Jak dnes taky vypadá evropský film? Mluví se v něm francouzsky a rusky, napíše a zrežíruje ho Rumun a vedle peněz z Francie a Rumunska ho zaplatí ještě Belgičané a Italové. Vtipně si poradí s národnostními klišé, hrábne do temných míst historie, nezalekne se ani amerikanizujícího patosu. Všeho s mírou a na správném místě: proti takhle vkusnému mainstreamu, jaký nabízí komediálně-hudební drama Koncert, nemůže nic namítat ani sebevětší estét.
Koncert rumunského režiséra Radua Mihaileanua vykopává milým gagem a humoru se drží vlastně celé první dvě třetiny. Věci dá do pohybu klasická groteskní situace se záměnou osob: fax určený řediteli moskevského Velkého divadla se dostane do rukou tamního uklízeče Andreje Filipova. V něm se ozve dávná křivda: za Brežněva totiž v „Balšoji“ dirigoval, ale byl z politických důvodů odstaven a orchestr rozprášen po manuálních zaměstnáních. A protože fax nabízel hostování orchestru v prestižním pařížském divadle Châtelet, rozhodne se Andrej všechny ty nynější taxikáře, stěhováky a trhovkyně dát znovu dohromady a dokončit v Paříži to, co spolu kdysi začali. Nic se nezměnilo Film poměrně dlouho setrvává v mozaice scén, kdy Andrej „verbuje“ bývalé kolegy a řeší nejrůznější logistické problémy; koncertovat se totiž má už za dva týdny a spousta někdejších muzikantů dnes už ani nemá nástroje, pasy či slušné oblečení.
Chvílemi Mihaileanu zbytečně tlačí na pilu a zvrhává Koncert do frašky. Nelze však neocenit, jak trefně zachycuje reálie postkomunistického Ruska a pinožení efektivní zkratkou načrtnutých postav v nich. Poctiví lidé, kteří kdysi patřili k muzikantské elitě, změnu režimu vlastně ani nezaznamenali, protože se i nadále protloukají ve společnosti ovládané někdejšími stranickými kádry a oligarchy. Mihaileanuovi však nejde o společenskou kritiku, spíš jen ilustruje poměry, z jakých se hrdinové vzepnou ke svým životním výkonům.
Ve střední části snímek začne honit trochu moc králíků najednou: orchestr se v Paříži vrhne na přivýdělky v tvrdé měně, manažer souboru a zapálený komunista Gavrilov tam má taky vlastní agendu, do města dorazí i nic netušící skutečný ředitel Velkého divadla... Nejdůležitější je nicméně linie virtuosky Anne-Marie, již si Andrej vyžádá k prvním houslím. Zdá se totiž, že mladá umělkyně má něco společného s vystoupením, které bylo před třiceti lety tak fatálně přerušeno.
I když Koncertu v této fázi poněkud padá řetěz, Mihaileanu jej drží nad hladinou průměru mimo jiné pomocí práce s etnickými stereotypy. Vynikající jsou třeba scény s romským houslistou, který svou rodinu zapojí do „manufaktury“ na výrobu zmíněných pasů a baví okolí vyhráváním cigánských odrhovaček – ale když na to přijde, vezme svým uměním dech i skeptické a klasicky vzdělané Anne-Marii. Nevkusné nejsou ani výstupy se šmelícími židovskými dechaři.
Právě antisemitismus totiž stojí za dávnou tragédií, v níž spočívá rozuzlení celého filmu. Přestože Mihaileanu není autorem námětu, jistě v něm příběh rezonoval i díky jeho židovskému původu. Anne-Marii pak řízením osudu hraje představitelka Šošanny z Tarantinových Hanebných panchartůMé -lanie Laurent, pro niž tak jde o druhou roli perzekvované Židovky v jediném produkčním roce.
Kongeniální střih Režisér vede všechny herce jistou rukou, ať už jde o role hlavní (v Andrejovi v podání Alexeje Guskova se skvěle sváří vnitřní démoni s osvobozující vášní pro hudbu) či o ty nejupozaděnější hudebníky. Sebeskvělejší režie a herectví by však nestačily k tak strhující čtvrthodině, jakou snímek vygraduje.
Finále očekávatelně spočívá v provedení (pro účely filmu zkrácené verze) díla, které tehdy zůstalo nedohrané – Čajkovského Houslového koncertu. Kvality hudebního opusu ponechme stranou; pro to, jak ve filmu funguje, je klíčový střih. V Mihaileanuových rukách se koncert stává mistrovsky použitým narativním prostředkem.
Retrospektivy dokreslující minulost jsou do něj vloženy ještě celkem rutinně; téměř nepřekonatelný je zato způsob, jakým se na ploše jedné skladby bez jediného slova, pouhým záběrováním, hrou pohledů a (samozřejmě) nástrojů podaří odvyprávět zázrak hudby a komunikace. Hudebníci jsou znudění, dirigent potupený, sólistka rozzuřená, publikum pobavené, ale pak poprvé zazní housle, hudba začne k úžasu všech stoupat k nebi. Z juxtapozic pohledů, detailů a celků se rodí drama a zápas. Andrej ví, že Anne-Marie ví, že on ví. Lidé přestávají tvořit hudbu, hudba tvaruje je. A nakonec přijde vítězství. Koncert finišuje jednou z nejfilmovějších sekvencí za dlouhou dobu – a zároveň jednou z nejkrásnějších.
***
Koncert finišuje jednou z nejfilmovějších sekvencí za hodně dlouhou dobu – a zároveň jednou z nejkrásnějších.
Koncert (Le Concert) Francie/Rumunsko 2009 Scénář a režie: Radu Mihaileanu Hrají: Aleksei Guskov, Mélanie Laurent, Dmitri Nazarov, Valeriy Barinov, Miou – Miou a další Premiéra: 8. 4. 2010
