Ano, historie zákazů politických stran je až příliš často historií jejich přejmenovávání. Přesto je dobře, že se Topolánkova vláda rozhoupala a návrh na zákaz Dělnické strany předává příslušnému soudu. Proč je to tedy dobře? A není v předchozích tvrzeních protimluv?
Důvod pro zákaz Dělnické strany je jasný. Tento stát ústy své vlády dává zřetelně najevo, že demokracie má vůli bránit se vůči těm, kteří ji ohrožují, i když zrovna policie nedrží v ruce materiál k trestnímu postihu „dělnických“ vůdců. Kdo se na internetu podívá do programu Dělnické strany, ví, o čem je řeč: určování národnosti obyvatel republiky a její potvrzení v občanském průkazu, pohlavní deviace postavit mimo zákon, už tyto dva požadavky jsou nejenom na prahu českých zákonů, ale i obecných mezí demokracie. Kdyby tedy vláda se zákazem váhala, jako by říkala, že tyto body shledává legálními.
Říká-li stát A, měl by dodat i B
Jenže aby se nedalo hovořit o protimluvu, aby se brzy neobjevila nějaká Dělnická strana 2.0, takový zákaz může mít logiku jen tehdy, nebudeli ho státní správa brát jako vykoupení svých dosavadních hříchů. Říká-li svým návrhem na zákaz jakési A: tohle prostě tolerovat nebudeme, měla by dodat i B: co uděláme pro to, abychom případnou Dělnickou stranu 2.0 podchytili už v zárodku.
|
Co když se vyznavači totalitních řešení poučí? Co když jejich vůdci pochopí nové požadavky doby dříve než samotná státní správa a zákonodárci? Pak nastává problém a my právě v takovém jsme..
Co se týče organizovaných i neorganizovaných neonacistů, rasistů a extremistů všeho druhu, máme k dispozici explicitní zákony potírající symboly: hákové kříže, hajlování, zkratky typu SS, ale i rudé hvězdy a zkratky typu KSČ. Ale co když se vyznavači totalitních řešení poučí?
Co když jejich vůdci pochopí nové požadavky doby dříve než samotná státní správa a zákonodárci?
Pak nastává problém a my právě v takovém jsme.
Dělnická strana neužívá ani hákové kříže, ani pěticípé hvězdy, neužívá dělnickou symboliku ani v hnědém, ani v rudém provedení. Dobře tím vystihuje požadavky doby i problémy státní správy a samospráv. Žádného neonacistu či xenofoba dnes ani nenapadne nahlašovat pochod k poctě Adolfa Hitlera nebo za čistou rasu, tady nám jsou přísné paragrafy na nic. Lidé „dělnického typu“ na to jdou mnohem chytřeji. Před rokem v Praze chtěli pochodovat proti české účasti na vojenských operacích v Iráku. V lednu pak v Plzni za svobodu slova. No řekněte, zakázali byste něco podobného při úctě k naší mladé demokracii?
Hlavní problém tu vystoupí vždy až v souvislostech. Protest proti české účasti v Iráku je zcela legitimní. Ale konat takový protest na výročí „křišťálové noci“, státem organizovaného protižidovského pohromu, a nota bene v pražském židovském městě? Podivná náhoda. Pochodu za svobodu slova bychom zatleskali. Ale budeme mu tleskat, mašírují-li „dělníci“ kolem plzeňské synagogy, nota bene v den výročí deportace plzeňských Židů? Tady už opravdu něco nehraje. Úředníci samospráv jsou v tísni, mají-li se dobrat těchto souvislostí už předem, v zákonem stanovené krátké lhůtě pro možný zákaz, vědí-li pouze, že nahlašovatelem je jakýsi Václav Bureš. Pak už se opravdu jeví jako racionálnější řešení, zakáže-li stát partu, kolem níž se podobné dění a podobné osoby „náhodou“ nabalují, Dělnickou stranu.
Že je to už dávno? Že tehdy se o Dělnické straně nemluvilo? Že se projevila jen okrajově, když spolu s Václavem Burešem podala trestní oznámení na plzeňského primátora Rödla? Že nyní jde o Litvínov, o boj Dělnické strany za „slušný život janovských starousedlíků“ a proti „pozitivní diskriminaci a policejnímu násilí“? Ne, to vše spolu velmi silně souvisí právě skrze zákaz strany. Stát se zbaví symbolu, který mu dělá starosti i špatný obraz ve světě, ale o to bedlivěji bude muset hlídat, kdo, kde a co vyhlašuje a nahlašuje.
Chystat se na anonymy
Dělnická strana a jí podobné spolky dobře sehrávají jakousi zřizovatelskou roli, svým jménem mohou zaštiťovat akce různého druhu. Zároveň ovšem působí jako hromosvod. Když se v nějaké žádosti vyskytne známé logo, úředník státu či samosprávy by měl hned zastříhat ušima. Teď, po zákazu strany, bude úředníky čekat větší práce. Jak poznat potenciálně nebezpečné „anonymy“? Stát by měl už předem trénovat situace, až profláknutá jména jako Tomáš Vandas, Erik Sedláček či Václav Bureš nahradí dosavadní „druhá dělnická liga“.
Stát včera řekl své A: kde je hranice a co nechce. Teď by ještě měl říci své B: jestli skutečně chce české Romy a co udělá pro jejich bezpečí. Aby to nebylo jen na Jiřím Čunkovi a jeho výroku, že každý může cestovat, kam chce.
