V roce 1939, poté, co Albert Einstein a Leó Szilárd napsali v dopise americkému prezidentu Theodoru Rooseveltovi, že nacistické Německo vyvíjí atomovou bombu, se přední vědci USA pustili do práce. Výsledkem byl Manhattan Project, který vyvrcholil úspěšným testem atomové bomby v roce 1945, po kterém pak následovalo svržení bomb na japonská města.
Japonsko rozpoutalo v Asii válku, která, podle různých odhadů, stála šest až dvacet milionů lidských životů. Z toho velká část byli civilisté a válečná traumata způsobená Japonskem jsou dodnes velmi citlivým místem a někdy (přinejmenším v případě Číny) i určujícím diplomatickým argumentem. Současně i v den rozhodnutí o japonské kapitulaci, tj. 15. srpna 1945, proběhl v Tokiu pokus stále bojechtivých důstojníků a části armádních elit o puč. Po nevydařené akci raději zvolili sebevraždu než kapitulaci.
Unikátní svědectví japonských kamikaze: ‚Nechci slova útěchy‘ |
Přesvědčení, že i po případné pozemní invazi na největší japonské ostrovy by Japonci bojovali „do posledního muže“ má své opodstatnění. Těžko ale retrospektivně měřit nutnost nebo naopak zbytečnost použití atomové bomby, faktem ale je, že podle historických dokumentů a výpovědí to nebylo nic, na čem by se americké vedení shodovalo.
Eisenhower: Z toho návrhu jsem byl v depresi
Jak napsal Dwight Eisenhower, vrchní velitel spojeneckých expedičních sil ve své knize Mandate for Change, v německém ústředí ho navštívil americký ministr války Stimson. Ten mu jako první oznámil plán použit atomové bomby v Japonsku.
„Zjevně očekával můj nadšený souhlas,“ psal Eisenhower, „ ...z jeho hovoru na mě ale padla skutečná tíha, a tak jsem vyjádřil své obavy. Za prvé, Japonsko bylo podle mě už poraženo a teď pouze hledá způsob, jak se vzdát a současně si zachovat tvář, a tak považuji použití této bomby za zcela zbytečné. A za druhé, nepřišlo mi moudré šokovat celý svět použitím takové věci, když už by to ani nevedlo k zabránění dalších ztrát. Ministra můj názor zjevně rozrušil...“ O knize napsal americký server filmsforaction.com.
„Nebyl jsem vychován k zabíjení žen a dětí“
Eisenhower nebyl rozhodně sám, který použití atomové bomby odmítal. Tehdejší nejvyšší představitel amerického námořnictva a jedna z nejvýznamnějších postav ve válce v Pacifiku, admirál William Leahy, byl toho názoru, že Japonsko nemělo kvůli námořní blokádě a použití konvenčních zbraní kam ustoupit a složení zbraní bylo na dosah.
Ve své autobiografii I Was There vzpomínal: „Domnívám se, že použití téhle barbarské zbraně na Hirošimu a Nagasaki nám v ničem nepomohlo... Ta představa používání atomových zbraní v budoucnu je strašidelná. Dle mého názoru, to, že jsme ji použili jako první, nás eticky staví na roveň s barbary z historických dob temna. Nebyl jsem vychován k tomu, abych vedl válku takovýmto způsobem a dle mě se války nesmí vyhrávat zabíjením žen a dětí.“
„Americký cézar“ MacArthur smysl bomby nechápal
Jistým překvapením může být to, že proti svržení atomových bomb na Japonsko byl i generál Douglas MacArthur. Ten přitom později po fiasku ofenzivy v Korejské válce volal po „zbombování Číňanů“ atomovými bombami. Jeho nechuť k použití bomb u Hirošimy se dá vysvětlit tak, že i podle něj byla zbytečná.
MacArthura se prý nikdo na názor ohledně Hirošimy a Nagasaki neptal. Kdyby se zeptal, mohl se dozvědět, že MacArthur pro použití bomb nevidí žádné strategické ospravedlnění, jak sám později řekl.
Návrh shození bomby, která dokáže vymazat města, logicky vyvolal rozepře na nejvyšších místech a seznam odpůrců nekončí ani nebyl ohraničen pouze armádními představiteli.
