Desítky migrantů odmítají přijímat potravu, pijí pouze vodu. Tváře mají přelepené páskami s protestními hesly jako například „No food. No water. Open the boarder.“ (Žádné jídlo. Žádné pití. Otevřete hranice – v překladu, pozn. red.)
Protestuje se na mnoha místech. Jedním z nich je i Horgoš na severu Srbska. „Situace se neustále zhoršuje. Každý den má problémy s nízkým krevním tlakem mezi dvaceti až třiceti uprchlíky. Jeden z nich je teď v nemocnici, protože je v opravdu kritickém stavu a maďarská vláda nereaguje vůbec,“ vylíčil situaci pro Lidovky.cz Benjamin von Wyl, aktivista a bývalý editor ze švýcarské mutace časopisu Vice.
Demonstrace v bělehradském parku Bristol začala už v pátek, krátce poté, co pracovníci v hlavním městě Srbska začali s úpravou trávníku. „Když se můj kamarád Benjamin šel zeptat strážníka, který dohlížel na renovaci, co se děje, bylo mu řečeno, že je to proto, aby zde nadále uprchlíci nepobývali,“ líčí situaci z místa mladý student a cestovatel z Prahy Marek Zavřel.
  |
V Srbsku a dalších státech na jihu Evropy sleduje Zavřel situaci uprchlíků. Setkává se i s absurdními momenty. „Později večer mi už ale řekli, že je to čistě kvůli trávníku, který se zde obměňuje dvakrát do roka,“ vypráví dále s tím, že šlo o záměr vyhnat uprchlíky pryč.
Pochod skončil hned za Bělehradem
Jen chvilku poté, co nafotil uprchlíky a připojil se k protestujícím, přešel poklidný nedělní potrest spontánně v pochod dlouhý 190 kilometrů. „Protestující využili všeho, aby vyjádřili svůj svůj postoj - krabice, trička, izolačky, pásky na ústech,“ popisuje atmosféru student. Na kus cesty, jejíž cílem bylo dostat se k hranicím s Maďarskem, se vydal společně s nimi.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
Velkou skupinu uprchlíků čekala dlouhá cesta mezi metropolí a městem Subotica. „Na cestu se vydalo asi 200 uprchlíků po silnici směrem na Novi Sad přes čtvrti Zemun, Batejnica a město Nova Pazova. Na silnici 100, která vede přes Novi Sad až do Subotice,“ říká Zavřel.
Reakce obyvatel v Bělehradě a okolí prý byla v zásadě pozitivní. „Hodně lidí přálo skupině štěstí, někteří mávali, někteří se zájmem pozorovali, jeden muž dokonce rozdával lahve vody,“ povídá student, který cestu uprchlíků stále sleduje.
Na kraji Zemunu byl ale pochod zastaven srbskou policií, která skupinu i nadále doprovázela. Ti, kteří došli pěšky až k hranicím, chtějí držet hladovku i v dalších dnech. „Budeme držet hladovku, dokud Maďarsko neotevře své hranice,“ řekl už na začátku týdne uprchlík z Afghánistánu televizi M1. Mnozí z těch, kteří aktuálně bydlí v provizorním tábože u Horgoše, se ale k protestu nepřidali.
Protesty v Bělehradě pokračují i v těchto dnech. Skupiny uprchlíků obsadily jak park Bristol, tak i další zelené plochy ve městě. „Jsou všude ve městě,“ líčí cestovatel Zavřel, který hodnotí jejich situaci jako bezvýchodnou. Noci přečkávají například na zemi pod střechami ekonomické fakulty tamní univerzity. Uprchlíci v metropoli jsou podle Zavřela odkázaní jen na omezenou podporu UNHCR, pomoc aktivistů a dobrovolníků. Část z nich se spoléhá na své úspory.
