Zrak je pro člověka nejdůležitější smysl, a to i při získávání informací o společenském okolí. Z mimoslovních signálů nám o pocitech našich bližních nic neřekne více než pohled na jejich tvář.
Není tedy divu, že tváře vždy a všude přitahují naši pozornost. Žádný jiný předmět nespustí v lidském mozku takovou lavinu aktivity, která ovlivňuje naše podvědomé chování i vědomé rozhodování. A v neposlední řadě také naše vnímání okolí, jak ukazuje i výzkum týmu Michaela Ewbanka z univerzity v britské Cambridgi.
Ten spolu s kolegy v on-line vydání časopisu Journal of Vision ukazuje, jak může výraz tváře jiného člověka nepozorovaně ovlivnit náš odhad směru. Ewbank s kolegy připravil jednoduchý pokus, ve kterém nechal 35 dobrovolníků hodnotit tváře na počítačovém monitoru. Obličeje měly tři různé výrazy: vystrašený, neutrální a nahněvaný.
Kromě toho se pak ještě každý snímek lišil směrem pohledu. Jednotlivé „portréty“ tak hleděly buď přímo na pozorovatele, nebo více či méně od něj. Vědci pak účastníky pokusu požádali, aby mimo jiné určili, zda se zobrazená osoba podle jejich odhadu dívá směrem na ně, nebo nikoliv.
Všichni účastníci se samozřejmě občas spletli, a to především u obličejů, kde bylo vychýlení očí nejmenší. Ale kromě toho se nápadně pletli ještě v něčem jiném: nahněvané obličeje si k sobě chybně vztahovalo výrazně více hodnotitelů než obličeje s výrazem neutrálním i vystrašeným.
Výsledky podle vědců potvrzují jejich hypotézu, že v případě hněvu je vztahovačnost evolučně výhodná. Přehlédnout možný útok se rozhodně nevyplácí, opačná chyba mívá podstatně méně závažné následky. Vystrašený (nebo neutrální) výraz naopak žádnou cílenou reakci nevyžaduje. I když v nás probudí opatrnost, nemusíme si všímat přímo dané osoby, ale spíše svého okolí.
Ukázalo se také, že muži i ženy se ve svých odhadech směru pohledu hodnoceného portrétu mýlili přibližně stejně. Při hodnocení směru pohledu tedy příliš nezáleží na tom, zda zareagujeme také agresivně, nebo únikem. (Byť rozdělení podle pohlaví je jen schematické, větší roli hrají jiné faktory.) Ewbank s kolegy tak znovu dokládají, že nahněvané tváře pro náš mozek představují „rudý šátek“. Jiné vědecké práce například ukázaly, že výraz hněvu směrem k pozorovateli jeho mozek vyhodnocuje rychleji než jiné. A kromě špatného odhadu směru dělá i jinou chybu „pro jistotu“. Při zběžném hodnocení nahněvaných tváří lidé opakovaně přestřelují a označují je za naštvanější než při podrobnějším a delším zkoumání.
***
To se díváte - a zlobíte - na mě?
Podle pokusu britských psychologů se lidé nejčastěji pletou při hodnocení směru pohledu nahněvaných tváří. Statisticky nevýznamný vzorek redaktorů LN tento výsledek potvrzuje. A co vy? Kolik z níže zobrazených očí se na vás upírá?
