Kampa Park má v kapse trumf: svoji adresu. Jen těžko si představíte atraktivnější umístění pro restauraci než tohle: na břehu Vltavy ve stínu Karlova mostu, s výhledem na Staré Město, jen pár kroků od pohádkových malostranských ulic.
Jenže to už každý ví - především to vědí hordy turistů, kteří lákavé terasy Kampa Parku zahlédnou z Karlova mostu, a už si to tam razí na večeři. Jméno Kampa Park se ostatně v posledních letech začalo spojovat s turisty natolik, že restaurace téměř zmizela ze seznamu podniků, kam chodí normální Pražan. Nebo snad někoho v poslední době napadlo zajít si sem na slavnostní večeři?
Nebylo to tak ale vždycky. Když Kampa Park otevřeli (a ještě celkem dlouho poté), byla to Luxusní Restaurace s velkým L a R. Zastavila se tu téměř každá zahraniční filmová hvězda, která měla cestu přes Prahu. Stěna, na níž blednou fotky celebrit, vypadá jako album akčních hrdinů 90. let: je tu Arnold Schwarzenegger, Sylvester Stallone, Bill Clinton.
Nápad na restauraci Kampa Park se zrodil Nilsi Jebensovi a Tommymu Sjööovi - dvěma králům restauratérů 90. let. Sjöö byl tehdy majitelem Brasserie Mozart v Obecním domě (na stejném místě je dnes Francouzská restaurace), jednoho z prvních podniků ve městě, kde zavedli salátový bar. Tento na Prahu revoluční čin přesvědčil Jebense o tom, že Sjöö je pro něj ten správný partner, a společně otevřeli Kampa Park i dnes již neexistující italskou restauraci Segafredo Na Příkopě.
Svoji společnost pojmenovali Kampa Group a v jejím rámci otevřeli mnoho podniků - některé úspěšné, jiné méně. Nakonec se firma rozdělila na dvě konkurenční panství: Pravda Group, které spravoval Sjöö a patřily do něj restaurace Pravda, Barock a (dokud nezanikly) Aqua a Hot na Starém Městě. Jebens panoval na Malé Straně, kde otevřel Hergetovu Cihelnu, Cowboys a Square na Malostranském náměstí v místě, kde je dnes Starbucks.
Norské chutě, francouzské zpracování Jebensovou vlajkovou lodí je samozřejmě dodnes Kampa Park, i když dnes už bez lesku, jímž zářil před nějakými deseti, patnácti lety. Vaří se tu francouzská kuchyně proložená skandinávskými a asijskými prvky - a občas nějakým tím kulinárním klišé. Jako například hovězím carpacciem s rukolou, parmazánem a olivovým olejem (395 Kč), což je jídlo, které si dnes můžete dát i v leckteré pizzerii.
Kampa Park ale dovede překvapit i příjemně - jako tomu bylo u předkrmu, mušlí sv. Jakuba. Částka 545 Kč za dvě malé mušle je sice trochu přehnaná, ale byly skutečně úžasné: maso zprudka opečené, podávané v nádherně máslové koprové omáčce s kousíčky květáku. Norské chutě, francouzské zpracování. Stejný popis by se hodil i na salát z kraba královského (645 Kč), majonézovou pochoutku z čerstvého krabího masa s pažitkou a tajemným kořením, které jsem nedokázala identifikovat. K tomu husté rajčatové želé (dobré, i když trochu připomínalo rajčatové pyré z konzervy), salát s klíčky, dokřupava opečené chlebové tyčinky a troška lososového kaviáru. I v tomto jídle jsem ocenila přítomnost kopru, bylinky typické pro severskou a slovanskou kuchyni. Škoda že jí v té francouzské a středozemní není víc!
Moc nadějí jsem do Kampa Parku nevkládala, ale když odnesli talíře od předkrmů, říkala jsem si, že jsem téhle restauraci křivdila. Možná, že je pořád jedna z nejlepších ve městě. Možná že se ve zdejší kuchyni celé ty roky odehrával zázrak a my jsme si toho jen nevšimli, oslněni všemi těmi novými podniky.
Dokonce i obsluha totiž byla až do té chvíle výjimečná. Naše číšnice měla onu úžasnou schopnost zkouknout náš stůl pokaždé, když procházela kolem (což by mělo být druhou přirozeností každého číšníka, ale není; když jdou kolem vás, většina z nich obvykle otočí hlavu na druhou stranu, jen aby se nemuseli setkat s pohledem zákazníka). Nikomu z nás nikdy neodnesla talíř, dokud u stolu ještě někdo jedl, a nedolévala nám neustále vodu do skleniček. Zkrátka zdálo se, že tato číšnice skutečně prošla zácvikem. Oči na hodinkách, čas ubíhá O to větší zklamání pro mě bylo, když mezi prvními dvěma chody nastala nepříjemně dlouhá tichá proluka. Víte, co myslím - když vám tak vrtá hlavou, kde se zaseklo hlavní jídlo, že se místo konverzace se svým protějškem neustále díváte na hodinky a pohledem fixujete dveře do kuchyně. Číšnice - skutečný anděl - se přišla za zpoždění omluvit. Prý to bylo to suflé, co trvalo tak dlouho.
Přála jsem si, aby se to čekání vyplatilo. Bohužel ne. Byla to sýrová bomba - sýrové lanýžové suflé (495 Kč) se sýrovou bílou omáčkou a sýrovými parmazánovými chipsy, to vše slané až hrůza. Víc mě potěšilo jehněčí (895 Kč). Maso bylo úžasně křehké a chutnala mi i baby zeleninka a hráškové pyré v příloze, ale omáčka z červeného vína byla příliš jednostranná a kousky brzlíku jako by kuchař přihodil z náhlého impulzu, nikoli jako integrovanou součást jídla. Zato dezert byl letně božský: jahodové cappuccino (295 Kč) ve skle s meringue, vanilkovou zmrzlinou, jahodovým coulis a lesním ovocem napíchaným na špejli.
Takže doporučila bych Kampa Park, nebo ne? Ano, i když s jistým zaváháním. Venkovní posezení je skvělé, obsluha je skvělá, jídlo je skvělé občas. Jistě by se našly podniky, kde za ty peníze dostanete víc (osmidecilitrová láhev jakési absurdní norské vody tu stojí 165 korun). Ale až budete mít zase někdy chuť zaplatit si luxusní večeři, zařaďte si Kampa Park na seznam. Taky byste mohli skončit daleko hůř.
gurmánská bomba překvapivě dobré průměr nic moc raději se vyhnout Recenze je nezávislá, náklady platí výhradně redakce Lidových novin.
Kampa Park Na Kampě 8b Celkový dojem Praha 1 - Malá Strana Tel.: 296 826 112 Jídlo www.kampagroup.com Obsluha Atmosféra www.praguespoon.com
O autorovi| Laura Baranik, recenzentka restaurací
