BERLÍN/PRAHA Píše se 8. květen roku 1985. Prezident Richard von Weizsäcker u příležitosti 40. výročí konce druhé světové války přichází v sále bonnského Spolkového sněmu k řečnickému pultíku. Hovoří asi 45 minut a vysloví 4500 slov. Po skončení řeči přítomní potichu zpívají německou hymnu.
Právě totiž vyslechli jeden z nejdůležitějších projevů v německých moderních dějinách. Jeho hlavní teze zněla, že 8. květen roku 1945 nebyl dnem porážky Německa, nýbrž dnem jeho osvobození od nacismu. Tento pohled na dějiny nutící k reflexi se od té doby v Německu prosadil. Weizsäcker, který právě dnes slaví své 90. narozeniny, se osobně navíc ocitl v pozici nejvyšší morální autority národa. I proto možná později dostal přezdívku „filozof na trůně“. Němci proto dodnes na bývalého prezidenta (v úřadu byl v letech 1984 až 1994 a v čele státu tak stál i v době sjednocení) pohlížejí s respektem, který podobně cítí snad jen vůči bývalému kancléři Helmutu Schmidtovi.
Weizsäckerova životní dráha poměrně přesně kopíruje německé tragické dějiny ve 20. století. Weizsäcker pocházel z renomované rodiny, ale jeho otec působil v dobách nacismu na ministerstvu zahraničí (například pomáhal dohodnout pakt Molotov-Ribbentrop). Sám Richard pak bojoval třeba na východní frontě a sympatizoval s odpůrci Hitlera.
Po válce nejprve dokončil studia práv a pak se vydal na politickou dráhu v řadách Křesťanskodemokratické unie (CDU). Již záhy prokázal svou schopnost odkrýt a pojmenovávat problémy. Již od 60. let považoval za povinnost vyrovnání se s Východem, později odmítl i zpochybňování hranice s Polskem. (Když se o několik let později kancléř Willy Brandt (SPD) o smíření s Východem pokoušel, byl Weizsäcker jako poslanec v opozici.) Mýtus Weizsäcker, jak ho Němci dodnes nazývají, vznikl ale až v 80. letech, kdy byl po svém starostování v Západním Berlíně zvolen prezidentem. Weizsäcker v mnohém představoval protiklad kancléře Helmuta Kohla, se kterým se také neměli příliš rádi. Zatímco Kohla zatěžovaly různé politické aféry, kritizoval Weizsäcker, že se strany na úkor velkých otázek, které je třeba vyřešit, věnují hlavně udržení moci. V roce 2000 Weizsäcker přímo řekl, že Kohl stavěl osobní moc nade vše. V Německu je prezidentský úřad spíše ceremoniální a Weizsäcker tuto funkci dokonale naplnil. Navíc se mu podařilo vydobýt si pozici nadstranického prezidenta.
Přítel Václava Havla Možná i to bylo základem pro jeho přátelství s československým a českým prezidentem Václavem Havlem. „Je to můj starý přítel,“ řekl o Havlovi v dubnu 1993 Weizsäcker. Havel ho zase do jisté míry považoval za svůj prezidentský vzor.
„Richard von Weizsäcker je mi blízký jako člověk i jako politik, je symbolem evropského Německa, evropského humanismu a evropské jednoty,“ napsal o něm Havel v článku pro Weizsäckerův životopis vydaný v roce 1994. Weizsäcker potvrdil své umění předvádět symbolická gesta, když 15. března 1990 v Praze hovořil o bezpráví, kterého se Němci na Češích a Slovácích dopustili.
Z německého pohledu pak bylo důležité, když Weizsäcker na závěr svého prezidentství přesídlil z Bonnu do Berlína.
***
Prezident R. von Weizsäcker
Bývalý prezident pochází ze šlechtické rodiny, která už 150 let patří v Německu do nejvlivnějších kruhů. Jeden z jeho předků například stál u založení německého císařství v 19. století. Ernst von Weizsäcker - otec Richarda - se zase v dobách nacismu podílel na vyjednávání paktu Molotov-Ribbentrop, platí i za jednoho z architektů mnichovské dohody. Německým prezidentem byl Weizsäcker v letech 1984 až 1994. Významně tehdy určil ráz diskuse o německé minulosti. Činnost svého otce bývalý prezident, který za války sympatizoval s odpůrci Hitlera, dodnes ale hájí.
