Ten, kdo by v bazénku v jednom ze skleníků hledal typické obří listy vzácného leknínu, bude ale zklamán. „Nová sazenička má zatím asi dva tři lístky o velikosti kolem čtyř centimetrů,“ popsala pracovnice zahrady Magdalena Chytrá. Lístky po čase uhynou a nahradí je nové, větší. Tento cyklus se několikrát zopakuje. S prodlužujícími se dny pokrývají hladinu listy stále mohutnější. „V létě pak dosahují velikosti okolo metru a půl,“ upřesnila Chytrá. Obdivuhodná je také jejich nosnost. Klidně udrží devítikilové dítě. „Když se na ně položí polystyrenová deska, která rozloží váhu, pak unesou hmotnost i vyšší,“ míní botanička. Traduje se dokonce, že domorodci na listech hledali útočiště před aligátory. Bílé květy pak leknín představí jen jedinkrát v roce na několik hodin, rozkvétá na přelomu července a srpna, a to vždy v noci. Proti listům jsou ale květy několikanásobně menší.
Zatímco ve své tropické domovině je leknín vytrvalá rostlina, v tuzemsku se mění v „letničku“. Na podzim obvykle rostlina odumře. Z jejich semen ale brněnští odborníci získávají sazenice, které jsou velmi žádané. Pravidelně si pro ně jezdí například zahradníci ze slovenských Piešťan.
Vydání| Tato zpráva vyšla v prvním vydání
Regionální mutace| Lidové noviny - Brno
