Celá Anglie sní o tom, že se pohár pro mistry světa znovu vrátí do kolébky fotbalu.
Nejprve si ale musí srovnat účty se soupeřem, který jí 60 let připomíná velkou ostudu. PRAHA Až dnes večer proti sobě na mistrovství světa nastoupí fotbalisté Spojených států a Anglie, nepůjde jen tak o nějaké utkání.
Po šedesáti letech totiž v Rustenburgu znovu ožije jeden velký příběh, který nepřestává fascinovat ani po tak dlouhé době.
Příběh o amatérech z Ameriky, kteří tehdy zaskočili celý svět, když na světovém šampionátu 1950 v Brazílii senzačně porazili 1:0 Anglii, tehdy nejlepší tým světa.
„Byli bychom šťastní, kdybychom prohráli třeba 2:0. Ani v těch nejbláznivějších snech nás nikoho nenapadlo, že bychom mohli vyhrát,“ vzpomíná tehdejší americký záložník Walter Bahr.
Jen pro lepší představu: Angličané byli spolu s Brazilci jednoznačně největší favorit turnaje. Do Brazílie tehdy o pohár nejeli bojovat -jednoduše si tam pro něj jeli.
Koneckonců to pro Anglii byl první šampionát, na kterém se představila. Hrdá země, kde se fotbal zrodil, považovala za nedůstojné, aby soupeřila o titul mistrů světa, a proto první tři turnaje ignorovala.
V jejím dresu v té době nastupovaly takové legendy, jako byli Billy Wright, Tom Finney, Wilf Mannion nebo Stanley Matthews, tehdy zřejmě nejlepší hráč světa.
Naopak americký tým dal dohromady majitel obchodu se sportovními potřebami ze St. Louis a hráli v něm třeba pošťák, mlynář nebo majitel pohřební služby.
„Nemáme proti nim absolutně žádnou šanci,“ říkal dokonce i trenér Američanů Bill Jeffrey.
Dlouho to tak ostatně vypadalo i na hřišti. Angličané měli trvalou převahu, nastřelili tyčku, měli kopat penaltu, jenže jediný brejk amerického týmu všechno změnil.
Ve 37. minutě tečoval hlavou střelu Bahra Joe Gaetjens a k úžasu všech vstřelil jediný gól utkání. Gaetjens byl paradoxně jedním ze tří hráčů, kteří ani nebyli Američany, ale protože podepsal žádost o americké občanství, mohl nastoupit.
Záběry jeho gólu nikdy neexistovaly, takže už dnes nikdo nezjistí, jestli Gaetjens trefil míč záměrně, nebo se od něj spíš jen náhodně do branky odrazil. Na šokujícím výsledku to však nic nemění.
Stejné dresy i role jako tehdy „To je směšné. Nemůžeme s nimi hrát zítra znovu?“ ptal se konsternovaný Mannion, zatímco brazilští fanoušci vtrhli na hřiště a nosili americké hrdiny na ramenou.
Představte si, že by v 70. letech hokejovou mašinu ze Sovětského svazu porazila parta amatérů z Rumunska. Přesně to se tehdy v Brazilském Belo Horizonte stalo.
Novinář londýnského deníku Daily Mail dokonce napsal: „Prohráli jsme s týmem, o kterém jsem ani nevěděl, že hraje fotbal.“
Jeden z oblíbených mýtů zase tvrdí, že anglické noviny považovaly výsledek ze zámoří za překlep, a proto psaly, že Angličané vyhráli 10:0. Zdálo se to logičtější.
„Vyhráli jsme, ale Angličany jsme nepřehráli. Byl to jeden z těch zápasů, kdy lepší tým nevyhrál. Ale jsem na to hrdý,“ říká Bahr.
Mimochodem, dnes 83letý pamětník je jeden ze čtyř hráčů tehdejšího amerického týmu, který ještě žije. Kromě něj by o slavném zápase mohl vyprávět třeba brankář Frank Borghi, další z hrdinů.
Oba týmy se od té doby utkaly ještě osmkrát (Američané sedmkrát prohráli), ale až dnes poprvé dostanou Angličané šanci na reparát na světovém šampionátu.
„Každý fotbalový fanoušek v Americe ví, co se tehdy stalo. My teď sníme o něčem podobném,“ přiznává současný trenér Spojených států Bob Bradley.
Možná i proto se dnes jeho svěřenci obléknou do dresů, které jsou hodně podobné těm, v nichž tehdy nastoupili jejich slavní předchůdci.
Podobností však bude více. Stejně jako před šedesáti lety i tentokrát jsou Američané jasnými outsidery, kteří budou muset podat heroický výkon, pokud chtějí Rooneyho a spol. porazit.
„Máme stejný talent jako Angličané? Pravděpodobně ne. Ale víme, že když budeme mít dobrý den, můžeme je porazit,“ věří záložník London Donovan.
Šedesát let starý zápas jeho slova ostatně potvrzuje.
***
„To je směšné. Nemůžeme s nimi hrát zítra znovu?“ ptal se po šokující porážce s Američany konsternovaný Angličan Mannion
svět KOLÉBKA FOTBALU a Anglická reprezentace na mistrovství
Vymysleli pravidla moderního fotbalu, uspořádali první mezistátní zápas, ale na mistrovství světa dlouho chyběli. Řekněme z ješitnosti. Angličtí fotbalisté považovali za nemístné, aby se zúčastňovali šampionátů Mezinárodní fotbalové asociace, zvlášť když jí předsedal Francouz. Místo toho pořádali vlastní „Britské domácí mistrovství“, kde kromě nich hrálo Skotsko, Wales a Severní Irsko. Poprvé se angličtí profesionálové na mistrovství světa představili v roce 1950 v Brazílii, jenže místo očekávaného triumfu fotbalové velmoci přišla pořádná ostuda. Na úvod sice Anglie porazila Chile, jenže pak přišla nečekaná porážka se Spojenými státy, ze které se už nevzpamatovala. Prohrála následně i se Španělskem a ze své skupiny nepostoupila. V dalších letech se Angličané představili na jedenácti světových šampionátech, ten letošní pro ně bude celkem třináctý. Po válce chyběli jen třikrát - v letech 1974 a 1978 se dvakrát po sobě neprotlačili mezi šestnácku týmů, před šestnácti lety ve Spojených státech se pak poprvé stalo, že na šampionátu nebyl žádný tým z Velké Británie. Anglie je jednou ze sedmi zemí, které světový šampionát vyhrály. Stalo se tak v roce 1966, kdy prestižní turnaj sama pořádala a ve Wembley porazila v prodloužení Německo 4:2 kontrovezním gólem, u kterého se dodnes spekuluje, zda míč skutečně přešel brankovou čáru. K nejúspěšnějším týmům však Anglie nepatří - pouze jednou už pak postoupila do semifinále. Uchází se o pořádání světového šampionátu v roce 2018, tváří anglické kampaně je hvězdný záložník David Beckham. FIFA o pořadateli rozhodne 2. prosince 2010.
