Přinášíme čtvrtou část dvanáctidílného seriálu Příběhy bezpráví, který vzniká ve spolupráci se společností Člověk v tísni. K doprovodným akcím patří i výstava Příběhy bezpráví - cesta ke svobodě, která se koná pod sochou sv. Václava na Václavském náměstí v Praze od 31. října do 17. listopadu.
Kdo jsou hrdinové dnešního dílu Příběhů bezpráví? Oficiální žurnalista by v roce 1950 nejspíš napsal, že jsou to „lidé, kteří ve spojení se zrádnou emigrací a ve službách anglo-amerických imperialistů usilovali za pomoci další sítě agentů, špionů a diversantů o rozvrácení naší lidově demokratické republiky, o obnovu kapitalistického panství v naší zemi“. Vyjádřeno normálním jazykem: jsou to ti, kdo působili proti komunistickému režimu jako spolupracovníci zpravodajských služeb demokratických států a většinou za to zaplatili buď životem, nebo dlouhými roky ve věznicích. O rozvrácení „lidově-demokratického zřízení“ usilovali zcela nepochybně.
Jedna z nejvýznamnějších čs. vyzvědačských skupin, napojených na Západ, vznikla kolem britského agenta Jana Brejchy (krycím jménem Tomáše Olivy). Narodil se roku 1925 v Berouně a jeho válečná minulost je poměrně nejasná -ví se pouze, že jako mladík utekl z totálního nasazení v Německu do Skandinávie a pak do Velké Británie, vstoupil do RAF a byl zařazen do kurzu navigátorů. Po válce se vrátil do vlasti, roku 1949 ale emigroval a v Československu se znovu objevil v roce 1950 jako agent britské rozvědky.
O Brejchu-Olivu ale v první řadě nejde, důležitá je především síť spolupracovníků, již dokázal v ČSR vytvořit. Podle archivních dokumentů a obsáhlé studie historika Prokopa Tomka dal v polovině roku 1950 v Praze a na Jižní Moravě dohromady početný okruh lidí (řádově desítky), kteří získávali informace pro Brity, ukrývali a podporovali jejich agenty v ČSR, provozovali a schovávali vysílačky a převáděli kurýry i uprchlíky přes hranice. K Brejchovým spolupracovníkům patřili obyčejní občané, kteří odmítali komunismus: živnostníci, rolníci, studenti, lékaři. Svůj byt dávala k dispozici například švadlena Božena Majerová, s Brejchou spolupracovala i její dcera Věra - právě u nich, v brněnské Husově ulici, se Brejcha ukrýval, schovával tam vysílačku, a dokonce odtud vysílal zprávy.
Západní agent: esenbák a komunista Jací lidé se na špionáži podíleli a co riskovali, je vidět na příkladu vrchního strážmistra SNB a člena KSČ Leopolda Doležala (o jeho motivaci se už asi nic nedozvíme, do skupiny ho prý zapojil známý - živnostník). Doležal se narodil roku 1913 a u policie pracoval od konce 30. let. Za války sloužil u dopravního oddílu a stal se členem protinacistické odbojové organizace Vojenská orlice - pomáhal prý lidem ukrývat zbraně, které hledalo gestapo, pašoval z vězení motáky, byl ve styku s příbuznými vyšetřovaných.
Roku 1948 vstoupil do Komunistické strany Československa, patrně jen proto, aby si uchoval zaměstnání. Jak však dokládá nepodepsané udání, nejspíš dílo jeho policejního kolegy, přílišné sympatie ke Gottwaldovu režimu Doležal nechoval: o dva roky později už se pohybuje mezi spolupracovníky Jana Brejchy. V červnu 1950 například Doležal spolu s dalším policistou Tomášem Hradským převážel ilegální vysílačky z jednoho úkrytu do druhého (jel na motorce jako uniformovaný doprovod automobilu a jednu z vysílaček měl přitom v batohu na zádech). Čtrnáct dní také schovával ve svém bytě britského agenta Josefa Kavku-Kolíska, nosil mu informace o SNB a později mu vyhledal nový úkryt.
Vlistopadu 1950 zatkla strážmistra Sboru národní bezpečnosti Leopolda Doležala (v rámci tzv. Akce Kozel) StB. Při výsleších se snažil zapírat tak dlouho, aby umožnil ostatním členům skupiny, kteří dosud zůstávali na svobodě, útěk do ciziny. Státní soud v Brně ho posléze poslal na smrt - poprava byla vykonána 30. srpna 1952.
Prasklo to náhodou K prozrazení Brejchovy skupiny došlo náhodou, která ovšem potvrzuje, že k boji proti komunismu se na přelomu čtyřicátých a padesátých let chystalo víc Čechů, než se dnes ví -a že na sobě byli nezávislí. V září roku 1950 totiž zadrželi policisté ve vlaku v sovětské okupační zóně Rakouska čtyři mladíky ve věku od sedmnácti do devatenácti let. Byli to členové ilegální skupiny Marie, kteří si opatřovali zbraně a připravovali se na boj proti aparátu KSČ. Při cvičení se zbraněmi je ale překvapil hajný, kterého v přestřelce zranili, a pak se pokusili o útěk. Skrývali se v bytě Boženy Majerové a seznámili se tam s Brejchou, jenž jim pomohl odejít za hranice. Po zatčení mladíci nevydrželi výslechy a prozradili policistům všechno, co věděli.
StB Brejchovu skupinu rozbila, ale nepodařilo se jí sebrat nejdůležitější členy. Jan Brejcha se při zatýkání bránil, začal střílet a podařilo se mu zmizet za hranice, uprchl i jeho blízký spolupracovník Cyril Sláma). Další ovšem skončili ve dvou hlavních a několika přidružených procesech před soudem a dostali mnohaleté tresty za velezradu, vyzvědačství či nedovolené ozbrojování. První velký proces se konal 18.-20. prosince 1951. Druhý (16.-19. ledna 1952) byl pojmenován právě podle švadleny Boženy Majerové, jejíž byt sloužil Brejchově skupině jako jedno ze záchytných míst - vyměřili jí doživotí, její dceři dvacet let.
Historik Prokop Tomek píše, že „případ sítě Jana Brejchy je rozsahem činnosti a mírou zapojení čs. občanů imponujícím příkladem protikomunistického odboje počátku 50. let. O rozsahu činnosti této sítě je známo jen tolik, kolik se StB podařilo zatčeným prokázat.“
Podrobné zpracování případu z pera Prokopa Tomka najdete ve sborníku Securitas Imperii č. 12/2005.
Čtěte také www.pribehybezpravi.cz
***
Seriál Cesta ke svobodě
Dnes: Špioni agenta Brejchy Ve středu: Proti měnové reformě Ve čtvrtek: Skrytá církev
K Brejchovým spolupracovníkům patřili obyčejní občané, kteří odmítali komunismus: živnostníci, rolníci, studenti, lékaři
Špioni agenta Brejchy Jedna z nejvýznamnějších vyzvědačských skupin, napojených na Západ, vznikla kolem britského agenta Jana Brejchy. Jedním z jeho spolupracovníků byl strážmistr SNB Leopold Doležal, který byl v roce 1950 zatčen a o dva roky později popraven. Božena Majerová (vpravo), která dávala k dispozici svůj byt, byla odsouzena na doživotí, její dcera Věra na dvacet let.
O autorovi| Adam Drda, redaktor ČRo - Rádia Česko
