Hned potom, co se tento víkend stala tragická nehoda na festivalu Pohoda v Trenčíně, přiběhla do tiskového centra uplakaná, promočená slečna a volala: „Prepáčte, prepáčte, O2 Arena sa zrútila, sú tam mrtví ludia!“V tu chvíli vyběhli pořadatelé na pomoc a všem ostatním zatrnulo. Ti, kdo byli mimo zřícený stan, začali obvolávat své známé, zda jsou v pořádku, a pár fotografů šlo nehodu vyfotit. Všechno se seběhlo strašně rychle a nikdo nechtěl přidělávat práci záchranářům tím, že se bude doslova motat mezi zraněnými.
Festival byl na místě ukončen. Pořadatelé nařídili okamžitou evakuaci a návštěvníci se v prudkém dešti sbalili a opustili prostor letiště. Cestou uvolňovali místo hasičům, záchrankám a policistům, kteří v tu dobu byli na místě mnohem potřebnější než 33 tisíc hudebních nadšenců.
Promočený a vyděšený průvod se táhl až k silnici, kde měl zastávku autobus, kyvadlovka zřízená festivalem. Zřejmě jen ze samého stresu pokládali za nutné vybírat 0,50 eura za jízdenku a nechat dav, ať se dál mačká a máčí u jediných otevřených dveří.
K tomu okolo jezdila poloprázdná auta a opět asi ze stresu ani jednoho řidiče nenapadlo zeptat se, zda by pár z těch „promočenců“ nechtělo svést. Do toho jiná auta, s nálepkou festivalu Pohoda a mající přístup do areálu, směle najížděla do davu a ještě si jejich řidiči klepali na hlavu, proč tísnící lid na polní cestě nemůže uhnout vozu, jehož očividně „vystresovaný“ řidič nutně potřeboval projet, ačkoliv na místě v tu dobu neměl co dělat.
Následně opět vystresované České dráhy doplnily v Břeclavi ve dvě ráno jediný vagon jedoucí z celého vlaku z Bratislavy do Prahy o další tři, z nichž byly dva lůžkové. Na prosby unavených cestujících, z nichž většina zaplatila 25 eur za lístek (i přestože měla předplacený zpáteční na festivalový vlak či autobus), aby je pustila do uličky lůžkového vagonu, protože se do těch dvou vagonů prostě nevejdou, odpověděla rovněž vystresovaná průvodčí, že ne a že ji to nezajímá.
I přes všechny ty „stresové“ chvíle mohli být cestující rádi, že je postihla jen lidská neochota, ne přírodní rozmar.
Jestliže je tedy slušnost a důvěra klíčem ke klidnému životu bez vnějších stresorů, můžeme se rovnou pustit do práce a dělat ji patnáct hodin denně v kuse. Najít si milenky a milence a odevzdat se zkorumpovanému zdravotnictví. Alespoň budeme vědět, že jsme si bolení hlavy, dýchací, zažívací potíže, bolesti zad a všelijaké jiné neduhy zapříčinili sami.
