Tolik na úvod Petr Kamberský, který dnes bude odpovídat na otázky čtenářů v roli antropologa.
Otázka číslo jedna: Ludvíkovi Hradilkovi se na aktualne.cz podařila velmi pěkná fotoreportáž z návštěvy Jiřího Paroubka na Lounsku. Doporučujeme. Mě však trochu znepokojila tato fotografie známého činitele ČSSD Petra Bendy. Příznivci strany jistě ocení, že předseda její severočeské organizace a Paroubkův poslanecký asistent takříkajíc nepřijel na babetě. Jen mě trochu zneklidňuje, jakou měl smůlu na SPZ. Náhoda je fakt svině. Teď si o něm třeba budou myslet, že má něco se satanisty!
Jo! Ludvík Hradilek je génius (a můj nejoblíbenější autor Aktuálně, ale to jen šeptám). Má navíc výhodu webu – že tam toho navěsí hromadu. V papírových redakcích končí tisíce fotek v koši a webeditoři se s tímhle často skvostným odpadem ještě nenaučili pracovat.
Ale zpět k Vašemu dotazu, pane takzvaný kolego: Každý novinářský šmok přece ví, že skutečná ŠELMA z Janova zjevení se pozná podle čísla 666, a můj dobrý přítel a skvělý sociální demokrat Petr Benda má na čísle šestky čtyři, což je naprosto, opakuji naprosto zásadní rozdíl. Ostatně Vaši nekompetenci dokazuje, že registrační značku (RZ) nazýváte reálsocialistickým termínem SPZ. Buď neumíte číst, nebo řídit, každopádně neumíte psát! Je vidět, že trčíte oběma mozkovými polokoulemi v minulosti a štvete pracující proti ČSSD, která je MODERNÍ!
Otázka číslo dvě: Při příležitosti jmenování Dominika Duky do arcibiskupského úřadu jsme si na nejednom místě přečetli dnes již rituální konstatování, že se církev musí "více otevřít". Ale co se tím přesně myslí? Mám pocit, že by církev měla být méně dogmatická, že by neměla pořád odsuzovat nějaké filmy a výstavy, že by měla přestat být organizací, která se zaměřuje jen na to, že chce lidem zakazovat sex, a spíš se přiblížit tomu, čím moderní lidi dnes žijou – mše s pop music, víc ekologie, hodně ekumenického dialogu s ateisty, snad nějaká reality show a tak. A hlavně proboha přestat lidem zakazovat sex.
Napadá mne výkřik klasické hollywoodské blondýny: What? Církev lidem zakazuje sex, a ještě "proboha"? Mám takové tušení, že je to úplně obráceně - církev obcování doporučuje, "pro lidi" i "pro Boha". (Dobrá dobrá, už toho chytání za slovo nechám).
Ale počkat. Představa naší univerzalistické kultury, že křesťanské církve jsou uzavřené, vůbec není univerzálně sdílená. Evropa je výjimkou z globálního trendu růstu křesťanství. A nemám pocit, že by k tomu došlo tím, že by se církve přizpůsobovaly postmoderní sekulární kultuře. Naopak třeba v Americe se dá sledovat, jak ty církve, které se snaží nejpokrokověji vycházet vstříc politicky korektním požadavkům na rovnoprávnost žen a homosexuálů apod., chřadnou nejvíc. A katoličtí biskupové ze třetího světa bývají v Evropě označováni za nejkonzervativnější.
Jak by se měla otevřít česká katolická církev?
Myslím, že děláš zásadní chybu v úvaze: pleteš si "otevření se" s "politickorektnitizací". To první každé rostoucí náboženství potřebuje jako sůl, to druhé jej spolehlivě zahubí. (Taky je jistý rozdíl mezi zeměmi, kde církev mají tradičně jistý respekt, a zemí naší, kde jsou ve všeobecném opovržení. Prostě nemůžeš mechanicky aplikovat zkušenost ze Států na Česko).
Teď ten svůj pseudoreligionistický výklad rozdělím.
1) O katolické církvi většinou píší buď lidé věci zcela neznalí, nebo naopak více či méně zarytí insideři. Frázi "otevřít se" produkují zejména pražské, hlubinně povrchní redakce.
2) V našem kontextu ta fráze přesto není úplně mimoběžná. Kamsi jsem ke jmenování Dominika Duky napsal: ´Nikoho "zevnitř" neodpuzuje - ale také nikoho "zvenku" nezíská. Kdyby to katolíci mysleli s misijním úsilím ve zdejším regionu vážně, postavili by do čela úplně jinou figuru.´
Zejména ta druhá věta je důležitá. Podstata "misijních náboženství" (křesťanství, islám) je přeci přivést k záchraně a zachránit od zatracení co nejvíce duší. Katolická církev je v českých zemích krajně neoblíbená, a k prolomení této Palackým vymyšlené a Gottwaldem do čítanek protlačené nenávisti potřebuje v čele nějakou pokornou "popstar". Ta jaksi není k mání, a nejspíše po ní ani není poptávka. Zdejší katolíci mají tolik starostí sami se sebou (jsou závislí na státních financích, kněze dováží až z Polska), že na nějakou "misii" de facto rezignovali.
3) Že jsou katoličtí biskupové třetího světa v Evropě označovaní za nejkonzervativnější? Nevím, nevím. Podíváš-li se do Latinské Ameriky, tam je i "katolická" církev místy tak blízko marxismu, že Evropan nevěří. Rozdíl mezi biskupy a v hlavních městech a náboženskou praxí na okraji je ohromující – a je jasné, že nárůst oveček přichází z té druhé, skutečné "větve".
"Otevření se" znamená mluvit jazykem svého místa a své doby, nikoli se přizpůsobovat jakékoli módě (momentálně třeba politické korekntosti). To druhé je samozřejmě pro jakoukoli tradiční instituci sebezáhubné – pak bychom církev katolickou od zahrádkářů nemuseli rozeznat.
Spokojen?
P.S: Škoda, že na iHNnedu už nejde najít jeden z nejlepších textů o vztahu sekulární společnosti a katolické církve. Jmenuje se Jediný dotaz na papeže: souložení a před pěti lety ho pro HN napsal jistý Martin Weiss. Zájemcům zašlu, fakt je to perla.
