LN Vaše skupina má letos dvacetileté výročí. Čím to, že se vůbec neměníte? Stejná image, podobné texty...
To je jednoduchý - máme takový světonázor. Jen to drobně cizelujeme. Nejsme jako skupiny, které zkoušejí, jak dosáhnout slávy, a když to nejde, tak otočí úplně někam jinam. Jedna jejich deska je elektronická, druhá o lásce, třetí o alkoholu. My jsme si našli svoje a jsme pořád stejný. Pořád je tam náchylnost k taškařici, k večírku, k alkoholu...
LN Vám se ten večírek za dvacet let ještě neomrzel?
Neomrzel. Večírek se omrzí, jen když probíhá pět dní v kuse. Člověk potřebuje někdy normálně fungovat a pak už je to taky nuda, stejně tak jako nekonečná střízlivost. Vůbec nechápu, jak to ti lidé vydrží - nepít.
LN Zkoušel jste to někdy?
Nezkoušel. Ale mám období, když mám hodně úkolů, že nepiju třeba 14 dnů. Je to otrocký, jsem kořala a jít do hospody pro mě znamená vypnout.
LN Zajímavé je, že nesedíte v hospodě u piva nebo u kořalky, ale večery trávíte hlavně nad vinným střikem...
Z hlediska redukčního programu je to nejlepší. Jiné druhy alkoholu, kromě toho, že přinášejí radost, mají spoustu kalorií. A lidi pak tloustnou. Mám k tomu sklony, tak to hodně sleduju.
LN Z doby diety jste dokonce vydal knížku Zdravý kořínek. Myslela jsem si, že jde o recesi - a tohle vypadá dost vážně.
Je to vážný, protože jsem jednu dobu byl tlustej moc. Měl jsem sto dvacet kilo a šlo to dál a dál. Nesportoval jsem, necvičil, ale nechtěl jsem přestat chodit do hospody, tak jsem to musel nějak vymyslet. A tu půlroční cestu k hubnutí jsem pak sepsal a stojím si za tím. Fakt to funguje, jen se to nedá držet furt, to by člověk zemřel.
LN Zdá se, že na sport už jste změnil názor. Pravidelně jezdíte na závody na jachtách a dokonce se proslýchalo, že se chytáte na paralympiádu...
To byla taková nafouknutá bublina. Mám kamaráda, který pracuje ve svazu paralympioniků, a tak jsem se nabídl, že je podpořím a případně s nima pojedu a budu za ně plavat. Nedošlo mi, jak jsou ty podmínky přísný, že postižených, kteří jsou dobří, je spousta - a všichni se mi pak pošklebovali. Chtěl jsem prostě pomoct a teď je samozřejmý, že nepojedu nikam, protože nemám potřebný výsledky. Sportuju jenom rekreačně, abych předčasně neumřel - touha po vítězství mě nelimituje, to je vlastnost, kterou postrádám.
LN Jak jste vůbec dopadli teď na podzim na regatách na Jadranu?
Dopadli jsme bídně, protože jsme měli špatnou loď. Byli jsme náhradníci a zbyla na nás loď, kterou nikdo nechtěl. A byli jsme úplně poslední...
LN A bylo to určitě tou lodí?
Myslím, že jo. Loni, když jsme jeli poprvé a vůbec jsme nevěděli, na co sáhnout a za co zatáhnout, tak jsme byli 19. z 45. Protože jsme měli dobrou loď.
LN Jak vás to vůbec napadlo?
Dostal nás k tomu „inženýr“ Magor - protože on je takovej aktivní a pořád vymýšlí nějaký akce. Bez něj bychom třeba nevydali žádnou desku, protože nám stačilo sedět Na Kovárně a vymýšlet, jaká bychom byli skvělá kapela. A právě Magor nás taky přemluvil loni na regatu a nám se to zalíbilo. Je to u moře, dá se kdykoli vykoupat a ještě je den tak zorganizovaný závodem, že člověk vůbec nemusí vymýšlet, co bude dělat.
LN Dřevěná noha není na lodi problém?
Je to úplně jedno. Stabilita je docela v pohodě. Problém mám akorát na malých lodích, kde se nedokážu tak mrštně pohybovat, když je třeba potřeba něco přinést zevnitř. Ale jinak záleží spíš na botách. Líp na tom bude člověk s oběma nohama dřevěnýma, ale v jachtařských botách, než zdravej kluk v teniskách, který kloužou na mokrý palubě.
LN U vás si fanoušci musí zvykat na spoustu věcí. Nejen na regaty, ale také na Šmouly, muzikály s Michalem Davidem, nebo na to, že jste textoval znělku reality show VyVolení.
Myslím, že si už zvykli. Vadit by jim to mohlo začít až ve chvíli, kdybych znělku z VyVolených tahal do Sester.
LN Sledoval jste VyVolené? Jak se vám to líbilo?
Spíš jsem to registroval, kdo vyhrál, kdo vypadl. A viděl jsem pár dílů. Některý emoce byly šílený, ale beru to, protože byli pod tlakem. A něco mi i vadilo - třeba to, jak se z každýho hned stával psycholog a celé dny rozebírali, kdo je jaký člověk. To bylo jak z céčkovýho filmu. Ale taky mi někdy běhal mráz po zádech. Třeba, když jsem byl svědkem toho, že člověk, který o sobě říká, že je heterosexuál, v jeden moment zjistí, že to možná není pravda (Michal). Postupně se přibližoval Vladkovi a nakonec spolu leželi na posteli a brečeli. To byl podle mě fakt silný moment.
LN V Maďarsku, odkud formát VyVolených pochází, nahráli nejen znělku, ale i část, kde se mluví konkrétně o soutěžících. Plánuje se něco podobného v Česku? A o čem by to bylo, kdyby to bylo?
Uvidíme. Muselo by to být o věcech, který znají úplně všichni. O tom, jak Petr Zvěřina přijel na babetě do Prahy nebo jak si Vladko ostříhal vlasy. Ale víte co, teď nemám čas nad tím přemýšlet. Máme před sebou výroční koncert v největší hale, ve které jsme kdy v životě hráli - pokud nepočítám festivaly.
LN Jak jste se sehrávali se symfonickým orchestrem (hudebního divadla v Karlíně, pozn. red.)?
Ota Baláž tu naši muziku rozepsal pro orchestr, na zkoušce jsme si domluvili systém a udali tempo, což bylo nejhorší. Dokážete si představit Kovárnu s lesem smyčců?
LN Vy jste hráli už před revolucí. Jak to, že jste nebyli nikdy zakázaní, i když jste byli pankáči?
Je pravda, že nás nikdo nezakazoval, ale nikdo nás taky nechtěl. Problémy jsme neměli, protože jsme měli zřizovatele, technickou univerzitu, kterému bylo všechno tak nějak jedno. Jednou ročně jsme hráli na přehlídce zájmové umělecké činnosti, pak na pár undergroundových akcích. Punk nám sedl, protože jsme na nic neuměli pořádně hrát. Ai s tím, co jsme uměli, jsme najednou zněli jako kapely, co hrály v Anglii. Jen naše texty nebyly tak vážný a tak bojovný.
LN Co se začátků kapely týče - četla jsem vaši vzpomínkovou knihu. Když jste potřeboval peníze na bubny, tak jste ukradl kolo... Ostatně podle té knížky, jste kradl vlastně hodně často.
Nee, to snad ne...
LN Kromě kola ještě čokolády v samoobsluze...
To ale bylo všechno, to nebylo často. Kdybych kradl víc, tak se ze mě nestane muzikant, ale vekslák. Kradl jsem, protože jsem neměl peníze. Na Spořilově se takhle žilo.
LN Máte čtyři kluky. Co byste dělal, kdyby sousedi přišli, že jim kluci vykradli sklep?
Nemají důvod. Mají přiměřený nároky. Dostali jsme se do vzácný shody, že netrpí nouzí ani přebytkem a je to ideální. Já bych takový byl taky, jenže rodiče mě drželi tak zkrátka, že mě dohnali ke zločinu.
LN Takže navzdory „zločinnému mládí“ vedete kluky přísně?
Je to u mě asi trošku volnější než třeba v rodině bankovního úředníka. Ale myslím že jsem dobrej rodič. Přísnej, ale spravedlivej.
