Zájem o studium orientálních a jiných exotických cizích jazyků mezi Čechy v posledních letech jednoznačně roste. Přibývá ovšem i možností, kde je studovat, nikdo se tedy nemusí bát, že by na něho místo v některém z kurzů nezbylo.
„Dá se říct, že zájem o orientální jazyky stoupá, ovšem ne vždy se to u nás projeví, protože jen Praha má asi sto soukromých jazykových škol a jejich počet roste,“ potvrzuje trend Jiří Fleissig, vedoucí orientálního oddělení Jazykové školy hl. m. Prahy. Tato magistrátem zřizovaná škola s téměř devadesátiletou tradicí patří mezi největší v metropoli a je současně jediná v České republice, kde lze vykonat státní jazykové zkoušky z více než dvou desítek cizích jazyků.
„Máme osm orientálních jazyků a přibližně 550 zápisů, ovšem někteří zájemci odpadnou, takže teď máme okolo čtyř set studentů. Třeba na čínštinu aktuálně chodí šedesát zájemců ve dvanácti kurzech včetně dálkových,“ popisuje Fleissig.
Manželky vystřídali studenti Ačkoliv je dnes nabídka kurzů větší než kdykoliv v minulosti, klesá naopak poněkud intenzita studia. „Ještě v sedmdesátých letech minulého století byly třeba i kurzy čínštiny běžně dvakrát týdně, ale kurzovné bylo daleko nižší, než je dnes, a lidé taky měli více času,“ tvrdí Fleissig, jenž je také učitelem spisovné arabštiny a spoluautorem její české učebnice. Právě u tohoto orientálního jazyka se podle dlouholetých vyučujících mění struktura zájemců o studium zřejmě výrazněji než u jiných jazyků.
„Pokud jde o arabštinu, tak tam se struktura studentů rozhodně mění, protože dřív to byly hlavně manželky a milenky Arabů a dnes to jsou především středoškoláci, kteří se tomuto jazyku chtějí věnovat, nebo vysokoškoláci například z ekonomických oborů. A potom také někteří delegáti cestovních kanceláří,“ vysvětluje arabista Fleissig. „Manželek Arabů už je o hodně méně, ale naopak tady vyrůstají jejich potomci ze smíšených manželství. Spisovnou arabštinu se od tatínka nebo od dědečka nenaučí, ale mají o ni zájem,“ dodává.
