Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Operace Anthropoid: Z Hradu nosil zprávy o Heydrichových cestách. Nacisté o něm neměli tušení

Lidé

  6:00
PRAHA - Píše se rok 1945 a druhá světová válka už je pár měsíců minulostí. Lidé se radují. Oddychl si i František Šafařík. Přežil a jeho rodina také. Před třemi lety visel jeho život na vlásku a on to moc dobře to věděl. Teprve nyní ale mohl promluvit. František byl v onom roce 1942 zaměstnán na Pražském hradě. Právě on spolupracoval s Janem Kubišem a Josefem Gabčíkem, to on vynášel informace o Heydrichových cestách a jeho denním programu. Bez něj by atentát nikdy nedokázali naplánovat.

František Šafařík foto: Soukromý archiv Jaroslava Čvančary

František Šafařík se narodil 4. 3. 1907 v Liboci, části Prahy 6. Tady vyrůstal a později také navštěvoval 5. Obecnou školu. Jeho učitelem byl mladý Jan Zelenka, který sám zrovna dokončil studia. Zelenka se snažil svým žákům nejen předávat vědomosti, ale především jim vštěpovat morální a vlastenecké cítění.

Léta ubíhala, z Františka se stal dospělý muž a žil svůj život. Oženil se a narodila se mu dcera. Pak ale do jeho života vstoupila 2. světová válka. V září 1941 přišel do Prahy zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich a v prosinci téhož roku byli do Protektorátu vysláni parašutisté. Ti se zanedlouho dostali až do Prahy, kde se spojili s českým odbojem, a začali plánovat atentát.

Operace Anthropoid

Avšak týdny ubíhaly a Josef Gabčík s Janem Kubišem stále neměli přesný plán, jak Heydricha odklidit. Právě tehdy si jeden z jejich blízkých spolupracovníků Jan Zelenka Hajský (Hajský bylo jeho krycí jméno) vzpomněl, že přímo na Pražském Hradě pracuje jako smluvní zřízenec u hospodářské správy jeho bývalý žák František. Zelenka Hajský proto vyhledal Šafaříka a doufal, že jej přesvědčí ke spolupráci.

„Většinou se mnou hovořil o křivdách, které se dějí na českém národě a v rozhovorech mne někdy v prvních měsících 1942 vyzval, abych pomohl při splnění rozkazu ze zahraničí, že Heydrich musí býti odstraněn. Při této příležitosti připomenul, že uskutečnění tohoto příkazu chápe jakožto Čech za národní povinnost,“ vzpomínal Šafařík na setkání se svým bývalým učitelem.

Tajné schůzky v parčíku za muzeem

Několik měsíců na to, na jaře roku 1942, pak František poprvé poznal ty, kteří byli pro odstranění Heydricha vybrání – Jana Kubiše a Josefa Gabčíka. Zelenka zavedl Šafaříka do parčíku za Národní muzeum, kde už na ně parašutisté čekali. Park byl ideálním místem pro tato setkávání, protože byl zastrčený, mimo hlavní ulice, a zároveň byl dostatečně otevřený, takže mohli sledovat, kdo se k nim blíží.

„Jako úkol mně určil, abych je podrobně informoval o programu Heydrichových cest, kterým autem pojede, kdy a kam pojede,“ říkal Šafařík. Začal tedy protektora sledovat a časy jeho příjezdů a odjezdů v šifrách zapisovat. Bylo ale jasné, že se kvůli bezpečnosti a všudypřítomným gestapákům nemůže s odbojáři scházet často. Ti navíc pobývali až na pražském Žižkově, což bylo daleko „K udržování spojení mezi námi sloužily nám dvě ženy, na jejichž jména jsem se nikdy neptal a které se ubytovaly na Klárově s ohledem na blízkost Hradu. Těm jsem předával potřebné zprávy.“

Ony ženy, jejichž jména Šafařík neznal, byly Marie Kovárníková a Ludmila Soukupová. Žily v Petřínské ulici v Praze na Klárově. Právě Marie byla jednou z těch, které se s parašutisty sblížily více. Během několika měsíců se z ní a Jana Kubiše stali partneři. Jeden z nacistických vyšetřovacích záznamů dokonce uvádí, že s ním Marie čekala dítě, to ale nakonec potratila...

Naposledy zaťukal Šafařík na okno na Klárově asi deset dní před atentátem. Tehdy také předal poslední zprávu, ve které stálo: Heydrich jezdí již trvale z Panenských Břežan na Pražský Hrad a zpět, a to vždy ve stejnou dobu, kterou přesně dodržuje. A jezdí s doprovodem, ale tento doprovod není vždy pravidelný.“

Ženy Šafaříka neprozradily

Byla středa 27. květen 1942. Gabčík s Kubišem přijeli na kolech do zatáčky v Kobylisích. Čekali, až se konečně objeví vůz se zastupujícím říšským protektorem. Ten měl podle informací Šafaříka už dávno místem projíždět, avšak zrovna v ten den se zpozdil. Ne však o tolik, aby to muži vzdali. V 10 hodin a 35 minut konečně zahlédli jeho auto. Heydrichův řidič Klein musel v zatáčce prudce zpomalit. V ten moment vyskočil Gabčík a chtěl střílet. Nepovedlo se. Atentát musel dokonat Kubiš, proto hodil na auto granát...

Už pár hodin po atentátu rozjelo gestapo velkou pátrací akci. Hledali se nejen samotní útočníci, ale i jejich spolupracovníci a další, kdo o nich měli jen sebemenší informace. Během několika dní začali Němci síť odbojářů rozkrývat. Žádná informace je ale dlouho dobu k výsadkářům, které mezitím ukryl kaplan Petřek v kryptě kostela Cyrila a Metoděje, nepřivedla. Změna přišla až se zrádnou výpovědí Karla Čurdy.

Tak se stalo, že se gestapáci dostali i k partnerkám parašutistů: Anně Malinové, která měla vztah s Josefem Gabčíkem, a Marii Kovárníkové. Ženy se snažily gestapáky přesvědčit, že byly pouhými milenkami atentátníků a o plánované akci neměly ponětí. Avšak nakonec je stejně zastřelili v Mauthausenu. Přes veškerý tlak a vypětí ale obě dokázaly zatajit existenci spolupracovníka z Hradu, který Kovárníkové předával zašifrované zprávy. Němci se k Františku Šafaříkovi nikdy nedostali. Ten tak válku přežil a zemřel až v roce 1970.

„Byl to člověk, který měl velice rád rodinu. Byl upřimný a byl vlastenec. Měl takovou vlastnost, že nikdy o svých zásluhách nemluvil, i když jsem se snažila o to, aby nám něco vyprávěl. On ale nechtěl. Vždycky řekl, že to byla taková hrůza a takové peklo, že je lepší o tom nemluvit.“ zavzpomínala pro pořad Heydrich, konečné řešení Šafaříkova vnučka Ivana Zobačová.

Naše zdroje

Šustek, Vojtěch: Atentát na Reinharda Heydricha a druhé stanné právo na území tzv. protektorátu Čechy a Morava. Praha: Scriptorium, 2013. ISBN:978-80-87271-47-6.

http://www.ceskatelevize.cz/porady/10350893065-heydrich-konecne-reseni/

Čvančara Jaroslav: Ni zisk, ni slávu. In: Paměť a dějiny. Praha, 2012.

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!