Po Gucerijevovi, jednom z nejbohatších podnikatelů v zemi, vyhlásila ruská prokuratura mezinárodní pátrání. Ropný magnát si ale včas zabalil své tři miliardy dolarů a odjel do ázerbájdžánské metropole Baku.
Tam zorganizoval tajnou pitvu svého jedenadvacetiletého syna Čingischána, který zahynul za záhadných okolností při automobilové nehodě, o níž neexistuje žádný policejní záznam. Lékaři po havárii na mladíkovi neshledali žádná zranění, Čingischán ale přesto po návratu domů zemřel. Po pitvě si magnát „odskočil“ na synův pohřeb do své rodné obce Čermen, která leží na hranici mezi Ingušskem a Severní Osetií. A vzápětí odjel do Londýna. Do Ruska se už nejspíš nevrátí. Jako správný Kavkazan se totiž hodlá mstít.
„Je to druhá ,kauza Chodorkovskij‘, jen trošku menších rozměrů,“ konstatoval ruský expremiér a současný odpůrce Putinova režimu Michail Kasjanov. Právě s Michailem Chodorkovským, kdysi nejbohatším mužem Ruska, komentátoři Gucerijeva srovnávají.
Bývalý šéf Jukosu však ze země uprchnout nestačil, a tak si odpykává trest za údajné daňové úniky a další finanční machinace. Jeho úspěšná firma byla státem zlikvidována v době, kdy výjimečně prosperovala. Poté co byl Chodorkovskij odstraněn, Jukos převzal státní koncern Rosněfť.
To je nyní i případ Gucerijevova Russněfťu. Společnost, jejíž roční produkce surové ropy činí 17 milionů tun, zaměstnává více než dvacet tisíc lidí a vlastní na tři sta čerpacích stanic.
Osvědčený postup Kremlu
Sám Gucerijev podle časopisu Forbes vlastní majetek v hodnotě tří miliard dolarů. V minulém roce po jeho koncernu začaly pošilhávat státní podniky kontrolované Kremlem v čele opět s firmou Rosněfť. Už loni byl prý Gucerijev upozorněn na to, že „je příliš vidět“.
Jenže tvrdohlavý Inguš si z toho nic nedělal. Následovalo již vyzkoušené schéma: obvinění z daňových úniků, likvidace dceřiných společností a nakonec útok na hlavní firmu. Gucerijev se ještě v létě snažil firmu v podstatě za jakoukoliv sumu prodat, ale neúspěšně. Společnost, kterou „rozpracovává“ Kreml, je totiž pro všechny tabu.
Gucerijev byl posledním z velkých podnikatelů, kdo si nechodil do Kremlu pro rady a povolení. S politikou však jeho stíhání souvisí jen nepřímo. Miliardář finančně podporoval ingušskou opozici a ta chtěla svrhnout bývalého Putinova kolegu a věrného sluhu, generála KGB Murata Zjazikova, toho času ingušského prezidenta.
„Nezávislé podnikání i nezávislé myšlení je v Rusku trestáno,“ zhodnotil případ komentátor Anton Orech. Gucerijev je podle něj stíhán proto, že v Rusku nelze obchodovat s ropou bez povolení.
Někdejšímu ropnému magnátovi však po tragické smrti Čingischána údajně až tolik nezáleží na vlastní svobodě či bohatství. Chce především pomstít smrt svého syna.
Tam zorganizoval tajnou pitvu svého jedenadvacetiletého syna Čingischána, který zahynul za záhadných okolností při automobilové nehodě, o níž neexistuje žádný policejní záznam. Lékaři po havárii na mladíkovi neshledali žádná zranění, Čingischán ale přesto po návratu domů zemřel. Po pitvě si magnát „odskočil“ na synův pohřeb do své rodné obce Čermen, která leží na hranici mezi Ingušskem a Severní Osetií. A vzápětí odjel do Londýna. Do Ruska se už nejspíš nevrátí. Jako správný Kavkazan se totiž hodlá mstít.
„Je to druhá ,kauza Chodorkovskij‘, jen trošku menších rozměrů,“ konstatoval ruský expremiér a současný odpůrce Putinova režimu Michail Kasjanov. Právě s Michailem Chodorkovským, kdysi nejbohatším mužem Ruska, komentátoři Gucerijeva srovnávají.
Bývalý šéf Jukosu však ze země uprchnout nestačil, a tak si odpykává trest za údajné daňové úniky a další finanční machinace. Jeho úspěšná firma byla státem zlikvidována v době, kdy výjimečně prosperovala. Poté co byl Chodorkovskij odstraněn, Jukos převzal státní koncern Rosněfť.
To je nyní i případ Gucerijevova Russněfťu. Společnost, jejíž roční produkce surové ropy činí 17 milionů tun, zaměstnává více než dvacet tisíc lidí a vlastní na tři sta čerpacích stanic.
Osvědčený postup Kremlu
Sám Gucerijev podle časopisu Forbes vlastní majetek v hodnotě tří miliard dolarů. V minulém roce po jeho koncernu začaly pošilhávat státní podniky kontrolované Kremlem v čele opět s firmou Rosněfť. Už loni byl prý Gucerijev upozorněn na to, že „je příliš vidět“.
Jenže tvrdohlavý Inguš si z toho nic nedělal. Následovalo již vyzkoušené schéma: obvinění z daňových úniků, likvidace dceřiných společností a nakonec útok na hlavní firmu. Gucerijev se ještě v létě snažil firmu v podstatě za jakoukoliv sumu prodat, ale neúspěšně. Společnost, kterou „rozpracovává“ Kreml, je totiž pro všechny tabu.
Gucerijev byl posledním z velkých podnikatelů, kdo si nechodil do Kremlu pro rady a povolení. S politikou však jeho stíhání souvisí jen nepřímo. Miliardář finančně podporoval ingušskou opozici a ta chtěla svrhnout bývalého Putinova kolegu a věrného sluhu, generála KGB Murata Zjazikova, toho času ingušského prezidenta.
„Nezávislé podnikání i nezávislé myšlení je v Rusku trestáno,“ zhodnotil případ komentátor Anton Orech. Gucerijev je podle něj stíhán proto, že v Rusku nelze obchodovat s ropou bez povolení.
Někdejšímu ropnému magnátovi však po tragické smrti Čingischána údajně až tolik nezáleží na vlastní svobodě či bohatství. Chce především pomstít smrt svého syna.
