Werfelovo umění románu

Román Zpronevěřené nebe (Der veruntreute Himmel, 1939) Franze Werfela z roku 1939 se teprve nyní dočkal českého překladu, a přesto neztratilo jeho téma nic z naléhavosti úvah o víře a smyslu lidské existence. A co víc: je důkazem nad jiné, jak slavný pražský rodák brilantně ovládal umění románu. Werfel svůj příběh služebné Tety Línkové, kterou její synovec podvedl, buduje od pečlivě rozvrženého podloží až k vznosným výškám. Není divu, že třeba Lion Feuchtwanger pokládal knihu za nejlepší autorovo dílo. Děj vyrůstá a košatí do nečekaných hloubek, jeden motiv efektně navazuje na druhý a každá kapitola je ještě překvapivější. A přitom na počátku si pochybovačný čtenář pomyslí, co dramatického asi tak může vzejít z toho, že stará kuchařka podporovala nehodného synovce, který místo toho, aby se stal knězem, peníze na studia probendí. Werfel knihu napsal ve francouzském exilu, najdeme v ní i pár autobiograficky laděných pasáží. Román měl také velký úspěch v USA a v Německu byl dvakrát zfilmován (1958 a 1990). Jana Machalická Franz Werfel: Zpronevěřené nebe Barrister & Principal, 2010