21. února 2000 se do Vancouveru vypravil Boston. V dresu Bruins končil kariéru Marty McSorley, bývalý ochránce Wayna Gretzkyho v Edmontonu. Na opačné straně tvrdil muziku Donald Brashear, jeden z mála hokejistů černé pleti.
Když se oba potkali při prvním střídání, skončilo to bitkou. Brashear si při ní počínal lépe a když odjížděl na trestnou lavici, oprášil si ruce na znamení dobře odvedené práce. To byla pro McSorleyho urážka.
Později se snažil Brasheara znovu vyzvat, ten však už nejevil zájem. Nepomohl ani McSorleyho krosček, místo rvačky následoval pro něho desetiminutový trest.
S ochráncem hvězd Bostonu mimo hru měl Brashear volný ring působnosti: spadl na brankáře Byrona Dafoea a způsobil mu zranění kolena, které jej vyřadilo až do konce sezony.
McSorley zuřil a toužil po odplatě. Vancouver navyšoval náskok, ale Brashear se neobjevoval na ledě. Mantinel přeskočil až za stavu 5:2 v poslední minutě. V tu chvíli vyslali trenéři i McSorleyho.
Brashear byl ale spokojený a nejevil o pranici zájem, i když jej protihráč několikrát oslovil. Pět sekund před koncem se rozhodl McSorley jednat.
„Brashear nám zranil gólmana podlým zákrokem. Musel se z toho zodpovídat. Byl ale zbabělý a neotočil se ke mně. Tak jsem ho chtěl praštit do ramene a vyprovokovat ho,“ popisuje McSorley.
Jeho hokejka letí vzhůru, sklouzne však po rameni a plnou silou zasahuje Brasheara z boku do hlavy. Stokilový bijec letí po zádech k ledu, o který se ještě udeří hlavou. Několik sekund nehybně leží, pak dostává kvůli těžkému otřesu mozku epileptický záchvat.
Po McSorleym vystartují hráči Vancouveru včetně brankáře Gartha Snowa, o Brasheara se mezitím starají lékaři. „Byla to moje chyba. V žádném případě jsem ho nechtěl zranit,“ obhajuje se McSorley. NHL se však rozhodla trestat tvrdě. Bostonský bitkař dostal roční distanc, podmínečně jej odsoudil i kanadský civilní soud za ublížení na zdraví s použitím zbraně.
Vancouverský led se však zdá jako prokletý. NHL totiž v šoku sledovala o čtyři roky později podobný incident na stejném místě. Ale popořadě. 16. února 2004 se v Coloradu střetli domácí Avalanche s Vancouverem. Jinak obyčejný zápas narušil nováček Steve Moore.
Coloradský forvard, absolvent Harvardské univerzity, si vyšlápl na kapitána Canucks Markuse Näslunda. Po Moorově nárazu ramenem, které rozhodčí nepotrestal, upadla jedna z hvězd NHL do bezvědomí a poranila si loket. Jeden z tvrdých hochů Canucks Brad May po zápase prohlásil, že na Moorovu hlavu je vypsaná odměna.
Oba kluby na sebe narazily o dva týdny později. Moore očekával odvetu, ta ale nepřišla.
Tragický spád nabraly události až 8. března, právě ve Vancouveru. V sedmé minutě vyzval Moora na souboj silový útočník Matt Cooke. Forvard Colorada se s protivníkem popral a svoji první bitku v NHL jasně prohrál.
Podle nepsaných bitkařských pravidel tím měl být pomstěn úder na Näslunda. Jenže v hráčích Canucks narůstala frustrace, Colorado střílelo jeden gól za druhým.
Za stavu 8:2 ve 49. minutě se rozhodl vzít věci do svých rukou kanadský reprezentační forvard Todd Bertuzzi. Moora vyzval k další bitce. Marně. Moore měl dojem, že už svůj dluh splatil. Protivník jej ale dál naháněl po ledě a snažil se ho vyprovokovat. Pak přišel osudný moment.
Bertuzzi vší silou udeřil Moora z boku do hlavy. Coloradský forvard spadl v bezvědomí k ledu, na něj dopadl ještě Bertuzzi a další dva hráči. Výsledek? Okolo Moora sledují diváci krvavou skvrnu, lékaři brzy pochopí, že pětadvacetiletý hráč má poraněnou míchu.
Následky byly hrůzné – tři zlomené obratle, zlomená čelist, otřes mozku a tržné rány v obličeji. Moore utrpěl částečnou ztrátu paměti a hokej už nikdy nehrál. NHL potrestala Bertuzziho zákazem startu ve 20 zápasech a pokutou půl milionu dolarů. U civilního soudu se případ řeší dodnes.
***
„Brashear nám zranil gólmana podlým zákrokem. Musel se z toho zodpovídat. Byl zbabělý a neotočil se.“
Následky byly hrůzné – tři zlomené obratle, zlomená čelist, otřes mozku a tržné rány. Hokej už nikdy nehrál.
