Výletníci z Osvětiman se tehdy v listopadu mohli zvěčnit třeba na křeslech v Habsburském salonku. Skutečnost je ale jiná, neboť do této místnosti se občané během exkurze ani nedostanou.
Podívat se do veřejnosti běžně nepřístupných míst Pražského hradu se nepoštěstí jen tak někomu. Naposledy snad jen obyvatelům Osvětiman u Uherského Hradiště, které do reprezentačních sálů pozval kancléř Vratislav Mynář, a to na oplátku za podporu prezidenta Miloše Zemana při příležitosti výročí 17. listopadu (více čtěte ZDE).
Po kritice, která Hrad zavalila kvůli tomu, že si lidé z Osvětiman mohli například volně sedat na barokní křesla v Habsburském salonku a zvěčnit se na místech, kde se fotografují státníci při oficiálních návštěvách České republiky, se Hrad rozhodl uspořádat pravidelné exkurze pro veřejnost s názvem ‚Navštivte prezidenta‘. Na jednu z nich se tedy vydáváme.
Posvěcení od Mynáře
„Vy jste z těch Lidových novin?“ ptá se postarší muž ve vstupní hale Kanceláře prezidenta republiky na II. nádvoří. „Já vás budu provázet,“ oznamuje ještě. Je pondělí, krátce před čtvrt na jedenáct dopoledne. Jenže abychom se vůbec k jednomu ze tří stolků mohli posadit a počkat na samotnou exkurzi, museli jsme s fotografem oba absolvovat prohlídku: tašky odložit na pás k rentgenu a projít bezpečnostním rámem. A poté se ještě prokázat občanským průkazem včetně novinářských karet.
Už samotný příjezd do areálu Pražského hradu se od toho listopadového, kdy hradní stráž vpouštěla autobus s delegací Vratislava Mynáře, podstatně lišil. Státní poznávací značku auta jsme museli nahlásit dopředu, stejně jako čísla občanských průkazů a press karet. Náš průjezd je díky těmto formalitám bez problémů, přesto ještě policistka kontroluje zrcátkem spodek našeho vozu. Pak nám voják se samopalem v ruce přinese povolenku ke vjezdu. „Můžete,“ dodá a ukazuje cestu.
Listopadová výprava z Osvětiman se přitom na Hrad dostala bez jediné kontroly autobusu, zavazadel, ba co víc – totožnosti osob, které do přísně střežených prostor zavítaly. Mimochodem právě tak se tehdy mezi výletníky tajně probojoval i kameraman Reportérů ČT Jiří Krejčík (rozhovor s ním ČTĚTE ZDE).
Držte se vlevo
Přibližně po čtvrt na jedenáct se dovnitř trousí patnáctka osob. Jde o studenty a učitelku ze Střední školy hospodářské a lesnické z Frýdlantu na Liberecku. Ani oni se pečlivé kontrole nevyhnou. Nakonec si musí všechny věci včetně kabelek či batohů nebo mobilních telefonů odložit do místnosti pro novináře. „Bude zamčená,“ ujišťuje je Martin Hakauf, vedoucí Oddělení styku s veřejností a zároveň průvodce exkurze.
|
„Po celou dobu se držte po levé straně. Na chodbách po pravé straně jsou kanceláře, takže aby nedošlo k nějakému zranění. Budeme procházet prostory, kde se pracuje, proto vás prosím, aby průchody byly co nejklidnější,“ zahajuje prohlídku a studenty znovu vyzývá, aby ještě jednou prošli bezpečnostním rámem. „Vy už nemusíte,“ uklidňuje nás - dva - novináře žena z tiskového odboru.
Po výšlapu Pacassiho schodů se dostáváme k první zastávce naší výpravy: třetímu traktu Nového paláce Pražského hradu. Postaven byl už za vlády Rudolfa II. a do roku 1918 byl využíván zejména úředníky Hradu.
Jenže po chvíli výkladu to první účastnice exkurze vzdává a sedá si na křeslo v rohu u okna. „My se moc omlouváme, ale to jsou originální kousky, tady nemůžete sedět,“ přiskočí k ní okamžitě dvě pracovnice prezidentské kanceláře. Tichým, ale nesmlouvavým hlasem jí dávají najevo, že si musí opět stoupnout. Žena se omlouvá, zvedá se ze židle a vzápětí se z výkladu dozvídá, na jaký že vzácný kousek to vlastně usedla.
„Na dílo architekta Josipa Plečnika upomíná i tato místnost, respektive předměty, které můžete vidět kolem sebe. Černé stolky, křesla, šatová lavice či dvě mísy na bonsaje za vámi,“ vyjmenovává průvodce Hakauf. Plečnik byl dvorní architekt prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka, pro prvního prezidenta zhotovil například i reprezentační byt.
Kruliš, Nejedlý...
Po prvním nedorozumění výprava pokračuje středním traktem ke kinosálu z 60. let 20. století podle návrhu architekta Jaroslava Fragnera. Tam je pro žáky připravena zhruba pětadvacetiminutová prezentace o historii Kanceláře prezidenta republiky. Začíná v roce 1918 a přes Masaryka či Beneše se dostává až k prezentaci fotografií Miloše Zemana. Na nich současná hlava státu sedí ve své hradní pracovně a zkoumá dokument, tu zase promítač nabídne snímek z náměstí z Lanškrouna, kde si prezident potřásá rukou s občany.
„Poprosím vás držet se opět po levé straně,“ opakuje znovu průvodce Hakauf a všichni studenti jeho příkaz poslušně dodržují. Najednou se cestou z kinosálu, ve světlé chodbě, z jejíchž oken je vidět ven na davy zahraničních turistů, ozve několikrát jasný pozdrav „Dobrý den“. Bez povšimnutí studentů se davem prodere Vladimír Kruliš, zástupce ředitele Odboru protokolu a vedoucí Oddělení vnitrostátních cest. Bývalého místopředsedu prezidentské Strany práv očanů potkáváme zrovna ve chvíli, kdy míjíme cedulku hlásající: „Martin Nejedlý, poradce prezidenta“.
Pravidla exkurze
|
Následuje prohlídka Masarykovy knihovny, kde se pracovnice prezidentské kanceláře nabídne, že studenty frýdlantské školy vyfotografuje. Do té chvíle jediné cvakání fotoaparátu zní z přístroje redakčního fotografa. Oproti obyvatelům Osvětiman mají totiž účastníci prohlídky přísný zákaz focení (viz box Pravidla exkurze), ačkoli výletníci s posvěcením kancléře Mynáře zvěčňovali sebe sama například na vzácných křeslech v Habsburském salonku.
Servisní chodbou se už blížíme k osmiúhelníkové bývalé kapli, která byla zrušena už za dob Marie Terezie. „Na stěnách vidíte gobelíny ze sbírek Pražského hradu. Jedná se o barokní práce z území dnešního Holandska, jedny z cennějších exponátů, které na Pražském hradě můžete spatřit,“ informuje průvodce.
Jenže oči přítomných studentů těkají po stolcích, na kterých se nachází občerstvení: v miskách oříšky a na talířcích vždy po třech srovnané čokolády. Na stole opodál jsou sklenice s pomerančovým džusem. Vypadá to na milou pozornost pro studenty, napadá mě. Koneckonců i pro návštěvu z Osvětiman bylo nachystané občerstvení...
Průvodce Hakauf ale hned vysvětluje, jak moc se mýlím. „Poprosím vás ničeho se nedotýkat. Tady vidíte, jak funguje Pražský hrad v praxi. Dnes čekáme návštěvu marockého krále, takže tyto reprezentační prostory slouží pro účely přivítání delegace,“ říká. Ani žáci z Frýdlantu se tak nedočkali chlebíčků, dortů, kávy či vína, kterých se - navíc za přítomnosti hradního kancléře Mynáře a podle jeho slov na jeho útratu - dočkali na listopadové prohlídce.
To už se ale středním traktem, konkrétně Širokou chodbou, ke které přiléhají Nové salony, navracíme k Pacassiho schodišti a dole už prohlídka končí. „Dovolím si poděkovat za vaši účast a že jste průchody zvládli bez nějaké újmy. Děkuji za pozornost a těším se třeba někdy na viděnou,“ uzavírá průvodce Hakauf. Skupina jeho výklad odmění potleskem.
Jak se dostat na exkurzi
|