V neveřejných podkladech ministerstva školství z 19. června, které se zaměřují na jednu část, a to hodnocení kvality a výkonu (ukazatel K), je 26 veřejných vysokých škol různě obarveno – žluté jsou dvě vysoké školy neuniverzitního typu (Jihlava, České Budějovice), zelené jsou čtyři umělecké školy (AMU či AVU, jež se mají činit ve výkonu umělecké činnosti), oranžových je patnáct menších univerzit a konečně i pět modrých největších škol – těch extrémně silných ve výzkumu.
Klikněte pro zvětšení:
Stát potichu roztřídil vysoké školy do čtyř kategorií.
Výkon má být pro každý segment jinak počítán. Uměleckým školám se například započte padesát procent ukazatele za hudební skladby, sochy či filmy, kdežto dvojici neuniverzitních škol i čtyřicet procent za zaměstnanost absolventů. U největších dvou skupin univerzit (oficiálně v pravidlech MŠMT označených jako 3 a 4) – přináší shodně třetinu indikátorů výsledky výzkumu, 22 procent mezinárodní mobilita a desetinu třeba zaměstnanost absolventů.
Byť jsou nyní podmínky pro obě třídy univerzit prozatím stejné, část rektorů z regionů se obává, že zaškatulkování do A či B může být v budoucnu jinou politickou reprezentací využito i ke zvýhodnění koeficientů „velké pětky“ škol, jež mají aspirace na vyšší umístění v mezinárodních žebříčcích THE či QS. A posun dnes stojí peníze, hodně peněz.
Mírné obavy z budoucnosti
„Určitý nástřel v oblasti K byl už nastaven, uvidíme jak bude fungovat. Z hlediska kvalitního fungování škol je potřeba mít školy nějak rozdělené, protože ty velké univerzity samozřejmě mají jiné parametry a menší zase jiné dominantní poslání... Jeden univerzální model financování nikde na světě nefunguje, poněvadž vždy poškozuje nějaké druhy škol,“ řekl LN Tomáš Zima, rektor Univerzity Karlovy, který předsedá České konferenci rektorů.
A, B, C, D. Stát potichu roztřídil vysoké školy do čtyř kategorií, některé se bojí znevýhodnění |
„Vysokou školu chemicko-technologickou si umím představit jak ve skupině A, tak B,“ dodává rektor Karel Melzoch z výzkumně orientované, leč menší VŠCHT. Nějakých škatulek a nálepek se nebojí. Jinak se na věc dívají menší regionální univerzity, které řeší vícero rolí, ale „béčkem“ být nechtějí – požadují záruky, že za stejně kvalitní činnost budou odměněni stejně jako kolegové z velkých škol, které mohou mít naopak své slabší fakulty.
Před pár lety se v České republice velmi vážně debatovalo o takzvané diverzifikaci vysokých škol, což se mělo zúročit v novele vysokoškolského zákona. Nakonec k rozdělení škol na jasně výzkumné a naopak profesně orientované čili vzdělávací nedošlo.
V zahraničí tomu tak leckde bývá. Britové mají skupinu 24 výjimečných a odlišně financovaných univerzit – Russell Group –, mezi něž patří taková světová esa jako Oxford či Cambridge. V Austrálii jsou prominentní univerzity ve skupině Go8, jež sdružuje vůdčí školy v osmi státech. Zvláštní podporu dostávají vybrané školy v sousedním Německu.
S institucionální akreditací
„Rozdělení škol do čtyř kategorií souvisí dle mého i se získáváním institucionálních akreditací kamennými školami a novou Metodikou 2017+ pro hodnocení výsledků výzkumu. Tak nějak přirozeně se nám tu vyrýsuje skupina pěti elitních univerzit,“ míní zdroj LN z jednoho rektorátu.
Podle Daniela Münicha není rozdělení na vědecké a profesně vzdělávací školy úplně od věci. „V Česku má příliš mnoho vysokých škol ambici být vědeckou a stát to doposud nejen toleroval, ale i podporoval,“ říká expert na hodnocení výzkumu. Varuje ovšem před značnými rozdíly ve výzkumné kvalitě na půdě jedné a téže vysoké školy. Dělení by prý mělo spíše smysl na úrovni fakult.
