Není-li slyšení před Ústavním soudem pustou formalitou, pak si představitelé sněmovny i Senátu zasloužili svou při prohrát. Lubomír Zaorálek nedokázal přesvědčivě argumentovat, a dokonce se dopouštěl výroků, kterými přiznával, že postup politiků nebyl z hlediska ústavnosti v pořádku. Přemysl Sobotka pak jako by v Brně ani nebyl. Doufejme, že si z téhle blamáže vezmou politici poučení a příště se nechají zastupovat profesionály.
Soudní rozhodnutí bylo včera večer ještě velmi čerstvé a reakce politických vůdců především emotivní, proto vzájemné napadání nemusí ještě znamenat, že dohody z počátku tohoto týdne neplatí. Kdo se v příštích dnech bude chovat věcněji a držet dohody, ten může v předčasných volbách i vydělat. Proto nelze pochopit agresivitu, se kterou ČSSD reaguje na vývoj. Stejně nepohodlné a nákladné je zrušení zákona a s tím spojené odložení voleb i pro ostatní strany.
Pro pomstu v podobě omezování pravomocí Ústavního soudu je času dost. Miloš Melčák již včera řekl, že je připraven podat stížnost novou, jen co bude mít co napadat. Shodnou-li se právníci zákonodárců s experty obou komor parlamentu, pak není důvod si myslet, že by pan Melčák prostřednictvím pana Kalvody (či naopak) mohl uspět. Pavel Rychetský včera jasně řekl, že k podobnému rozhodnutí soud dospěje jednou za dvacet let. Ústavní soud zjednodušeně řečeno „zvítězil“ nad politiky, nikoli nad občany. A protože jejich identifikace s politickou elitou se dlouhodobě snižuje, měli by zpytovat svědomí především politici.
Čtěte Téma na straně 2
