…

Pokračování pro: zákon o nestátních zdravotnických zařízeních | 25.11.2012 - 19:17 "No to je hrozné, já to tušil… ty matky, které svým synům nevybudovaly řádné sebevědomí a oni ten batoh hostility táhnou životem, až je uvláčí. Rozumím Vám. Dá se s tím něco dělat." ......................................................... No vida, vaše psychoanalytické dovednosti nejsou nakonec vůbec k zahození, ZONZZi :) Matka byla vůči svému synkovi v pohodě, ostatně proč by nebyla, dost rychle pochopila, že se něco podělalo a Ivánek si vytváří od Doby velké horečky 40,2 svoji vlastní realitu. Jako dobře vychovaná katolička rezignovala na útrpné právo a koupila mi raději psa. Petr Bezruč je virtuální nick, ZONZZi, pán tohoto jména existoval asi stejně, jako Zákon o nestátních zdravotnických zařízeních, Slezské písně napsal jeho kamarád – Vladimír Vašek to jen roznesl po pražských hospodách, opravdové umělce to do Prahy bohužel netáhne, každý nadaný venkovan potřebuje svůj pražský avatar. Na kulturní útlak jsem měl v dětství docela štěstí, protože do poloviny 80. let mi bylo vnější kulturní svět v podstatě odepřeno vnímat. V šesti letech jsem utrpěl těžký otřes mozku, hned nato zápal mozkových blan, a minimálně dalších deset let jsem bojoval s vážnými neurotickými poruchami… otvíral jsem bezdůvodně hubu dokořán, poskakoval po jedné noze a vydával tlumené chrochty, což mi však nezabránilo umělecky tvořit, sportovat a nadále vytvářet vlastní realitu pod dohledem pedagogů a lékařů. A všiml jste si vy, ZONZZi, že se Topolánk Mamulovi docela podobá? :) Bydleli jsme na druhém břehu podél Ostravice u Komenského sadů, takže kolem Mamulova hradu jsem chodil přes lávku na trolejbusovou zastávku. Víte, my se stěhovali na Kamenec až později, o dvě patra níž bydlel jistý pan Košař, říká se, že generální ředitel Nové huti Klementa Gottwalda byl jedním z pěti mužů, kteří probírali pracovní úkoly přímo s Husákem. Když dodělali před naším domem parkoviště a po dešti vznikla loužička, druhý den strhávali dělníci asfalt a lezli po čtyřech s vodováhou. "Strejda" Václav se prostě uchlastal dřív, než jsem stihnul odmaturovat, kdyby pár let vydržel, měl bych dnes zcela jistě akademický titul z jakékoliv české vysoké školy, na kterou jsem v devatenácti ukázal prstem… když ještě žil, ZONZZi, přesně tohle mi povídal :) A jestli mě to poznamenalo víc než jedno jediné osobní setkání s Miroslavem Mamulou? Ani ne, ten člověk, pan Košař, žil v mimosvětě stejně jako já. Moje dětské oči vnímaly hrůzy normalizace v rudé Ostravě přesně tak, jak o tom píšete, obdivuji váš odhad… ale měl jsem štěstí, ve dvaceti letech po nástupu na ČVUT jsem si prožil ve zcela jiném prostředí, v Praze, své krásné druhé dětství, dal jsem si repete, reparát, nášup. Bylo to jiné dětství než to první krásné, leč maličko toporné a poněkud nesvobodné, každé prostředí má něco do sebe, v Ostravě se žije jinak než v Praze, součet dvou různých geografických vlivů mne ba právě velmi obohatil, zůstaly pevné kořeny a přibyla košatá koruna. A to mi věřte, ZONZZi, mé kořeny jsou pevné a koruna košatá až běda :) PS: Mimochodem – z úplně stejného prostředí, jen o dvacet let později, pochází Vladivojna La Chia… jak jste spokojen s dalším typickým vzorkem z okolí Komenského sadů? A mimochodem – o pár metrů dál měl trvalé bydliště Ivan Lendl, s Ivanem mě dokonce pojí stejné datum narození a křestní jméno, taky jsme hrávali nohejbal na plácku pod Bazalama, jenže to ještě slovo Lendl nic neznamenalo.

…

Když si projedu diskografii sólové tvorby od roku 1993 po 2009, od Valčíku po Touhu, nevyřadil bych nic, takže žádný vtip, Pocono. (Toho Kryla mohl nechat na pokoji, souhlasím.)

…

Něco mi brání dávat Olympic a ETC do jednoho koše. Písničky Olympicu, které zlidověly, spadají do zcela rané tvorby, kdy Olympic byl ryze tancovačková kapela… mně se příčí označit ETC jako tancovačkovou kapelu, to byl vyšší level (i kdyby na tancovačkách pro peníze hráli stejně jako George & Beatovens, ale u Petra Nováka bych rozlišoval mezi beatem a rockem, to nebyl pravověrný rock ani náhodou, byl to jasný pop). 30 let hraju pro lidi jako mariachi a jedno vím jistě – některé kousky od Mišíka si lidé rádi poslechnou, když dám Jandu, všichni zpívají, od malého děcka po starého fotra… a bude to tak ještě 100 let :)

…

K hudebníkům, jako je Petr Janda, není nezbytně nutné chovat se neurvale, i kdyby někdy v něčem pochybil. Je to žijící legenda, některé jeho písně zlidověly (a to je nejvíc), což nemůže o své tvorbě prohlásit žádný rocker místního ani světového formátu. Pokud někdo proslavil rockový chanson v České republice, navíc vlastní tvorbou, byl to Daniel Landa.

Co třeba

takový Vláďa Mišík? Ne? :))

Jen ho nechte, ať si hraje, když jsou lidi ochotní za to platit

Dědek Janda se potřebuje zajistit v důchodu a podpory z vybraných poplatků z datových médií, co si prosadil lobbingem, asi nestačí na vysoký životní standard... Je na tom snad něco špatnýho? :-PTuhle jsem koukal na videozáznam Led Zeppelin - Celebration Day (2012), a to je jiný kafe, vidět je po tolika letech zase hrát společně!Nebo třeba (o nějaký ten rok starší) Shadows! Světové legendy stárnou pomaleji. :-)

V souvislosti s kvalitou a

V souvislosti s kvalitou a věkem si nemůžu nevzpomenout na poslední koncert ACDC v Praze. Je to rozhodně nesrovnatelné, ale k tématu důchodců s kytárama hodící se. Angus jel jak stroj, a to že tam běhal jen v trenkách ani nevadilo :D

Janda

bohužel není Angus Young :D

Janda to nemůže zalomit,

i když by možná to rád udělal. Je to banální příběh dnešních dnů. Sedmdesátník s mladou ženou a maličkým děckem. Velká režie. Je třeba vydělávat.  To platí i pro pana primátora.

....

Týká se to lecjaké kapely, která měla tu smůlu, že se zavčasu nerozpadla, zpěvák se nepředávkoval, nezastřelil apod. Ono stáří je vůbec takové nějaké "nerockové".

...

Tak třeba u takových Pearl Jam (dobrá, zatím hrají 20 let a táhne jim teprve na padesát) bych se ani nebál, že časem vyblednou. Ostatně ten jejich koulervoucí červencový koncert v Praze o tom vypovídá dost výmluvně. Málokdo dokáže hrát tři hodiny s takovým nasazením, přidat dvanáct songů a dohrát si ten poslední, když už je v hale rozsvíceno a drzí nádeníci za nimi pomalu rozebírají stage :)))

Jako by to bylo včera,

když Petr Janda hřímal k posluchačům jubilejního koncertu: "Nevím, kolik je vám, ale Olympiku je dvacet! Nevím, na kolik se cítíte vy, ale Olympic se cítí na dalších dvacet!". A ono - padesát... To by bylo, aby mu za tu dobu nedošly nápady. Ale fanoušci mu plní sály za své, nekádroval bych, z jakých pohnutek, prostě jim to za to vstupné stojí.Porovnávat Olympic s Cohenem, takové nároky bych snad na Olympic nekladl :o)Ovšem pokud se Petr Janda skutečně podílí na činnosti OSA Nostra, na to už nemám omluvu.

..ano

P.Janda byl předsedou výboru OSA v letech 1992–1997.  Výbor OSA

Prima článek!

"artista" Janda, to je fakt dobré, i to s tou kocábkou je dobrá asociace ... i to pako Landa, který chce kvůli nám získat slávu a peníze, asi aby nás mohl lépe debolševizovat - úplně mi hrkly slzy do očí ... kdysi v roce 1978, když zavřeli VONS, tak někdo přinesl na bytový seminář podpisový arch (protest proti tomu zavření) ... člověk si řekl, ach jo, mám já to zapotřebí, zase nějaké výslechy? ... ale nepodepsat to nešlo, vždyť to byli kamarádi a byli zavřeni proto, že se starali o druhé, tak ten podpis bylo opravdu to nejmenší, co zase ti druzí pro ně mohli udělat ... vedle mě seděl Kocáb, chvíli přemýšlel, odložil pero (nepodepsal) a řekl, že něco podepíše, až "bude jednička" ... ach jo, není nad skromnost a smysl pro realitu a solidaritu ... od té doby čekám, až bude jednička, aby něco mohl podepsat ... ... ... a přitom ten Olympic za časů Jeňýka Pacáka, to byla nádhera! "... hodit klíče do kanálu / sjet po zadku holou skálu / v noci chodit strašit do hradu..." - to mělo jiný grády, než „Směšný se zdá/že chcem jít dál, jen bůhvíkam/tak mi to věř,“ - to je opravdu srágora nejvyššího levelu, ale na tom je dobře vidět, co to s lidma udělalo, když se za normalizace kapela "zlomila", jaký škody i na kumštu to zanechalo ... chlavně že měl "artista" Janda vždycky "umělecké" výtky vůči "chartistům" ... Plastici se nakonec docela naučili hrát a i trošku ladit, ale zmučenému Jandovi se umělecké střevo ne a ne obnovit, to už je jednou pryč ... teď už mu snad jenom přát, aby ho ta skleróza neopustila, aby si nekomplikoval stáří zbytečnou sebereflexí ...