Zatímco český spisovatel Petr Prouza s redaktorem Vladimírem Kolárem vnucují ve Frankenu českým emigrantům svou politiku malých úkroků od zla, zatímco ředitelé Barrandova opatrně otevírají sejfy se zakázanými českými filmy, zatímco úředník sekretariátu ÚV KSČ Hegenbart dává šokující kritické interview Izvestijím, zatímco si ministři české a bavorské vlády vyměňují komplimenty a nabídky ke spolupráci, zatímco v Kmeni tisknou Klímu, zatímco do veřejných knihoven kdosi pomalu vrací část knih dávno z nich kýmsi vyřazených, zatímco Svobodné slovo tiskne moudrá slova politického programu a lidovci ustavují ve své straně přestavbovou frakci, profesionálové násilí vyhlašují útok proti nezávislým Lidovým novinám a zavírají jejich dva redaktory.
Zatímco se v Moskvě píše o chybném kroku z 21. srpna 1968, zatímco se Maďarsko za aktivního přispění komunistů proměňuje v pluralitní demokratický stát a v socialistickém Polsku mají nekomunistickou vládu a na naše poměry neuvěřitelnou svobodu slova, zatímco svět spěje k demokracii i tam, kde o ní donedávna ještě nebylo ani vidu ani slechu, zatímco i v Berlíně vnímají vládci nevyhnutelnost dialogu s občany, cítí se naši profesionálové násilí pobouřeni, přistihnou-li někoho myslet jinak než marxisticko-leninsky.
Usnesením o zahájení trestního stíhání proti Lidovým novinám se jiné než marxisticko-leninské myšlení stalo v právním smyslu trestným činem podle § 100 trestního zákona: pobuřuje. Asi nejsme v tomhle v dějinách první, ale určitě jsme poslední. I v Jižní Africe už propouštějí politické vězně. Sovětští pracující smějí stávkovat, český novinář nesmí nic. Nebo smí? Český novinář, ten, s nímž jsem před několika dny hovořil, byl pyšný, že směl ve svém listě vyjádřit lítost nad osudem německých dětí mrznoucích v noci na pražské ulici. A zároveň se divil, že nechápu, proč nechce říct ani slovo o příčině tohoto osudu.
Čeští novináři – až namalé výjimky – jsou nesvobodní a závislí. Dokud bude redaktor Lidové demokracie tvrdit, že jeho list nemůže napsat, co si on, jeho redaktor, myslí, a myslí si prý totéž, co já, budou muset za něho a za jeho kolegy a taky kvůli němu a nim a z jeho a z jejich viny sedět ve vězení všichni, kdo etiku novinářské práce berou vážně. Teď zrovna sedí kromě dvou jmenovaných za totéž i František Stárek, Petr Cibulka a Ivan Jirous.
Vidím jedinou možnost, jak skutečně pomoci naší vládě, jak ji přimět, aby jednala v zájmu občanů, z jejichž vůle by měla povstávat, a tou možností je vypovědět poslušnost strachu, který ta vláda nahání, a říci jí do očí, že to vede špatně, že násilí, kterého se dopouští, nedává žádný smysl.
O autorovi| Luboš Dobrovský, LN
