Bonobové přišli o pověst naprosto mírumilovných tvorů. Několik let trvající pozorování ukázala, že dokážou být velmi brutální.
Dokonce požírají kořist zaživa. Agrese však nemíří na členy tlupy.
Bonobové patří spolu s šimpanzi učenlivými k lidoopům, kteří jsou nám nejpříbuznější. Dokážou například používat nástroje a poznají se v zrcadle. Od svých o něco větších šimpanzích bratranců se bonobové značně liší. Na první pohled je zřejmá jejich schopnost vzpřímené chůze. Odlišná je i jejich povaha a „společenské uspořádání“. Při řešení sporů nesahají k agresi. Při usmiřování hraje velkou roli sex. Je platidlem i způsobem uvolňování napětí. Bonobové žijí v tlupách, které mohou čítat až osm desítek jedinců. Markantní odlišností proti šimpanzům je to, že ve smečkách mají dominantní postavení samice.
Encyklopedie uvádějí, že se bonobové živí ovocem, semeny či listy. Sbírají také houby a občas si jídelníček zpestří vajíčky či menším živočichem, například hlodavcem,
Průzkum provedený v přirozeném prostředí však ukázal, že tradiční představa o bonobech jako mírumilovných vegetariánech je nesprávná. Je sice pravda, že větší část jídelníčku bonobů tvoří rostliny, ale lovu se rozhodně nevyhýbají.
Překvapivý nález v trusu „Bonobové jsou nemilosrdní,“ říká německý etolog Gottfried Hohmann, který byl svědkem několika štvanic, jejichž oběťmi se staly menší opice. „Chytí je a začnou je žrát. Zabíjení jim rozhodně nedělá těžkou hlavu.“
Před šesti lety Hohmann spolu s kolegou Martinem Surbeckem, také pracovníkem Institutu evoluční antropologie Maxe Plancka v Lipsku, začal sledovat skupinu bonobů v konžském národním parku Salonga. „Jejich“ tlupu dosud nikdo soustavně nepozoroval.
Na cestu vedoucí k významnému objevu je nasměroval nález prstu mangabeje černého v bonobím výkalu. „Nevěděli jsme, jestli opici zabil jiný predátor a bonobové jen zužitkovali tělo, nebo zda mangabeje zabili sami,“ říká Hohmann. Ovšem nález spolu s faktem, že vztah tlupy bonobů k opicím v sousedství byl často nepřátelský, vzbudil podezření.
Dlouhodobá pozorování přinesla ovoce. V pěti různých případech vědci viděli, jak bonobové změnili směr putování a tiše se přiblížili k opicím na stromech. Několik jedinců vždy zaujalo pozici pod stromy a upřelo zrak vzhůru. Náhle vyrazili a společně na opice zaútočili. O úlovek se členové tlupy dělí.
Lov bývá u primátů považován za záležitost samců. Tak je tomu třeba u šimpanzů učenlivých. Ovšem samice bonobů se do honů na opice běžně zapojovaly a nevedly si hůř než samci. Takové chování nemusí být běžné u všech bonobů. Dříve publikované studie dokládaly přátelské vztahy bonobů s jinými opicemi. Samice si dokonce „půjčovaly“ mláďata guaréz černých a hrály si s nimi jako s hračkami, uvádí časopis National Geographic.
Ovšem z mazlíčků může být v čase nedostatku potrava. To bylo například pozorováno u šimpanzů, kteří si jeden den s malými paviány hráli a druhý den nemilosrdně zabíjeli. I u bonobů může být chování značně odlišné v závislosti na podmínkách a „zvyklostech“ tlupy.
Jeden na jednoho Němečtí etologové také byli svědky útoků bonobů na malé lesní antilopy. V tomto případě šlo o individuální akce. Ulovené zvíře bonobové začínají žrát už zaživa. Vědci pozorovali, jak bonobové zvířeti rozpárali žaludek a vnitřnosti, zatímco zvíře ještě chroptělo.
Nové poznatky, které Hohmann a Surbecke v národním parku Salonga nashromáždili, otiskuje poslední číslo časopisu Current Biology. Ohlasy odborníků jsou vesměs pozitivní. „Je to velký objev,“ říká významný nizozemský etolog a primatolog Frans de Waal. „Podstatně mění naše vnímaní sociální organizace v tlupách bonobů.“
Zuby, které zabíjejí Šimpanzi bonobo (Pan paniscus) jsou ohrožený druh, o jehož životě v přirozených podmínkách přes velkou příbuznost k lidem stále mnoho nevíme. Nejnověji odborníky překvapilo, s jakou náruživostí se zvířata, dosud vydávaná div ne za vegetariány, oddávají lovu. Své oběti rozpárají a požírají ještě zaživa.
Bonobové útočí i na opice. Vědci v terénu pozorovali, jak tlupa obklíčí a zabíjí kočkodany druhu Cercopithecus wolfi a Cercopithecus ascanius (kočkodan Wolfův a černolící)
