Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Vysoušeče musely pryč, nahradily je urny

Česko

TROUBKY Obec Troubky se suší. I ve slunečním svitu dva týdny po povodni jsou ale hromady mokrých, na vyhození čekajících věcí od nábytku přes oblečení až po sáňky dostatečným připomenutím, že velká voda neodešla bez následků. Volební místnost se však otevírá přesně ve dvě a vzápětí přicházejí voliči.

„Je to jednou za čtyři roky moje příležitost ke změně,“ konstatuje Lubomír Zaoral, který svůj lístek vhazuje v úvodní den voleb mezi prvními. Práce má přitom stejně jako většina Troubských víc než dost. V jeho sklepě stále stojí na třicet centimetrů vody a odčerpávání pomáhá jen chvilku. „Během dvou hodin se voda vrátí. Ani odklízet bahno zatím nemá cenu,“ dodává.

Volební místnost je tradičně ve velkém přísálí kulturního domu. Voda v něm natekla „jen“ do sklepa. Dva okrsky, dvě volební komise. „Možná nebylo všechno úplně přesně v termínu, ale stihlo se to i s roznosem lístků,“ říká předsedkyně jedné z nich Marie Krejčiříková. Na utopené doklady se zatím nikdo nevymlouval. Než se však nainstalovaly plenty a urny, bylo tentokrát nutné vynosit vysoušeče a spoustu dalších věcí, které byly v „kulturáku“ uskladněny. „Taky tady přespávali dobrovolníci, kteří přijeli pomáhat,“ připomíná předsedkyně.

Na většině domů je přesně vidět, kam až dosahovala hladina rozvodněné Bečvy. Nátělník, kraťasy, holiny a gumové rukavice, to je nečastější oblečení těch, kteří stále mají co vyklízet z vytopených domů. Hasiči odčerpávají vodu, auta zaparkovaná před domy stojí s otevřenými dveřmi. Zvukový doprovod obstarává ťukot kladívek otloukajících mokré omítky. „Co nás čeká, to nikdo neví. Určitě ještě nemáme vyhráno, jak si někteří myslí,“ míní sedmašedesátiletý Vojtěch Šiška, který připravuje už oklepané zdivo k odvozu. Z nového domu, který si postavili se ženou po povodni v roce 1997, protože ten původní museli strhnout. Jako zkušený zedník ví svoje. „Tady končila izolace a vidíte, voda pořád vzlíná výš a výš,“ ukazuje. „Nahoře máme vysoušeče, pomáháme si průvanem, ale jde to pomalu. Ještěže dneska aspoň vysvitlo sluníčko,“ dodává manželka. Ta se sice ze zdravotních důvodů k volbám nechystá, její muž ale půjde jako vždy. „Pořád volím stejnou stranu,“ odpovídá a neskrývá, že je rád, že může dostat zpět zdravotnické poplatky. „Nejlepší by však bylo, kdyby se ti nahoře všichni domluvili a udělali něco pro lidi. To by nám pak ani nevadilo, že kradou,“ podotýká s úsměvem.

Před samoobsluhou se scházejí ti, kteří odvolili, i ti, kteří se teprve do volební místnosti chystají. O politice se tu nemluví. Hlavním tématem je vysoušení, spodní voda a počasí. „Vedení státu je vinno, málo se o nás starají. Jsem rodilý Troubečák a první povodeň, která do obce vtrhla, byla až ta před třinácti lety. Dřív byly kolem řeky takzvané závaly a ty vodu odváděly pryč,“ míní osmdesátiletý Vojtěch Ticháček. Volit ale přišel, respektive přijel na kole, protože jak říká, volit se má.

O pár ulic dál Josef Dočkal vyhazuje kus shnilého dřeva do přistaveného kontejneru. „Volit půjdeme v sobotu, nejít, to mne ani nenapadlo,“ otírá si zpocené čelo. Ve vytopeném domě spí na zemi na starých matracích, musejí se obejít bez teplé vody. Za svůj hlas bude ale od vlády taky něco chtít. V tom, kdo může za to, že velká voda vtrhla letos do Troubek stejně jako před třinácti lety, má totiž jasno. „Škody by měl zaplatit ten, kdo je zavinil. A to je Povodí Moravy, protože to tady nic neudělalo. A povodí, to je stát,“ prohlašuje rázně.

Autor: