Tip na knihu s poněkud přepjatým názvem Slavné stavby Prostějova budiž zároveň doporučením k návštěvě tohoto města, jež nemůže minout nikdo, kdo se v této zemi zajímá o pěkné domy.
V knižní edici Slavné stavby, v níž byly na křídovém papíře, s bohatým fotografickým doprovodem a kvalitním komentářem dosud představeny „slavné vily“ jednotlivých krajů, přišlo na řadu jedno jediné město. To, že je tím prvním Prostějov, může být sice náhoda, ale svou logiku to má. Z ohledem na architekturu není Prostějov jen tak obyčejné město, nýbrž je to město svým způsobem zakladatelské čili gründerské. A to ve dvou punktech.
Zaprvé tam proběhla koncem 19. století a začátkem 20. století cosi jako moravská průmyslová revoluce. Ta z dřívějšího města, kam jezdili vesničtí Hanáci prodávat početným Židům obilí, z kterého oni pálili kořalku, učinila město plné továren a dílen, proletariátu a také bohatých průmyslníků, fabrikantů. Ostatně jeden z mnoha slavných rodáků, spisovatel Edvard Valenta o těchto časech napsal román Kvas. A jak známo, kde jsou továrny, jsou vedle dělníků také bohatí továrníci, kteří mají na to, aby si mohli nechat postavit hezké domy, v čemž spočívá jejich kulturní přínos, který respektuje i člověk pokrokově zaměřený.
Na rozdíl od současných poměrů mívali před sto lety bohatí lidé vkus. Dokonalým příkladem toho, jak i lidé zcela technicky orientovaní byli schopni zanechat po sobě úžasnou architekturu, kterou si přitom nechali stavět pro sebe, je dvojice vil bratří Františka a Josefa Kováříkových, které si nechali tito vynikající moravští inženýři vyprojektovat od architekta Emila Králíka právě před sto lety. Dvě rodinná sídla, z nichž zvláště vila Františka Kováříka působí dodnes jak monumentální černý leštěný diamant, jsou považována za zakladatelská díla české architektonické moderny. Zub času na nich sice zanechal stopy: jedna z nich sloužila dlouhá léta jako rejdiště pionýrů, kteří se s nějakým dekorem nepárali, a v letech 90. z průčelí zmizela, nejspíš ve Sběrných surovinách, plastika Černá panna s věncem a hady; ale srovnatelnými skvosty se může pyšnit jen málokteré české či moravské město.
Noví vládci Prostějova A pak je tu druhý zakladatelský čin Prostějova. Souvisí samozřejmě s tím prvním. Díky onomu průmyslovému rozvoji se stalo, že v Prostějově už koncem 19. století tak převážil český (moravský) živel nad německožidovským patriciátem, že to vedlo k tomu, že se v roce 1892 chopili vlády na radnici Češi a starosty se stali muži, na které v Prostějově dosud vzpomínají: Karel Vojáček a Ondřej Přikryl. A nyní se stala věc, kterou lze dosud míti za příkladnou a bohužel již asi neopakovatelnou. Noví vládci Prostějova vzali svou roli jako vlastenecký úkol, jímž chtěli dokázat, že česká správa si nijak nezadá za správou německých radnic na Moravě, ba že je předčí v kulturnosti i v modernosti. Projevem toho se měla stát stavba Národního domu, který udivuje a v úžas uvádí každého estéta. Prostějovští radní se totiž neobávali zadat práci mladému architektovi, který byl tak progresivní, že ho v matičce Praze k žádné větší práci nepustili. Jmenoval se Jan Kotěra, bylo mu něco po třicítce a svým prostějovským Národním domem (1905 – 1907) de facto založil moderní českou architekturu.
***
Slavné stavba Prostějova. Kolektiv a editor Miroslav Chytil. Fotografie Jan Pospíšil. Vydal Foibos Books s.r.o. a Foibos a.s., 231 stran (Autor je rodák prostějovský)
Na rozdíl od současných poměrů mívali před sto lety bohatí lidé vkus. Dokonalým příkladem je dvojice prostějovských vil bratří Františka a Josefa Kováříkových.
1/ Národní dům (1905-1907), Jan Kotěra 2/ Vila Františka Kováříka (1910-1911), Emil Králík 3/ Vila Josefa Kováříka (1910-1911), Emil Králík 4/ První továrna firmy F. Wichterle
