Čečenské Kenchi jako by vzniklo na samém okraji světa. Vrostlo do svahů strmých hor, dva tisíce metrů nad hladinou moře, vysoko v odlehlém horském okrese Šaroj, pravděpodobně nejzanedbanějším regionu severokavkazské republiky pod patronátem Ruské federace.
Pozornosti války přesto neuniklo. Ničivé konflikty, které v 90. letech krvavě sochaly podobu dnešního Čečenska, zanechaly svou stopu i zde, v troskách zbořených domů a rozvrácených životech místních obyvatel. Po roce 2001 měly do Šaroje na pokyn Moskvy zamířit desítky milionů rublů z poválečných rekonstrukčních fondů.
Jenže uplynulo patnáct let a místní se jich stále nedočkali, stejně jako slíbené kompenzace za příbytky zdevastované povodněmi v letech 2002, 2010 a 2012. V jejich polorozpadlém domově se nedostává obživy ani lékařů, chybí energie i použitelné silnice, natož veřejná doprava. Nezbývá než pracovat do úmoru - a ptát se, kam zmizely tolik potřebné peníze.
  |
Kdo kritizuje Kadyrova, je šílenec
Ramazan Džalaldinov už se nějakou dobu neptá. Tuhle otázku si sám pro sebe zodpověděl už dávno, a přes měsícem to udělal i veřejně: 14. dubna publikoval na internetu video, v němž z bídného stavu Kenchi obvinil současnou čečenskou vládu v čele s jejím vůdcem Ramzanem Kadyrovem.
Miliardy od Alláha, nebo od Putina? Středověký Kadyrovův režim beztrestně okrádá Rusko |
Zkorumpovaný režim zneužil svého postavení a Šaroji určenou pomoc bezostyšně rozkradl, oznámil Džalaldinov světu. Poté co Kadyrovovi vyčetl konkrétní prohřešky proti zákonu i jeho lidu, obrátil se na Vladimira Putina a apeloval na ruského prezidenta, ať zjedná neprodlenou nápravu, popsala RFE/RL.
Zatímco Kreml výzvu oslyšel, jeho čečenský exponent reagoval bryskně. Hned příští den dorazil do Šaroje Islam Kadyrov, šéf prezidentské kanceláře a synovec Ramzana Kadyrova v jedné osobě. Ten inicioval noční jednání s místními představiteli, které se usneslo na následujícím: Ramazan Džalaldinov je zcela nedůvěryhodná, psychicky narušená osoba, jíž nemá být popřáváno sluchu.
Jak připomíná Novaja Gazeta, příběh vyšinutého Džalaldinova poté patřičně prodala také čečenská státní televize. Co se nedobrovolného antihrdiny její reportáže týče, stal terčem výhrůžek, které ho brzy poté přiměly k útěku do sousedního Dagestánu.
Rok Šaroje po čečensku
Mezitím do Kenchi zavítal i sám Ramzan Kadyrov, aby místní ujistil o své přízni a ubezpečil je, že pomoc je na cestě. Zničené budovy budou renovovány, do obce bude zaveden plyn a provinilí hodnostáři s bezednými kapsami pohnáni k odpovědnosti, prohlásil Kadyrov 6. května během své teprve druhé oficiální návštěvy okresu Šaroj. Při té příležitosti se ukázal v mešitě, prošel se po hlavní ulici, vyhlásil rok 2016 rokem šarojského okresu - inspektoři sem budou jezdit každý týden, slíbil - a odjel.
‚Ramzane, jsi hanbou Ruska. Zmiz!‘ Poslanec zkřížil zbraně s čečenským krutovládcem |
Inspektoři skutečně nelenili a objevili se hned den poté - jenže nikoli v podobě úředníků, ale bezpečnostních jednotek. Zatčeni byli nejméně tři muži, kteří si troufli nahlas říct, že Ramazan Džalaldinov nelhal: Chizbula Achmedov (uvězněn kvůli údajnému opilství a výtržnictví), Seidmagomed Nasibov (obviněn z nezákonného přechovávání drog) a ředitel místní školy Megomedrasul Gitinov.
Hlavním cílem ovšem zůstával iniciátor celé aféry Džalaldinov. Pravda, skrýval se kdesi v dagestánském azylu, krátce po něm uprchli také jeho synové, nicméně jeho manželka a tři dcery, sedmnáctiletá Muslimat, dvanáctitelá Sabirat a desetiletá Tabarik, zůstávaly v rodném domě v Kenchi. V noci na 13. května došlo i na ně.
‚Vylomili dveře...‘
Podrobné svědectví o událostech minulého pátku podala nejstarší Muslimat. „V noci k nám (domů) přišli z šarojské policie. Vylomili dveře... Vzbudily mě rány a křik. Milicionáři nám řekli, ať se oblečeme, že odtud půjdeme pryč. Vzala jsem telefon, chtěla jsem zavolat bratrancům, tatínkovi, aby nám pomohli, ale vzali mi ho. Sestřičky probudily moje výkřiky. Maminka prosila, ať si vezmou jen ji a nás děti nechají doma. Pak ji milicionář uhodil. Křičela jsem, sestřičky se bály, ale vytáhli je z postele. (Nakonec jim) nedovolili ani obléct se, zůstaly v pyžamech. Odvezli nás na stanici.
(Tam) nás vyslýchal (policejní) náčelník Isajev Muslim. Nejdřív se zeptal maminky: ‚Kde máš syna, kam utekl?‘ Pak po mně chtěl číslo jeho telefonu. Řekla jsem, že nevím... Vyvedl mě (ven), na okraj (nedaleké) propasti. Řekl: ‚Buď chceš tam, nebo diktuj číslo.‘ Nechtěla jsem zradit svého bratra, ale on mě chytil, že mě shodí (dolů). Řekl: ‚Bratr tě nepotřebuje, a nepotřebuju tě ani já.‘
Co největší bolest: za syna zaplatí krví otec. Do Čečenska se vrací středověk |
Pak nadávali tatínkovi... ‚Ty špíno,‘ (nadávali mi) a bili mě do hlavy a po zádech... Plakala jsem... Pak (Muslim) řekl, že nejlepší bude, když odsud zmizíme, že nás odvezou do Dagestánu a že při setkání s otcem mám vyřídit, ať už nikdy nepíše na internetu o Kadyrovovi. ‚Nebo zabiju tvé bratry a hodím je do řeky, a nikdo se to nedozví.‘...“
Hořelo. Nebo ne? Nebo ano, ale fingovaně?
Zatímco policisté vyslýchali Džalaldinovovu rodinu (a poté ji odvezli a vysadili na hranicích), Džalaldinovův dům v Kenchi shořel do základů. Vysvětlení, že by ho snad zapálily maskované bezpečnostní složky - jak tvrdí jeho dřívější obyvatelé -, bylo z nejvyšších míst promptně popřeno.
V té době už se zprávy o napětí v Kenchi šířily podobně rychle jako jazyky ohně, což Kreml konečně přimělo k oficiální reakci: pokud skutečně došlo k požáru, prohlásil mluvčí Dmitrij Peskov, je to „důvod k okamžité reakci bezpečnostních složek“.
Následovalo ujištění Kadyrovova tiskového mluvčího Aljviho Karimova: „Jsem přesvědčen, že žádný požár nebyl. Je to horská vesnice, i kdybyste tam přinesli třeba 50 tun benzínu, jak to může spálit dům postavený z kamene?“
Nicméně už ten samý den večer svého mluvčího korigoval sám Ramzan Kadyrov, a to, jak je pro něj typické, prostřednictvím svého oblíbeného Instagramu: „Píší, že někdo zapálil Džalaldinovův dům. Lež. Nařídil jsem velmi důkladnou kontrolu. Operativní data dokazují, že Džalaldinov vyvezl rodinu a imitoval požár (svého) příbytku. Znovu porušil zákon.“
Kadyrov says Djalaldinov set fire to own house. Hat off to whoever selected the photo. https://t.co/R4u4Cmy8AG pic.twitter.com/6Esm9xv1a4
— Mark Mola (@markbairden) 15. května 2016
Avarská jiskra
V pátečním telefonickém rozhovoru se svým dagestánským protějškem Ramazanem Abdulatipovem uzavřel Kadyrov dohodu, na jejímž základě měla do Kenchi vyrazit společná vládně-parlamentní delegace, aby tamní situaci prověřila. Jak však informuje RFE/RL, čtveřice mužů, která o víkendu do vsi dorazila, oznámila místním, že je vyslal Sagid Murtazalijev. Čili osoba velmi blízká Kadyrovovi, kterou ruská vyšetřovací komise obviňuje z vražd a financování teroru na severním Kavkaze a jejíž místo pobytu je již delší dobu neznámé.
Čečensko: země schizofrenie a teroru, za jejíž krev platí Kreml miliony |
Nad dalším osudem Ramazana Džalaldinova a jeho rodiny se teď vznáší otazník, stejně jako nad nejbližší budoucností jejich domovské vesnice. Novaja Gazeta však soudí, že jiskra z Kenchi může přeskočit i jinam, tím spíš, že v oblasti žijí menšinoví Avarové, které se brutálnímu režimu dosud nepodařilo zcela zlomit. A že ta jiskra může roznítit skutečný požár, v němž shoří víc než dům jednoho statečného, odbojného člověka.
