Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Vzdělávání, to je i výchova k občanství

Česko

„Svět dospělých se na mladé lidi jako na občany příliš neobrací,“ říká zakladatel a ředitel Jednoho světa na školách Karel Strachota

Příběhy bezpráví, filmové kluby Jeden svět či Být v obraze, to jsou příklady aktivit, které mezi jinými organizuje program Jeden svět na školách. Na jaře letošního roku vzbudily značnou pozornost médií i veřejnosti Studentské volby 2010, které se odehrály jako součást projektu Kdo jiný? a při kterých studenti středních škol volili politické strany kandidující v řádných parlamentních volbách. Studentské volby i další projekty komentuje zakladatel a ředitel Jednoho světa na školách Karel Strachota.

* Od Studentských voleb 2010 uběhlo už téměř půl roku, jak je zpětně hodnotíte?

Navzdory komplikacím, které je provázely, Studentské volby 2010 nakonec proběhly, což považuji za nejdůležitější. Věřím, že se nám podařilo položit základ smysluplného projektu, který bude mít své pravidelné místo při výchově aktivních, sebevědomých a zodpovědných občanů.

* S jakým záměrem jste volby organizovali?

Zaprvé je třeba zdůraznit, že se nejednalo o jednorázovou akci, ale o jednu z mnoha aktivit projektu Kdo jiný? zaměřeného na podporu aktivního občanství mladých lidí. Na jejich průběh a výsledky neměl vliv žádný politický subjekt a základním smyslem bylo praktickým způsobem přiblížit mladým lidem volební systém České republiky, vyvolat jejich zájem o společenská a politická témata a motivovat prvovoliče k účasti ve skutečných volbách.

* Z jakých prostředků byl projekt financován?

Kompletní realizace voleb stála 150 tisíc korun a byla financována ze zdrojů CEE Trust, což jsou finanční prostředky pěti velkých amerických nadací určené na podporu demokratizačních procesů a rozvoje občanské společnosti v zemích střední a východní Evropy. Žádný český subjekt do financování nevstoupil.

* Jak byste reagoval na výhradu, že studentské volby organizuje Člověk v tísni, tedy humanitární organizace, do jejíž agendy taková akce nepatří?

Naše organizace je široké veřejnosti známa především svými projekty humanitární a rozvojové pomoci. Kromě toho ale dlouhodobě realizuje i projekty vzdělávací či osvětové. Například festival Jeden svět, který Člověk v tísni pořádá, je největším lidskoprávním festivalem na světě. Vzdělávací program Jeden svět na školách běží již devět let a s jeho materiály pracují pedagogové na více než 2800 školách v České republice. Vedle toho jsou tu naše zahraniční projekty na podporu demokratizace a dodržování lidských práv. Součástí činnosti naší organizace je již několik let také terénní sociální práce ve stále se zvětšujících českých sociálních ghettech. Zkrátka: Člověk v tísni rozhodně není „jen“ humanitární organizace.

* Uvádíte, že pro uspořádání studentských voleb jste se rozhodli po obsáhlém výzkumu, z něhož vyplynulo, že velmi málo studentů středních škol věří tomu, že mohou ovlivnit řešení společenských problémů. Čím je to podle vás způsobené?

Ve zmiňovaném výzkumu takto odpovědělo sedmnáct procent studentů. Ochota občansky se angažovat je u nás obecně nízká a domnívám se, že pokud bychom stejné otázky kladli lidem starším, výsledky by se příliš nelišily, možná by to procento bylo ještě nižší. Důvody, proč tomu tak je, částečně vyplývají ze samotného výzkumu, v němž mladí lidé velmi kriticky hodnotí politickou reprezentaci a za zásadní problém označují korupci. Odtud pak plyne nedostatek víry v to, že jako jedinec, jako občan mohu něco změnit. Rodiče a starší generace jim přitom vzorem angažovanosti rozhodně příliš nejsou. Nezapomínejme na to, že občanské postoje, určitá pasivita a lhostejnost, jsou také dědictvím naší nedávné totalitní minulosti. V případě mladých lidí hraje roli ještě jedna věc. „Svět dospělých“ se na ně velmi intenzivně a cíleně obrací jako na konzumenty, tlak reklamních sdělení, kterému jsou každodenně vystavováni, je obrovský. Je jim vlastně vnucována cizí identita: tedy to, co potřebují, aby byli šťastní, spokojení a „in“. Jako na občany se na ně příliš neobracíme, jejich názory a představy ten samý „svět dospělých“ příliš nezajímají. Zároveň o nich často zaznívá řada zjednodušujících odsudků. Jsou vykreslováni jako ignoranti a povrchní konzumenti. Je v tom zjevný rozpor, který si mnozí z nich uvědomují, a štve je to.

* Nedávno jste dokončili další výzkum, který se zabýval mimo jiné studentskými volbami. Jaké výsledky přinesl?

Jednalo se o poměrně rozsáhlé šetření na vzorku dvou tisíc respondentů z řad středoškolských studentů, a to jak ze škol, kde se studentské volby konaly, tak z těch, kde neproběhly. Výzkum ukázal, že volby měly vliv na zvýšení účasti prvovoličů ve volbách do Poslanecké sněmovny. Sedm procent studentů uvádí, že v řádných volbách jít volit původně nechtělo, ale po účasti ve volbách studentských se nakonec rozhodli hlasovat i v těch řádných. Podle výzkumu také došlo k posílení víry mladých lidí v to, že mohou ovlivnit řešení aktuálních problémů a celospolečenská témata. Studentské volby hodnotí pozitivně téměř devadesát procent všech dotazovaných studentů. Závěrečná zpráva výzkumu je k dispozici na našich webových stránkách.

* V této příloze je představeno několik projektů pro středoškoláky. Jací studenti se do nich zapojují?

Naše projekty oslovují elitu mezi mladými lidmi, elitu v občanském smyslu. Jsou to studenti, kteří se zajímají o svět kolem sebe, kteří si kladou otázky a hledají na ně odpovědi. Nechybí jim zdravé sebevědomí, mezi svými vrstevníky patří mezi ty nejaktivnější, zpravidla se jedná o lídry, kteří dokážou strhnout ostatní.

* Na co se v podobných projektech zaměřených na mladé lidi soustředit, čeho se vyvarovat?

Věřím, že mladí lidé zapojení do našich projektů mohou výrazně ovlivnit rozvoj občanské společnosti. Jsou pro nás partnery, chceme znát jejich názor a otevřeně s nimi diskutujeme. Nesmějí mít pocit, že s nimi manipulujeme, že je do něčeho příliš nutíme. Důležitá je vzájemná důvěra a respekt. Vyhýbáme se tomu, abychom u studentů vzbuzovali pocit rozčarování a bezvýchodnosti. Negativismus je v tomto směru obecně špatný přístup, snižuje chuť a ochotu podílet se na dění kolem sebe. Místo vytváření pocitu zmaru je daleko lepší ukázat, že se něco povedlo, podporovat víru ve vlastní schopnosti. Často se také setkáváme s tím, že při prvních větších překážkách u mladých lidí dochází ke ztrátě motivace, mají tendenci to v takových situacích vzdát. Stejně tak reagují, když ztratí důvěru v nějakou autoritu, respektive když se ve svém okolí setkávají se znevažováním a nepochopením svých postojů a aktivit. Je proto důležité, aby ti, kteří dotáhnou nějaký projekt do zdárného konce, zažili úspěch a ocenění a abychom zviditelňovali pozitivní příklady.

* Jakou roli sehrávají při vašich projektech pedagogové?

Jejich role je v podstatě klíčová. Spolupracujeme s řadou pedagogů, kteří mají u žáků přirozenou autoritu a kteří si uvědomují, že vychovávají především svou osobností, svým osobním příkladem. A umí v žácích probudit zájem, což je mimořádně důležité.

* Jak je české školní prostředí nastaveno pro realizaci projektů, jaké připravuje Jeden svět na školách? Na jaké největší překážky narážíte?

Výuka na našich školách dlouhodobě nedostatečně reflektuje aktuální témata, problémy a výzvy současného světa. V rok a půl starém dotazníkovém šetření uváděli studenti v otázce na nejčastější zdroj informací o společenských a politických tématech školu až na posledním místě za televizí, internetem, rodinnými příslušníky, dalšími médii, kamarády a známými. Jeden svět na školách může pomoci pedagogům měnit tento nepříznivý stav. Snad se nám to daří, v současné době používají naše materiály pedagogové na každé druhé základní a střední škole. Za největší překážku považuji to, že je vzdělávání často vnímáno jen jako příprava na budoucí zaměstnání, přičemž se zapomíná, že jeho součástí musí být i výchova k občanství.

* Co podle vás potřebuje české školství především?

Vzdělané, motivované a finančně dobře ohodnocené pedagogy. Politiky, kteří nejenže deklarují, že investice do vzdělávání jsou z těch nejpotřebnějších, ale v tomto směru i konají. Fungující instituce, které nemění dlouhodobé strategie a koncepce po každých volbách.

* Co v nejbližší době chystáte nového v rámci programu Jeden svět na školách?

Plánujeme spuštění nového webového portálu, pracovně nazvaného Audiovizuální škola. Ten by měl být platformou pro poskytování dokumentárních filmů a dalších, nejen audiovizuálních materiálů školám. Vzhledem k tomu, že poměrně rychle přibývá škol s vysokorychlostním připojením na internet, chceme jim tímto způsobem nabízet ke stažení filmové a zvukové materiály, fotografie a doprovodné metodické a informační materiály. Podrobný vyhledávací systém jim přitom umožní najít k danému tématu atraktivní výukové pomůcky. Tento projekt máme připravený, momentálně hledáme finanční prostředky na jeho realizaci.

O autorovi| ZUZANA RAUŠOVÁ, Autorka je externí spolupracovnice Jednoho světa na školách

Autor: