Před 535 lety napsal Paolo Toscanelli dopis vedoucí k objevu Ameriky
Pětadvacátého června roku 1474 odeslal florentský lékař, země- a hvězdopisec Paolo Toscanelli do Lisabonu dopis, ve kterém odpovídal na dotaz portugalského krále Alfonse V. Adresátem byl králův zpovědník Fernao Martinez.
„Vzhledem k Tvým důvěrným stykům s Jeho Veličenstvem potěšila mě Tvoje zpráva tím více, že jsem již dříve s Tebou mluvil o kratší námořní cestě do země koření, nežli je cesta přes Guineu. Král si ode mne přeje přesvědčivého objasnění na základě mého vlastního dobrozdání, a to takového, aby i méně zcestovalý člověk mohl tuto cestu pochopit a jí porozumět. Ačkoli se to, co chceš vědět, dá lépe ukázat na kouli, která představuje Zemi (glóbus se tehdy ještě nepoužíval, pozn. autora), rozhodl jsem se pro snazší pochopení a porozumění a pro ušetření námahy vysvětlit tuto cestu na námořní mapě...
Nedivte se tomu, že území, kde roste koření, nazývám,západní‘, ačkoli obyčejně je označováno jako východní, neboť na této cestě na západ musí být tato místa dosažena plavbou,podzemskou‘, kdežto až dosud byla vyhledávána po souši a na východ cestou,nadzemskou‘... Vzdálenost z Lisabonu přímým směrem na západ až k velkému a nádhernému městu Quinsay (na východním pobřeží Číny, mluvil o něm i Marco Polo v cestopise Milion, pozn. autora) měří na mapě šestadvacet dílků, každý 250 mil široký (něco přes 460 km, pozn. autora).
Toto může, vzhledem ke krátkosti času a mým ostatním pracím, stačit jako odpověď k Tvým otázkám. Jeho Veličenstvu však jsem vždy s potěšením k službám.“
Koncem patnáctého století se mořeplavci nejvíc řídili prastarou Ptolemaiovou mapou světa, podle níž Afrika splývala s jihovýchodní Asií, takže po vodě se do Indie doplout nedalo. Afrika ještě zdaleka nebyla obepluta. Indická cesta na západ tedy nabízela řešení. Toscanelli, v roce 1474 sedmasedmdesátiletý, požíval kromobyčejné úcty a jako proslulý lékař měl zabezpečenu slušnou existenci; kosmografii se věnoval vyloženě ze záliby.
Kolumbus, v roce 1474 třiadvacetiletý, nečetl Ptolemaia, dokonce ani Marka Pola. Nicméně coby obchodník, námořník a kreslič map se setkal se spoustou vyprávěnek. Na ideu západní cesty do Indie přišel sám od sebe, hnán hamižností. Proti Toscanellimu měl dvě výhody: mládí a hroší kůži.
Jakmile se někdy v letech 1480 až 1481 dozvěděl o Toscanelliho dopisu Alfonsovi, okamžitě autorovi napsal. Ten reagoval obratem.
„Vidím vaši ušlechtilou a velikou touhu cestovat tam, kde roste vzácné koření. Proto Vám posílám jako odpověď na Váš dopis opis onoho dopisu, který jsem před delší dobou... napsal jednomu svému příteli ve službě Jeho Veličenstva krále portugalského, odpovídaje mu na otázku, kterou mi dal z rozkazu králova v téže věci; posílám Vám právě takovou mapu, která souhlasí s onou, již jsem zaslal jemu.“
Paolo Toscanelli na jaře roku 1482 zemřel. Další osud Kolumbův je notoricky znám: posílen přesvědčením uznávaného učence, nakonec uspěl u španělského dvora a 12. října roku 1492 definitivně (po Vikinzích) pro Evropu objevil Ameriku.
