Zpustlé budovy jsou dnes využívány jako autoopravna nebo skladiště, bohužel ale podléhají neúprosnému zubu času.
Ledárny byly až do vybudování vltavských kaskád důležitým zařízením. Led z řeky se zde zpracovával a pak rozvážel povozy a později nákladními vozy po Praze všude tam, kde ho bylo potřeba.
  |
Celý komplex vystavěla firma Václav Nekvasil na konci první dekády minulého století a jeho průčelí je zdobeno velmi cennou pozdně secesní dekorací. Její autor architekt Josef Kovařovič (1875–1941) dal jinak objektům v areálu téměř pevnostní ráz: na jejich průčelích se střídají omítané plochy s režným zdivem, vyskládaným ve štítcích do různých vazeb. Decentní plastický dekor tvoří věnce a stuhy, zdobené peckami z barevného skla. Menší samostatně stojící patrová budova ředitelství stále nese na fasádě plastický nápis LEDÁRNY a letopočet dokončení 1910. Areál je typickou Kovařovičovou architekturou.
Secese s kubistickým detailem
Tento plodný pražský architekt navrhl v metropoli řadu pozdně secesních činžovních domů. Najdeme je na Josefově, Novém Městě, Vinohradech, v Bubenči, Holešovicích a dalších čtvrtích. Sám však obýval vilu, kterou mu v kubistickém stylu navrhl pod vyšehradskou skálou Josef Chochol.
Kubistický detail pak Kovařovič také v období let 1912–1914 používal. Architekt je to dnes téměř zapomenutý, ale jeho dílo je velmi zajímavé a zaslouží si pozornost. Od naturalistických a eklektických detailů, jaké najdeme třeba na činžovních domech na nároží ulic Maiselovy a Široké, Karlova náměstí a Odborů nebo Umělecké a Veletržní, přešel ke střízlivé dekoraci na rozhraní geometrické secese a moderny, jak je patrné na domech v Bílkově 6, Mánesově 77, Korunovační 13 a 15 nebo Janovského 5 či Anny Letenské 7. Kubistické prvky se pak objevují třeba na domě v ulici Odborů 3.
... a pak postavili přehradu
Vraťme se ale zpět k velkým branickým ledárnám. Jejich rozlehlý komplex sestával ze skladiště ledu – velkého objektu s železobetonovou konstrukcí a speciální korkovou tepelnou izolací –, dále pak ze stájí, strojovny a samozřejmě také administrativní budovy.
Led se dobýval z přilehlého zálivu řeky, uskladňoval (kapacita byla až dvacet tisíc tun) a následně podle objednávek rozvážel do pražských hostinců, skladů a výroben potravin. Ale například také do laboratoří a nemocnic.
Význam ledáren začal v průběhu dvacátého století postupně klesat nejen kvůli plošnému zavádění lednic a chladicích boxů, ale i v důsledku vybudování vltavské kaskády – právě jejím vlivem totiž přestala řeka zamrzat.
Třebaže se komplex branických ledáren později podařilo zapsat jako kulturní památku, nepřestal ani poté chátrat. Postupně se sice objevilo několik nápadů na jeho využití – v devadesátých letech se třeba hovořilo o zřízení podniku, který by v areálu provozoval erotické služby, později zase o vybudování svérázného hotelu nebo bytového komplexu –, žádný z nich ale nedošel svého naplnění. Dnes mají ledárny soukromého majitele, ten se ale o budovy nestará.
Tam u řeky
Potenciál celého komplexu je přitom na první pohled mimořádný. Stojí v atraktivní lokalitě u řeky, je zde dostatečně velké místo pro parking a tramvajová zastávka je vzdálena jen pět minut pěší chůze. Navíc dnes celé místo viditelně ožívá – jsou zde vodácká sportoviště, stáje, zahradnictví, cyklostezky, tenisové kurty a kousek dál proti proudu Vltavy leží navíc populární travnatá pláž, která se táhne až k Branickému železničnímu mostu.
Prakticky sama se tak nabízí úvaha o vybudování loděnice, fitness centra, sportoviště pro stolní tenis, badminton, squash a další podobné menší halové sporty. Stejně dobře by zde ale mohlo stát také levnější ubytování pro sportovce nebo studenty, výtvarné ateliéry či dílny pro handicapované.
Praha přemostěná. Město vždycky bralo své mosty vážně, je potřeba napnou síly k záchraně Libeňského mostu |
Rekonstrukce navíc nemusí být nijak zvlášť náročná a lze ji rozložit do několika etap. Stavby jsou robustní a zdá se, že zatím nejsou staticky poškozeny.
Výmluvný příklad, jak je dnes možné industriální architekturu z počátku minulého století kvalitně opravit, je ostatně k vidění jen pár stovek metrů dál proti proudu Vltavy, kde se zachovalo několik domků ve stylu moderny navržených Janem Kotěrou pro Vršovickou vodárnu. Právě odtud se čerpala voda z řeky do Kotěrova vodojemu, který stojí v Michli a nyní rovněž prochází rekonstrukcí. Snad tedy plány na využití někdejších ledáren neskončí definitivně u ledu.
