Před dvěma týdny byl v anglickém Salisbury otráven ruský bývalý agent Sergej Skripal a jeho dcera Julija vysoce toxickou chemickou látkou nesoucí název Novičok. O jejím složení však neexistují žádné podrobné studie. Její údajný výzkum, který měl v 70. až 80. letech probíhat na území Sovětského svazu, byl podle českých vědců přísně tajný.
„Problémem proto je, že všechny informace o novičoku jsou velmi teoretické,“ řekl LN Miloslav Pouzar, docent Fakulty chemicko-technologické Univerzity Pardubice. Chemické vzorce, podle kterých lze údajně látku vyrobit, jsou veřejně dostupné na internetu. Oslovení vědci se nicméně shodují, že by ji dle návodu vyrobil jen zkušený chemik. Na veřejně dostupné informace se nelze spoléhat, shodují se.
  |
I samotná výroba je velmi nebezpečná. „Jednou z variant je, že by výsledný komponent byla pevná látka. Je ale obrovsky toxická. V jiné variantě novičok vznikne až smísením dvou látek. Pravděpodobně by šlo o reakci kapalin, ze kterých vzejde jedovatý plyn. Výhodou takového skupenství je dobrá skladovatelnost obou látek,“ vysvětlil Pouzar.
Přísady novičoku jsou už samy o sobě vysoce nebezpečné. Výsledek jejich smísení nebezpečnost ještě několikrát zvyšuje. Sloučeniny, ze kterých novičok vzniká, jsou dokonce podobné chemickým vzorcům pesticidů – látkám na hubení hmyzu.
Tajný výzkum v SSSR
Novičok byl krycí název pro vznik nebezpečné skupiny toxických látek. Podle vědců je značná část poznatků obsažena převážně v ruské chemické literatuře. První informace o látce vědci zveřejnili až po ukončení projektu v roce 1992. Vynesl je „přeběhlý“ sovětský vědec.
Toxický plyn je rychle působící látka. Při kontaktu jde o minuty. „Důsledky jsou podobné působení sarinu. Typické jsou špendlíkové zorničky očí, velmi silná sekrece slin – zasaženým lidem jde pěna od úst. Nakonec dojde k zaplavení plic sekretem. Jelikož se jedná o neurotoxickou látku, otrava končí paralýzou dýchacích svalů a zástavou srdce,“ popsal vědec důsledky kontaktu člověka s podobnou látkou.
Legislativně je výroba chemických zbraní upravena na mezinárodní úrovni Úmluvou o zákazu vývoje, výroby, hromadění zásob a použití chemických zbraní a jejich zničení. Signatářům mezinárodní smlouva zakazuje vyvíjet, hromadit, vyrábět či přechovávat chemické zbraně a napomáhat v jejich využití. Česko ke smlouvě přistoupilo v roce 1993 a ratifikovalo ji o tři roky později. Z jejího znění vychází i česká legislativa.
Prováděcí vyhláška tuzemského zákona obsahuje i několik příloh přesně specifikující látky, které je zakázáno vyrábět. Složení novičoku ale neobsahuje. „Jelikož přesné složení látky není známo, v seznamu není,“ potvrdila LN Markéta Bláhová, vedoucí odboru kontroly zbraní hromadného ničení Státního úřadu pro jadernou bezpečnost (SUJB). O složení neznáme podrobnosti právě kvůli tomu, že sovětský výzkum byl prováděn v utajovaném režimu.
Legislativní mezera
Kvůli legislativní mezeře je tak teoreticky vyrobení novičoku v česku legální. „Když vyrobím látku, která není v tomto seznamu, a neprokážou mi, že to chci masově použít pro bojové účely, vyrobit ji smím,“ anonymně konstatoval český toxikolog. Zákon totiž zakazuje vyrábět látky pro účely chemické války.
Výhradně za obranným účelem je mohou vyrábět některá vědecká pracoviště. Povolení k výrobě či testování ale podléhají přísnému schvalovacímu procesu právě na půdě SUJB.
Vědci, se kterými LN hovořily, předpokládají, že alespoň stopové množství látky by mohlo mít chemické vojsko ozbrojených sil, ale výhradně k účelům, aby ji mohlo detekovat či se připravovat na její zničení. Podle jiných zdrojů LN jsou na našem území i cvičiště, kde se použití chemických zbraní přímo simuluje.
Babiš označil nařčení za „absolutně lživé“
Když Moskva prohlásila, že nervový plyn může pocházet mimo jiné i z Česka, tuzemská vláda to rezolutně odmítla. Premiér v demisi Andrej Babiš nařčení dokonce označil jako „absolutně lživé“. Záležitost se nyní řeší na mezinárodní půdě.
Čeští vědci však připouštějí, že k vývoji látky na našem území docházet teoreticky mohlo. „Pokud by někdo věděl o laboratořích, ve kterých se měl novičok vyvíjet, bylo to velmi pravděpodobně v utajovaném režimu,“ uvedl nejmenovaný český vědec. Také ani nevyvrátil, že chemickou látku lze využít i po desítkách let od vyrobení. „Nemusí být úplně čerstvá. Časem sice klesá obsah, třeba až na polovinu, ale ta zůstává stejně nebezpečná,“ dodal.
Vědec připomněl útok sarinem v tokijském metru, po kterém se zjistilo, že jeho „čistota“ byla zhruba 60 procent, zbytek byla voda a další látky.
