SPARŤAN
Doufal jsem, že se v nevlídném podzimním počasí vnitřně zahřeju blahem při pohledu na sparťanskou hru. Jisté niterné teplo jsem při vítězství nad Ústím sice pociťoval, ale žádný žár to tedy nebyl.
Čtyři góly jsou fajn, nicméně výkon některých borců odpovídal spíše našemu béčku. Kupodivu se jedná o hráče, kteří v minulosti občas zazářili: Podaný, Kladrubský, Sionko... (Vachouška nepočítám, ten nezářil nikdy.) Čím to, ptám se sám sebe. A záludnou otázku ponechávám bez odpovědi, protože bych musel hádat. Cherchez le Pepa?
Ale dosti bědování, přenechejme ho jiným, kteří k tomu mají více důvodů! Nač si stěžovat? Naši útočníci útočí, brankář brání, obránci jakžtakž obraňují a záložníci se snaží zálohovat. Zejména prvně jmenovaní dávají jistou naději, že nakonec tu ligu stejně vyhrajeme. Já v to věřím.
Chtěl bych poděkovat Ústí, které jako jedno z mála mužstev přijelo v pondělí na Letnou hrát fotbal. Jeho hra ostře kontrastovala se zbabělým betonem, který zde např. předvedla údajně útočná Plzeň. A tak jsem Ústí ten jeden gól i přál.
Byť jsme šlechta, neměli bychom zapomínat na osud nuzáků. Můj aristokratický původ mi nebrání soucítit s chudými slezskými proletáři, kteří pocítili tvrdou pěst četnictva, prodloužené ruky třídy vykořisťovatelů. Ze všech stran je nyní stíhají licoměrné odsudky lidí s plnými břichy. Ale zkuste se vžít do kůže těch, kteří, na skývu nemajíce, hledají alespoň nějaké povyražení. Hozená dýmovnice jest jim slavnostním ohňostrojem a půtka s policistou plesem ve vídeňské opeře.
O autorovi| Autor (35) je sparťanem již od svého prenatálního věku. Proč? Protože Sparta!
