Jsme pro nezávislé posouzení, ale ne nás samých
Všechny strany už vědí, že musí vést stát k vyrovnanému hospodaření. Jen se podívejte na ty grafy v jejich programech! Člověk jen žasne nad tím, jak spolehlivě a přesně směřují jejich opatření ke kýženému cíli.
Když jsou tyto stroječky tak dokonalé, proč tedy strany nechtějí, aby to dosvědčil i někdo jiný? V řadě zemí prokázaly dobrou službu nadstranické, nezávislé orgány. Například v Nizozemsku (Netherlands Bureau for Economic Policy Analysis - CPB) či Švédsku (Fiscal Policy Council) testují tyto instituce všechny vládní programy i programy politických stran, částečně na jejich žádost (CPB).
Mimochodem, předchozí dvě věty jsou citátem z programu strany zelených.
Strany jako by parafrázovaly výrok svatého Augustina: Bože, dej mi rozpočtovou kázeň, ale teď ještě ne.
Výmluvy lze rozdělit do dvou skupin. Do té první patří výhrady k nestrannosti ministra Janoty. Ale jakou dokonale nezávislou autoritu si v této malé, protykané společnosti lze představit?
Do té druhé patří jakoby korektní, odborné výhrady: ministerstvo financí v minulosti přecenilo hospodářský růst (bojí se tedy ODS, že teď zhodnotí její program příliš optimisticky?) či že naopak není schopno ocenit dynamický efekt navrhovaných opatření (ale neměla by konzervativní strana jako KDU v riskantní situaci dát přednost konzervativní prognóze?).
Zkrátka se zde opět projevuje neochota vystavit se srovnání. U nás se každý nejlépe posoudí sám - studenti nepotřebují státní maturity, ministři nepotřebují externí audity. Klidně si to namlouvejme. Ale pokud se spleteme, dluhopisové trhy nám ten externí audit provedou, a nebudou se ptát na svolení.
Čtěte „Strany se bojí...“ na stranách 1 a 16
