Čím si Clapton zasloužil, že svět nyní může usoudit, že než legendární kytarista řekl ne, možná o tom, že by zahrál pro svého nejkurióznějšího fanouška (druhorozeného syna severokorejského diktátora), chvíli uvažoval?
Politické implikace rockových koncertů, to byla vždy věda.
Čtěte více |
Bojkotovat Jižní Afriku kvůli apartheidu, anebo podpořit hraním tamní progresivní síly? (Queen to kdysi udělali a byli za to kolegy kritizováni.) A morální kalkul kývnutí na vystoupení v Pchjongjangu není vůbec jednoduchý.
Ve zvrácených, nicméně zavedených vztazích Západu se Severní Koreou se totiž uplatňuje vydírání i v té podobě, kdy si režim nechá zaplatit ústupky či prestiží i za to, že milostivě dovolí světu, aby mu pomáhal.
Vládci dávají najevo, že jim samým záleží na bídě a hladu vlastních poddaných méně než okolnímu světu, a nestydí se za to.
A když mohli hrát v Pchjongjangu newyorští filharmonici, proč ne Clapton? V každém případě by snad na tomto příkladu mohl i ten největší tupec pochopit, že jistá míra utajení je v diplomacii nutná.
