Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

'Vyrostla ztracená generace Romů, která neunesla svobodu'

Česko

  19:56aktualizováno  20:07
PRAHA - Veterán romského hnutí v severních Čechách Jan Šipoš má strach o novou generaci Romů, kterou prý nikdo nenaučil pracovat. "My jsme už dávno řvali, že sociální dávky jsou demotivující, že nám lepíte držky, abychom mlčeli, když nám berete lopaty a krumpáče a dáváte je Ukrajincům. Dneska na to přichází i majorita, jenže mezitím nám vyrostla generace, která není zvyklá pracovat. A to je průser," říká Jan Šipoš v rozsáhlém rozhovoru pro Lidové noviny.

Jan Šipoš, romský terénní sociální pracovník foto:  František Vlček, Lidové noviny

LN Proč Romové, kteří zamířili na Šluknovsko, odešli? Byli na tom hůř než ti, co tu zůstávají?
Řekl bych, že je to tak nastejno. Mají tam třeba příbuzenstvo, nebo celá rodina jde zkusit, jestli se jim tam povede líp. Ale těm cifrám nevěřím. Kde starosta Rumburku vzal, že jich přišlo tisíc? Naše bývalá primátorka, dnes poslankyně Ivana Řápková před časem tvrdila, že ze Slovenska přijde do Chomutova pět tisíc Romů. Přišla jedna rodina. Nechci to bagatelizovat, jen prostě nevěřím, že by do jednoho města odsud přišlo 300 lidí.

LN Souhlasíte s tím, jak se v posledních letech zpřísňují dávky?

Kdo je Jan Šipoš

Jan Šipoš (1956) vede Radu Romů města Chomutova. Léta pracoval v místních válcovnách, nyní dokončuje studium na Univerzitě J. E. Purkyně v Ústí nad Labem, obor sociální pracovník pro sociálně vyloučené lokality. Po revoluci spoluzakládal Romskou občanskou iniciativu. Pracuje v Chomutově jako terénní sociální pracovník pro Člověka v tísni a jako mediační pracovník u soudu. Je ženatý, má dvě dcery.

Hele, kdyby bylo na mně, já bych dávky zrušil úplně. Chápu, když někomu vadí, že zatímco on chodí do práce, dávkaři, co pracují načerno, berou víc. To mě štve taky. Když chodím do práce, tak se chci mít líp než ten, který do práce nechodí, ne? Jsou rodiny s více dětmi, kde nikdo nepracuje, a berou 20 tisíc. A to já neberu, a přitom pracuju. Jenže - nemůžete zrušit dávky jen tak a nenabídnout těm lidem pořádnou práci. Pak jdou k lichváři a pak začnou krást. Kdybych já neměl co dát dětem k jídlu, tak jdu do obchodu a rozbiju výlohu, přepadnu banku, nic mě nezajímá. Nenechám chcípnout rodinu. 

LN Premiér Nečas žádá, aby se dávky vázaly na veřejně prospěšné práce.
Proč ne? Bereš dávky? Půjdeš na veřejnou práci, povinně! Ale jak říkám: bylo by třeba zvýšit motivaci. Příklad: já tu mám na starosti takzvanou veřejnou službu, což je pilotní projekt, v jehož rámci si lidé za 30 hodin veřejných prací - typický je úklid kolem baráku - přijdou na pět stovek až tisícovku k dávkám navíc. Takhle malé peníze úplně devastují hodnotu té práce. To odstupňování mezi pasivitou a aktivitou by mělo platit i u veřejných prací.

LN Kolik Romů je takzvaně problémových?
Když to vezmu na příkladu Chomutova, odhadem 60, 70 procent Romů má problémy s bydlením. Zbytek má pravidelný příjem a normálně platí nebo třeba i bydlí ve vlastním. Pokud jde o práci, 70, možná až 80 procent nemá robotu. Ale i tady je to složitější. Zhruba 30 procent Romů dělá načerno, bez smlouvy, často jim potom ani nezaplatěj. Takže ne že 80 procent Romů nechce dělat, hodně z nich maká. Romové chtějí pracovat normálně, ale nedostanou možnost. Nebudu tu lhát, že chtějí dělat všichni, to je možná u nějakých těch severských národů, ale převážná většina by pracovala ráda.

Jan Šipoš, romský terénní sociální pracovník

LN Dvacet let, kdy se z Romů stávali nezaměstnaní, tu tisíce Ukrajinců normálně pracovaly.
Už ani pro Ukrajince není tolik práce. No ale průšvih to je, to máš pravdu. Před dvaceti lety byla práce a nebyly tak vysoké dávky jako teď. Dneska je na úřadech práce deset uchazečů o jedno místo, a ještě se vyžaduje čistý trestní rejstřík. Tak to je trochu trapný, ne? Jinak - i mezi Romama se otevírají nůžky. Jsou Romové bohatí a Romové úplně na dně. Dřív bohatý pomohl chudému, ale dneska se pomáhá nanejvýš v rodině. Musím říct, že soudržnost mezi námi bere za své, že se v demokracii nějak rozplýváme.

LN Pozorujete to i na sobě?
Je fakt, že jsem vzděláním taky něco v sobě ztratil. Získáš jiné vystupování a nechtíc, nevědomky se odlamuješ od svých. Já třeba s romskými dávkaři přicházím profesně do styku pořád, ale už cítím, že oni nejsou moje sorta. Žijí jiným stylem než já, ze dne na den, nepřemýšlí. Já k nim sice patřím, ale cítím, že nejsem takový jako oni. Vzděláním jsem tu sounáležitost trochu ztratil a spousta mých kamarádů Romů ještě mnohem víc než já. Dneska mají v rodině samý Čechy, Romy by si do rodiny nepustili. Chtěli se přizpůsobit, asimilovali se a to je špatně.

LN Trpí bílá většina předsudky?
Určitě. Romské dítě tady z Dukelské (lokalita v Chomutově -pozn. red.) má horší start než jeho bílý vrstevník. Aby uspělo, musí toho dokázat dvakrát, třikrát víc.

Jan Šipoš, romský terénní sociální pracovník

LN Souhlasíte s tím, aby dávky byly vázané na docházku dětí do školy?
Na první poslech to zní skvěle, ale: ty dávky přece patří dětem. Sice těmi penězi nedisponují, ale máma jim z nich dá najíst.

LN Ale rodiče to přinutí posílat děti do školy a děti tak budou mít lepší vyhlídky. To je logická úvaha.
Logická v čem? Pro společnost možná: dítě bude vzdělané, ušetříme do budoucna na dávkách. Ale vybralo si tu cestu samo? Každý národ musí mít nějaký svůj vývoj a jestli vy ho ovlivňujete jakkoliv spravedlivými myšlenkami, už ho zpracováváte, aby šlo cestou, kterou po něm vyžadujete. Na to nikdo právo nemá. Uznávám právo vymáhat ve společnosti pořádek, ale nemyslím, že by u některých rodin hrozba odebrání dávek byla taková, že by je přinutila ty děti do školy vodit. Budou třeba víc krást.

LN Proč tolik Romů končí ve zvláštních školách?
Tak jestli i rodiče chodili do zvláštní školy a vědí, že tam je dobře, že tam jejich dítě bude mít kamarády, což budou děti jejich známých, tak ho tam dají, i když jim psychologická poradna říká: ne, to dítě patří do základní školy. Stát ovšem souhlasí s rodiči, že prý je to jejich výsostné právo. Ne - tady má nastoupit stát a prosadit svou vůli proti vůli rodičů. Ale to ne, stát radši bude brát přídavky.

LN Není jedním z hlavních důvodů romských potíží nedostatek zájmu rodičů o to, aby jejich děti získaly dobré vzdělání?
Samozřejmě, ale je to běh na dlouhou trať, než on tu práci bude mít. Sběrem železa, na brigádách, prací na černo vydělá peníze hned. Nechci tenhle styl myšlení obhajovat, ono se to obhajovat nedá, ale snažím se to pochopit.

LN Nesvědčí vývoj posledních dvaceti let o tom, že bez vzdělání to prostě nepůjde? Dorůstají děti narozené už po listopadu, které většinou zůstávají mimo systém. Je to ztracená generace?
Jo. Generace, která neví, co je práce. To je těžký úder. Je to tedy i u mnoha rodin ve většinové společnosti, ale bavíme se teď o Romech. A je dokázané, že člověk, který rok nebude dělat, si odvykne pracovat. A pak máte člověka nezaměstnaného deset let, strčíte ho do práce a ukaž, co umíš. To nejde. Chce to programy postupného začleňování.

LN Čím se vaše generace odlišuje od romských dvacátníků?
My jsme přece jen byli vychovávaní v jiném režimu. Za totality všichni Romové dělali. My jsme byli trošku vedení státem: nebudeš dělat, zavřou tě. Mladí jsou samostatnější, často ale samostatnější takovým nezdravým způsobem.

LN Takže liberální model společnosti Romům uškodil?
Celkem vzato jo. Ten model má samozřejmě výhody, dají se rozvíjet kvality romské mládeže: zpěv, tanec... Ale převážná část naší mládeže to neunesla, nezvládne svobodu.

Rozsáhlý rozhovor s Janem Šipošem vyšel v sobotním vydání deníku Lidové noviny.

Autor:

Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně
Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně

Šárka chtěla kojit. Chvíli to ale vypadalo, že se jí to nepodaří. Díky správně zvolené laktační poradkyni nakonec dosáhla úspěchu. Poslechněte si...