Lidovky.cz: Jak se zástupce šéfa protikorupční policie ocitne ve vazbě kvůli obvinění ze zločinného spiknutí?
Boris Kolesnikov působil jako zástupce velitele protikorupčního úřadu při ruském ministerstvu vnitra a vedl vyšetřování proti vysoce postaveným členům ruské tajné služby FSB – než byl letos v únoru postaven mimo službu a obviněn z překročení pravomocí a falšování spisů. Což je klasický postup, jak se pokusit umlčet nepohodlného vyšetřovatele, jenž upozorňuje na ekonomicky trestnou činnost státních orgánů. To samé se dá říci o obvinění, že do vazební cely pašoval přes svou manželku drogy. Takové nařčení hodnotím jako typickou denunciaci. V ruském prostředí, kde je značná část veřejnosti odkázaná na jediný informační kanál, jímž jsou státní média, je taková diskreditační kampaň vysoce účinná. Ostatně, vzpomeňme si na 70. léta u nás – řada lidí byla tehdy přesvědčena, že představitelé disentu jsou narkomani a povaleči.
SMRT BORISE KOLESNIKOVA |
Lidovky.cz: Nejúčinnější metodou, jak někoho umlčet, je ale smrt. Policejní zpráva prezentuje úmrtí Kolesnikova jako jasnou sebevraždu, pozůstalí však tvrdí, že byl zavražděn...
Obávám se, že hodnověrnou odpověď na otázku, zda byl z toho šestého patra vyhozen, nebo skočil sám, se nikdy nedozvíme. Ruští poslanci v úterý zamítli návrh na ustanovení vyšetřovací komise, ale i kdyby byla vytvořena, šlo by jen o gesto bez reálných výsledků. Dnešní Rusko není demokratický režim - byť k diktatuře stalinistického typu má stále daleko - a očekávat od něj standardní demokratické postupy by bylo naivní. K vyšetření Kolesnikovovy smrti chybí politická vůle. Z Ruska známe řadu analogických případů - od vraždy Anny Politkovské uplynulo osm let a dodnes nevíme, kdo byl jejím zadavatelem.
VÍCE ZDE: |
Lidovky.cz: Nedlouho před svou smrtí žaloval Kolesnikov své věznitele u Evropského soudu pro lidská práva. Vyšetřovatelé jej měli mučit, dokonce se ho prý dvakrát pokusili zabít. Ani v tomto případě se pravdu nedozvíme?
Pravda je, že prostředí ruských věznic je velmi nereformované a v tamních vyšetřovacích vazbách je násilí bohužel běžné. Působí v nich lidé, kteří mají speciální výcvik a ovládají propracované likvidační taktiky. Viz případ Sergeje Magnitského, kterého ve vazbě umučili. Nemusí přitom jít jen o fyzické násilí – na internovaného je vyvíjen i soustavný psychologický nátlak, který dotyčný nemusí unést a v krajním případě si sám sáhne na život. Když je vyšetřovatel patřičně vycvičený a je dostatečně chladnokrevný, dokáže takovou situaci navodit, tím spíš v zemi, která z hlediska fungování právního státu značně pokulhává. Skutečně tedy není vyloučeno, že se Kolesnikov zabil sám. Ale i kdyby ano, domnívám se, že k tomu byl dohnán. A je snad donucení k sebevraždě něco jiného než vražda?
ČTĚTE TAKÉ: |
Lidovky.cz: Společně s Kolesnikovem byl obviněn i jeho nadřízený, náčelník protikorupčního útvaru Denis Sugrobov. Hrozí podobný osud i jemu?
Po smrti Kolesnikova je to málo pravděpodobné, vyvolalo by to nežádoucí pozornost. Nátlak na něj se dokonce může zmírnit, což ovšem neznamená, že zmizí. Pokud režim nebude potřebovat nějaké velké gesto typu propuštění Chodorkovského před olympiádou v Soči, Sugrobova z rukou nepustí. Informace, jež má obviněný pravděpodobně k dispozici, totiž ohrožují nejen konkrétní lidi, ale především celý systém.
Lidovky.cz: Proč?
Na co Kolesnikov upozornil? FSB a korupce. FSB a zneužívání rozpočtových prostředků ve velkém. Faktem je, že celou řadu rolí, které dříve plnil klasický zločin, dnes převzal stát a jeho bezpečnostní složky. Některé regiony Ruské federace jsou kriminálními živly doslova prostoupeny, mnoho zločinců se dostalo i do parlamentu, především prostřednictvím Žirinovského strany, a teď je chrání poslanecká imunita... Ruský systém má jasné kriminální tendence. Do značné míry je to děsivá představa: světová - a navíc jaderná – velmoc, jíž prorůstá zločinecké uvažování a kde mnohé důležité funkce v bezpečnostních složkách a dalších státních strukturách zastávají zločinci.
Lidovky.cz: Jakou autoritu může mít v takovém prostředí protikorupční úřad?
Legalitu samozřejmě má, ale jeho legitimita je velmi problematická. Těmto institucím navíc většina obyvatel nevěří. Neznám Kolesnikovu motivaci, je možné, že to celé bylo ještě nějak jinak, ale pokud jednal z osobního nasazení a na základě vnitřního morálního kodexu, šanci měl jen stěží. Takové lidi ruský systém zničí.
TOMÁŠ ŠMÍD Tomáš Šmíd je politolog. Vyučuje bezpečnostní a strategická studia na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. Zabývá se především výzkumem ozbrojených konfliktů a organizovaného zločinu v euroasijském prostoru. Doktorát získal na základě disertační práce na téma organizovaný zločin v Ruské federaci. |
