Podle dvou zdrojů LN se tento „posvátný“ manuskript nacházel nejméně rok mimo území České republiky, poněvadž byl v tichosti vyvezen ze země do Rakouska, do vídeňského kláštera. Možná i z dobrých důvodů, nicméně dle některých právních názorů to odporuje zákonu o vývozu předmětů kulturní hodnoty. Jen při domácích zápůjčkách byl rukopis pojištěn na částku 20 milionů korun.
Až nedávno, 27. února, se dostal zpět do trezoru starobrněnského opatství, kde Mendel křížil hrách a odhalil zákony dědičnosti. I proto tam rok co rok jezdí přednášet nobelisté – lékaři či genetici, neboť jen pár disciplín tak přesně ví, kdy a kde vznikly...
„Rukopis už je v pořádku zpátky v Brně. Myslíme si, že by bylo dobré jej vystavit a originál zpřístupnit veřejnosti. Jde o dokument, který patří k nejcennějším památkám dějin vědy v ČR,“ potvrdil LN Emil Jan Biernat, polský augustinián z opatství.
Bude rukopis na výstavě?
V lednu vyšly v časopise Nature pozvánky na stěžejní světové výstavy roku, mezi nimi i na římskou expozici „DNA: Kniha života od Mendela po genomiku“. Až do června se koná v Palazzo delle Esposizioni, součástí je i pár mendeliánských předmětů z brněnského Mendelova muzea. Proto se tehdy LN začaly zajímat, zda nebude zapůjčen i rukopis. „Rádi bychom to zprostředkovali, ale není to možné,“ odvětil pouze Ondřej Dostál, ředitel muzea, které sídlí v opatství. Spis ale patří přímo řádu.
Dlouhou dobu, v letech 1996 až 2015, byl opatem řádu Lukáš Evžen Martinec, jenž už se dříve zasloužil o navrácení po válce ztraceného manuskriptu. Vystřídali jej nově příchozí augustiniáni z Polska a Itálie, kteří do Brna na výzvu římského vedení přišli. Nejméně od roku 2015 byl ale rukopis ve Vídni; augustiniáni pak interně jednali o jeho repatriaci.
Nakonec byly sjednány náklady za refundaci – ve výši 50 tisíc eur, o něž si napsal vídeňský vikář Dominic Sadrawetz. Poté, co byla částka uhrazena, jej 27. února ve Vídni předal kolegům z ČR a spis se vrátil tam, kam od roku 1865 logicky patří – do Brna, kde vyrostly silné kořeny genetiky.
„Jméno Mendel je velice důležité. Pro světovou akademickou komunitu je to největší trumf Brna a také cesta, jak k nám dostávat zajímavé přednášející, kteří by, upřímně, jinak do Česka ani nepřicestovali,“ říká Mikuláš Bek, rektor Masarykovy univerzity.
„Pokud by nám byl rukopis majiteli svěřen, rádi se postaráme o jeho důstojné vystavování,“ říká Bek.
