Každopádně je nemožné o něm nevědět: právní základ pro reparace existuje (byť naše diplomacie na tuto „nukleární variantu“ nikdy nepomýšlela), odsun Němců je stále diskutovaný, kluby českého pohraničí jsou stále k dispozici kterémukoli politickému oportunistovi. Ani svět tak úplně nezapomněl - otázka odškodnění pro nuceně nasazené byla otevřena až čtyřicet let po válce.
Srovnání s účtem za ruskou okupaci jistě kulhá ve všech možných směrech. I právně: v roce 1990, kdy šlo o to, dostat hlavně vojska pryč, přistoupili na absurdní tzv. nulovou variantu: naše škody vůči jejich „zmařené investici“ do bratrské pomoci. A nikoho od té doby nenapadlo to zpochybňovat - nejen oficiálně, ale ani v hospodských řečech. Je jaksi mlčky přijímáno, že země, jejíž prezident označil rozpad sovětského bloku za největší geopolitickou katastrofu 20. století, neuznává tatáž civilizační pravidla.
Ty dvě miliardy škod si vyčíslujeme jen pro sebe.
WEISS: Účet za bratry
O tématu majetku Němců u nás (a o případných německých reparacích) lze říci leccos: že bylo politicky zneužíváno, že je uzavřené, anebo naopak že je neuzavřené.
