Literární časopisy jsou na tom nyní špatně z hlediska dalšího financování, protože ministerstvo kultury najednou šetří, kde se dá - samozřejmě vyjma svého aparátu. Bylo by také záhodno říci, jak na tom literární časopisy jsou s kvalitou a s naplňováním svého poslání... Jenže na to teď opravdu není vhodná doba, ještě by si to sádrová figurka, která byla dosazena do funkce ministra kultury, mohla vzít za důvod toho bezdůvodného snížení financí.
Jako každý rok nicméně vyšla revue Labyrint. Její letošní dvojčíslo je opět obsáhlé a přináší několik opravdu zajímavých materiálů. Třeba rozhovor s polskou autorkou Olgou Tokarczukovou, která vysvětluje, co znamená těžko definovatelný pojem „střední Evropa“: „Stačí jet s Čechem, Maďarem, Slovákem, Rumunem, Slovincem do Číny - v tu chvíli vám bude jasné, co to znamená být Středoevropanem. Jsme si podobní, máme podobné zvyky, čteme a oceňujeme podobnou literaturu, mluvíme a reagujeme podobně.“ Dvorní překladatel díla Vladimira Nabokova Pavel Dominik potom nabízí esej Dobří čtenáři a dobří spisovatelé. V ní Nabokov charakterizuje velkého autora: „Na spisovatele je možno pohlížet ze tří hledisek: Může být považován za vypravěče, učitele nebo čaroděje. Velký autor v sobě slučuje všechny tři - vypravěče, učitele i čaroděje -, ale tím, kdo převažuje a činí z něho velkého spisovatele, je čaroděj.“
Labyrint sleduje intelektuální módu, a tak rovněž nabízí pasáže z knihy Veřejní nepřátele, v níž lze číst korespondenci mezi Michelem Houellebecqem a BernardemHenrim Lévym. A na věhlas rozsáhlého románu Laskavé bohyně navazuje úryvek z eseje Suché a vlhké Jonathana Littella. Tento výběr pak doplňuje také přeložený rozhovor s tureckým nositelem Nobelovy ceny Orhanem Pamukem, jenž taktéž oplývá řadou pozoruhodných postřehů: „Mezi marxisty starého střihu a politickými islamisty existuje kontinuita, vzory protizápadního a provinčního myšlení, které se opakují, všemožné konspirační teorie místo logického uvažování, především pak nacionalismus vydávaný za antiimperialismus.“ To ještě ale zdaleka není všechno. Jsou zde texty Carlose Fuentese, Waltera Benjamina, Reinalda Arenase či Radky Denemarkové. Překlady tedy převažují, ale to neznamená, že by Labyrint nebyl v konečném důsledku pro české literární prostředí přínosný. Další důkaz toho, že literární časopisy mají smysl.
O autorovi| Ondřej Horák redaktor LN
