. „Není to nic lehkého, i když ty špatné zprávy říkají lidé z ministerstva či policie,“ přiznávají. Původně měly mít volný den, ale strávily ho celý v práci a telefony si berou také domů. Počítají s tím, že bude zvonit dál.