Bylo jaro roku 2006 a české lyžování se vyhřívalo na slunci. Mělo olympijskou šampionku Neumannovou, vítěze Světového poháru Jandu. V následujícím roce přidala titul mistryně světa sjezdařka Záhrobská, letos na jaře zase slavil triumf ve Světovém poháru běžec Bauer. K tomu patří ke světové špičce boulařka Sudová.
Na malou zemi bez velehor jde až o neuvěřitelnou bilanci. Jenže místo úsměvů mají Češi na podzim roku 2008, sto dní před startem MS klasiků v Liberci, starosti. Úspěch na sněhu se totiž lidem okolo lyžování nepovedl přetavit v prakticky žádný finanční přínos, naopak některé úseky svazu lyžařů jsou na tom ekonomicky hůře než v minulosti. Proto čeští lyžaři s výjimkou Bauera nespřádají plány o vítězství, ale spíše spekulují, na jaký závod Světového poháru se jim vyplatí jet a kde už je to pro ně moc drahé.
Poselství tedy zní jasně: chceš reprezentovat? Tak si sežeň peníze. Prémie si pak můžeš nechat.
