"Pořád nevěřím, že to udělal, že jde o špinavou policejní hru. A pokud to udělali, tak rozhodně z blbosti, nevěřím, že chtěl někoho zabít," říká útlá žena s brýlemi a v pokojíčku, ve kterém do minulého týdne Václav bydlel, ukazuje na německou helmu z druhé světové války.
Přestože matka doufá v nevinu svého syna, Václav Cojocaru se soudci rozhodujícímu o vazbě k činu již přiznal. U výslechu uvedl, že na místě v osudný večer byl. Údajně ale "pouze" řídil, tři zápalné lahve do domu romské rodiny vylétly z rukou jeho kamarádů. Podle žalobkyně Brigity Bilíkové, která má případ na starosti, navíc tvrdí, že netušil, že dům není prázdný. Dva jeho kolegové se přiznali ještě před ním.
Při vyprávění o dospívání svého syna paní Cojocaruová ukazuje v útulném domku na okraji Petrova nad Desnou v podhůří Jeseníků další jeho osobní věci a fotografie. Mezi nimi ukazuje snímek sotva patnáctiletého Václava sedícího na tanku nebo oblečeného v maskáčích a třímajícího pěchotní kulomet.
"Zajímal se o vojenskou techniku, jezdili jsme třeba na výlety na bunkry v českém pohraničí. Hodně taky četl. Všechno ho to nesmírně zajímalo. Chtěl vstoupit do armády, ale má silné astma, tak ho nepřijali," svěřuje se a hladí přitom fenku černého pitbulteréra Marušku.
Více informací si přečtěte v pátečním vydání deníku
