30. července 2018 6:00 Lidovky.cz > Zprávy > Domov

Vytáhnutí vlajky z vagíny a ukázat Krista jako násilníka je za hranou, říká k žalobě Dukův právník

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 104Diskuse
Divadelní hra vyvolala vlnu nevole, jedním z důvodů je i scéna, ve které Ježíš... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Divadelní hra vyvolala vlnu nevole, jedním z důvodů je i scéna, ve které Ježíš... | foto: festival Divadelní svět Brno

PRAHA Dosud se v tuzemsku nestalo, aby se primas český rozhodl bránit svá práva u soudu. Jak informovaly Lidovky.cz, jako první se v této souvislosti zapsal do historie až pražský arcibiskup Dominik Duka. K podání žaloby ho donutila dvojice inscenací, které byly součástí programu květnového divadelního festivalu v Brně. Jedna z nich se utkvěla v povědomí veřejnosti díky výjevu, v němž Kristus znásilňuje muslimku. Podle advokáta arcibiskupa Duky Ronalda Němce nelze takovou zlou urážku tolerovat.

Divadelní hry Naše násilí, vaše násilí a Prokletí bosensko-chorvatského tvůrce Olivera Frljiče spustily v české veřejném prostoru mimořádně prudkou reakci. Vyjadřovali se k nim politici, církevní představitelé či intelektuálové. Festivalu Divadelní svět Brno se díky tomu dostalo patrně nejvíce pozornosti v jeho historii. První jmenovanou inscenaci dokonce přímo na jevišti narušili členové místního radikálního komunálního hnutí.

Žaloba primase českého je dosavadním vrcholem polemiky se sdělením obou inscenací. Advokát arcibiskupa Duky Ronald Němec, jenž hlavu české katolické církve v této věci zastupuje i mediálně, je přesvědčený, že vzhledem k výjevům ve Frljičových kusech nebylo možné zůstat jen u slovní kritiky.

Kauzu je připravený dostat až k Ústavnímu soudu. „Opíráme se o selský rozum a zákon. Posouvání hranic v ochraně osobnosti je plíživé a nebezpečné. Pokud neexistují hranice, dochází k chaosu,“ vysvětluje v rozhovoru k unikátní justiční kauze pro LN Němec.

Lidovky.cz: Původně jste v souvislosti s představením Naše násilí, vaše násilí a inscenací Prokletí podal žalobu na ochranu osobnosti pouze za sebe. Za jakých okolností vás napadlo, že by se k ní mohl připojit pražský arcibiskup Dominik Duka?
Žalobu jsem původně vůbec podávat nechtěl. Žiji s rodinou v Karlových Varech a pracuji v Karlových Varech a v Praze. Když jsem viděl na DVTV první rozhovor s ředitelem divadla (ředitel Národního divadla Brno Martin Glaser, hlavní pořadatel festivalu, na kterém byly inscenace uvedeny, pozn. aut.), chtěl jsem něco udělat. Chtěl jsem se bránit, protože jsem nebyl schopen uvěřit, že taková hra může být uvedena. Ale bral jsem to tak, že je to až v dalekém Brně a tedy se jistě najde někdo, kdo zakročí. Protože jsem trošku pana kardinála znal, napadlo mě mu napsat, zda-li církev něco dělá, ale můj e-mail se ztratil. Následně jsme se potkali o Navalis (křesťanská slavnost na počest Jana Nepomuckého, které se slaví v květnu v Praze, pozn. aut.) a tam jsme se spolu domluvili.

Lidovky.cz: Bylo těžké přesvědčit pana arcibiskupa, aby se k žalobě připojil?
Vůbec ne. Byl ve společnosti olomouckého arcibiskupa Jana Graubnera a litoměřického biskupa Jana Baxanta. Všichni slyšeli na mé argumenty, jak se bránit. Pan kardinál byl sám velmi pobouřen a zasažen, proto mou aktivitu uvítal.

Advokát arcibiskupa Duky Ronald Němec.

Advokát arcibiskupa Duky Ronald Němec.

Lidovky.cz: Co pana arcibiskupa nejvíce pobouřilo?
Jak znám pana kardinála, má dobrý smysl pro humor. Nikdy jsem u něj neslyšel o cenzuře. Vždy respektoval ty, kteří mají jiné názory. Ale to neznamená s nimi souhlasit. Dnes nesouhlasit s médii znamená s nimi válčit, ale tak to není. Oba dva jen chceme respekt, jako my respektujeme lidi věřící jiných vyznání či nevěřící. Nelze však respektovat zlou urážku.

Lidovky.cz: Není však schopnost snést názor nonkomformní, provokativní či dokonce urážlivý jedním z důležitých aspektů demokracie? Má otázka směřuje k tomu, jestli zkrátka dostačující reakcí na takový názor není s ním polemizovat, oponovat či se ho snažit vyvrátit spíš než rovnou podávat žalobu?
Nonkonformní a provokativní zcela určitě. Toto s panem kardinálem akceptujeme a podporujeme. Divadelní hry často provokovaly a bylo to dobře. Ale urážlivé? Zde záleží na míře. Judikatura je jasná. Se známostí zasažené osoby klesá ochrana osobnosti. Ježíš i česká vlajka je dost známá. Chápu, že někdo tyto „symboly“ nebude mít rád a bude na ně nadávat. Ale vytáhnutí z vagíny či představit Ježíše jako znásilňovatele je již za hranou. Když řeknu o ženě veřejně, že je kur.., bude to žalovatelné. Proč ne toto?

Lidovky.cz: Jaký byl váš hlavní argument, na který pan kardinál uslyšel a na jehož základě se k žalobě připojil?
Povídali jsme si dlouho. Žaloba má v sobě dva základní tóny. První je, že umění často nazývalo problémy pravými jmény. Zde není sporu o významu a užitečnosti umění a divadla. Ale myslím si, a takový byl i postoj Evropského soudu pro lidská práva před mnoha lety, že umění nesmí prvoplánově škodit a urážet. A já se domnívám, že tato hra má prvoplánově urazit Krista a lidi, kteří v něj věří. Měla urazit i Českou republiku, když vlajka byla vytažena z vagíny ženy, což je dle mého urážka symbolu našeho státu. Nemusím být velký vlastenec, ale myslím si, že vlajka je symbol, který mi říká, že k něčemu náležím. Druhý tón je nabádající. V současné době někteří muslimové na území Evropy páchají násilné činy v podobě vražd a útoků. Na otázku „proč?“ je mnoho odpovědí. Ale jako advokát si myslím, že je tu ještě jeden motiv. Radikální muslim nevěří evropskému soudnictví. Proto bere „spravedlnost“ do vlastních rukou. Chceme žalobou každému dokázat, ať již muslimovi, věrci či bezvěrci, že pokud nesouhlasí s útokem na svoji (ne)víru, má jít k soudu a žádat, aby nezávislý soud prověřil všechny okolnosti a ochránil spravedlivě práva všech věřících i nevěřících. Na násilí sice můžeme reagovat násilím, ale násilí není vždy jedinou zbraní.

Lidovky.cz: Do jaké míry se pan arcibiskup podílel na formulaci žaloby, jak probíhala diskuse s ním nad jejím obsahem?
Pan kardinál znal původní text mé žaloby a měl jen několik připomínek. Pak mne požádal, abych ji upravil tak, abychom mohli být žalobci spolu. Diskuze byla rychlá, protože pan kardinál měl jen dvě poznámky.

‚Ústavní soud je první konečná‘

Lidovky.cz: Můžete rozvést, v čem ony poznámky spočívaly?
Jednalo se o zobrazení svatého Jana Pavla II. jakožto zakrývače sexuálního násilí kněží (narážka na inscenaci Prokletí, pozn. aut.). Pan kardinál mě upozornil, že Česká biskupská konference pod jeho vedením vydala směrnici pro řízení ohledně obvinění ze sexuálních trestných činů. Oba dva vnímáme takový delikt jako strašnou věc a svatý Jan Pavel II. proti tomu také hodně bojoval. Hra, která byla uvedena, však utvrzuje schéma, že co kněz, to pedofil. A tak to není. Znám zhruba 60 kněží dost dobře a vím, že žádný z nich pedofil není. Pak však znám lidi v různých dětských skupinách, kde mám občas problém. Když jeden kněz zneužije dítě v Anglii, jeden v USA a jeden na Honolulu, všichni to berou jako zvrhlost církve. Ale zde se bavíme o celé planetě, byť jedné organizaci. Pokud bych takto poměřoval muže vychovatele ve školkách, co mi asi tak vyjde? A pak se ptám, co je to sexuální zneužívání? Koupání dětí v rybníku s vedoucím nazí? Já jsem toto jako skaut zažil mnohokráte a necítím se zneužit. A proč se ozvou po 40 letech? Co jsem se potkal osobně s případy, spíše se sex a kněz užívá pro zneužívání a ublížení.

Lidovky.cz: Jeden z odborníků na civilní právo, advokát František Vyskočil, mi k žalobě pana kardinála řekl následující: „Rejstřík osobnostních práv sice není v občanském zákoníku uzavřen, nedomnívám se však, že je tak široký, aby se věřící osoba mohla domáhat ochrany osobnosti, protože divadelní hra, ať je sebediskutabilnější, se dotkla její víry jako osobnostního atributu.“ Co říkáte na tento argument?
Argument je to legitimní. Ale právě ta neuzavřenost je krásou demokracie. Každý má právo přesvědčit druhého o svém právu. A soud musí rozhodnout. Dám příklad. Nedávno Ústavní soud přivolil názoru, že dva muži, kteří záměrně uvádějí, že neví, který z nich oplodnil ženu, aby jim odnosila dítě, jsou oba otcové a jsou zapsáni v rodném listě toho dítěte. Odkazovali na svá osobnostní práva. Já s tím nesouhlasím. Ptám se, kde je právo dítěte, aby řeklo, že dva tatínky mít nechce? Proč, když oni se mohli ozvat, lidi překvapuje, že se ozýváme my? Přijde mi, že naše práva jsou zřetelnější – uráží nás vytáhnutí české vlajky z vagíny, zobrazení Krista jako muže znásilňující ženu či papeže jakožto schvalovatele pedofilie.

Divadelní hra vyvolala vlnu nevole, jedním z důvodů je i scéna, ve které Ježíš znásilňuje muslimskou ženu.
Kardinál Dominik Duka.

Lidovky.cz: V žalobě mimo jiné uvádíte: „Zobrazením Krista ve skutkovém ději, který je proti celému učení Ježíše Krista a učení katolické církve, pak zdržuje žalobce od možnosti svobodně vykonávat svou víru, účasnit se bohoslužeb a vyznávat svou víru veřejně.“ Skutečně jste se s panem arcibiskupem přestali účastnit bohoslužeb, nebo jak se v praxi projevuje vaše nemožnost vykonávat víru svobodně?
Svoboda není jen vnější projev, ale i vnitřní možnost. Možnost radosti. Pokud jednou poznáte Ježíše, zjistíte, že bohoslužba je radost. Liturgie je krása. Minulý týden jsem byl kupovat víno u známého. Dostali jsme se k církvi a on mi bezprostředně řekl, že upálit se nedá, byť kněží jsou na teplo asi zvyklí. Takový názor od známého vás nutí se zamyslet, zda-li chci a mohu svobodně říci, že jsem hluboce věřící. Evangelium je radostná zvěst. Je potřeba říkat, že jsme stvořeni k tomu, abychom se chovali humánně, milosrdně, s láskou k ženě, postiženým nebo dětem. Abychom hledali spásu u Boha. Tato hra mi však bere svobodu toto vše hlásat jako podstatu činnosti církve, protože lid dopředu afektuje k odsouzení evangelia.

Lidovky.cz: Když jsem o inscenaci Naše násilí, vaše násilí mluvil s proděkanem Katolické teologické fakulty Benediktem Mohelníkem, řekl mi mimo jiné toto: „Co se odehrává v té hře, jsou vizuální konotace na osobu Krista, ale já ho v tom jako věřící nepoznávám. Pro mě je ta hra něco, co se mě absolutně netýká.“ Není díky tomuto pohledu na věc mnohem snazší se s existencí této inscenace vyrovnat, než vizuální zpodobnění Krista brát jako jeho doslovné zobrazení a tím si tedy nechat zasáhnout do výkonu své víry?
Možná se pan proděkan s tímto takto vyrovnal. Ale vnitřní vyrovnání je jen dotek sebe sama, neovlivní tím okolí. Nejde o to dělat věci lehce, ale dělat je poctivě, a pokud to vyžaduje námahu, tak je dělat nelehce. Bez vazby na pana proděkana: pokud uvidím, že útočník napadne těhotnou ženu, mohu utéct, je to snadné. A nebo se mohu do konfliktu vložit. Každý má svobodu určit si svou cestu a její tíhu. Kristus nás učí, nebát se a jít proti zlu. Člověk se musí řídit svědomím a povinnostmi, ne tím, co je politicky korektní a snadné.

Lidovky.cz: Když Centrum experimentálního divadla obě inscenace od Olivera Frljiče uvádělo, jeho končící ředitel Petr Oslzlý mimo jiné uvedl: „Současné umění - a divadelní často nejaktuálněji - reaguje na stav současného světa. A svou, někdy i drsnou reakcí na současný - často hodně drsný - svět nás také někdy provokuje, pohoršuje a třeba i vnitřně zraňuje. Dělá to však vždy ve snaze vypovídat o tomto světě a vyrovnávat se s jeho realitou.“ Nedáváte svou žalobou vlastně najevo, že vám činí potíže vyrovnat se s okolním světem v jeho krutosti a ošklivosti?
Určitě ne, krutost a ošklivost je důsledkem selhání člověka, jak nám říká Bible na prvních stránkách, v Ráji u stromu poznání dobra a zla. Zde je příčina sklonu člověka ke zlu. Tomu církve říkají dědičný hřích. Je to dotek ďábla v naší duši a Ježíš nám dává pomocnou ruku tento hřích smazat. I drsná reakce je reakcí možnou, pokud je opodstatněná a přiměřená. Vrátím-li se k muži, co zraňuje ženu, pak drsná reakce je dát mu pěstí a poslat ho na zem. A je to reakce dovolená. I církve či náš stát si někdy zaslouží dát přes prsty. Reakcí nemožnou je toho chlapa zabít. Krista ani vlajku nelze zabít, ale z našeho pohledu jde již o reakci nemožnou, protože neodpovídá situaci.

Lidovky.cz: Jak vaše nejbližší okolí, ať už rodinné či profesní, přijalo skutečnost, že jste spolu s panem arcibiskupem podali v této věci žalobu? Zaznamenal jste jen souhlasné reakce?
Jasně, že ne. To jsem ani nečekal. A ani bych nechtěl. Znamenalo by to, že žijeme v diktatuře. Že se lidé bojí nesouhlasit s církví. Miluji demokracii právě proto, že spolu můžeme nesouhlasit a odborně nesouhlasit. A je na soudech, aby rozhodly. A i když nám nevyhoví, pokorně se skloníme a budeme konečný výsledek respektovat. Ne jako někteří jiní, co tvrdí, když prohrají, že soudce je zkorumpovaný, hloupý či jinak nevzdělaný. I to je naše poselství. Respekt k systému, který mohu chtít změnit, ale musím ho respektovat, dokud ho nezměním.

Lidovky.cz: Vaše společná žaloba s panem arcibiskupem je první podání tohoto druhu. O co opíráte svou naději, že u soudu uspějete? A jak daleko v rámci soudní soustavy budete chtít zajít?
Ústavní soud je první konečná. Pak zvážíme další postup. Opíráme se o selský rozum a zákon. Pokud neexistují hranice, dochází k chaosu. To vidíme na migraci. Tu vidíme, cítíme a bráníme se jí. Posouvání hranic v ochraně osobnosti je plíživé a nebezpečné. Za první republiky jste mohl jít do vezení na tři dny za urážku na cti. Dnes mohu říci o každém, že je lump a tunelář a je to skoro pochvala. A to je nebezpečné. Pokud nezabezpečíme ochranu osobnosti slušným lidem, ti pak nepůjdou do politiky a půjdou tam jen lumpové. A já chci mít za politiky skvělé lidi, ne lumpy, kterým jedno, že je media vláčejí. 

  • 104Diskuse


Jan Horák

Autor

Jan Horákjan.horak2@lidovky.czČlánky


Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!