Ředitel České televize Jiří Janeček nám oznámil, že za méně než za čtvrt milionů by svou práci nedělal. Je to výrok až fantasticky odvážný, zvlášť uvážíme-li, že jeho plat je větší než plat premiérův. Znamená to tedy, že jeho produktivita práce je desetkrát vyšší než běžné populace? Nejspíš ano.
Z jeho projevů vůbec může jednoho trefit. Chová se jako by nebyl placen z veřejných peněz na základě zákona, ale šéfoval soukromé firmě. Jak tato firma vypadá, vidíme všichni každý den. Třeba jen to nekončící vychvalování původní tvorby, která je přitom tak sterilní, že víc už to nejde. Jejím vývěsním štítem je nyní seriál Vyprávěj. V podání televizních píáristů je to „zaručeně nejlepší český seriál“, a zatím jde o plytké příběhy kořeněné snůškou blbin, podle fantazírování dnešních třicátníků o době před rokem 1989. Prostě za socialismu si všichni spokojeně žili své malé radosti. A bylo jim tak nějak lidsky teple, zatímco za okny zuřila normalizace.
Kdo se začne probírat televizní tvorbou posledních let, brzo dojde k jedinému závěru. A to, že jejím smyslem je hlavně to, aby si české herectvo mohlo přilepšit ke svým mizerným divadelním platům. Nebylo by pak účelnější dát peníze rovnou do divadel? Vždyť Česká televize v oblasti původní dramatiky nezná slovo riskovat, totálně se podřizuje většinovému vkusu, nehledě na soupeření s komerčními stanicemi. Hlavně neprovokovat, neboť diváctvo by nemile neslo, kdybv nedostalo svou očekávanou dávku kýčů. Podle prosté logiky mají dotace z veřejných peněz sloužit k podpoře nekomerční kultury. V České televizi to neplatí; za naše nedobrovolně vydané peníze nás ještě unavuje přehlídkou slaboduchostí od Bakalářských povídek, Pošt pro tebe přes Kusy řečí s Donutilem až po Hopsání s Ebenem a Vaření s Pepou z depa. Dokumenty z Febia? Nikdy. Fassbinderova skvělá freska Berlín, Alexandrovo náměstí. Snad. Ale po půlnoci, abychom si naše věrné neodradili. Hlavně že by to pan Janeček za méně nedělal.
O autorovi| Jana Machalická redaktorka LN
