25. března 2018 6:00 Lidovky.cz > Zprávy > Svět

Zapomenutí Češi na Krymu ztrácejí svůj jazyk a tradice, Česko prý o ně ztratilo zájem

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 15Diskuse
Lída Procházková doma s maminkou dosud mluví česky. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Lída Procházková doma s maminkou dosud mluví česky. | foto: Tomáš Vlach

Sevastopol Krym má dvě tváře, turistické pobřeží a několikanásobně rozlehlejší step na severu. Je tu úrodná půda a krajina rovná jako stůl, poloostrov tady ale taky ukazuje svoji méně honosnou podobu. Hned za předměstím krymské metropole Simferopolu začínají cesty plné děr a bláta i malé domky z vepřovic. Tady po roce 1860 začali zakládat své osady Češi, které na místo přivedly sliby carského Ruska lákající nové osadníky na příděly úrodné půdy, jíž se doma nedostávalo.

Dobu největší prosperity zažily české vesnice před první světovou válkou, v poslední dekádě carského Ruska. Pak přišel sovětský komunismus a po válce mnozí Češi využili dočasné možnosti vrátit se do vlasti. Dnes jich zbylo několik stovek, většinou žijí ve smíšených manželstvích a jejich identita pomalu mizí.

„Doma s maminkou ještě mluvíme česky,“ říká Lída Procházková z vesnice Lobanovo, která se dřív jmenovala Bohemka. „Ale jsme myslím jediní. Češtinu si udrželi jen ti nejstarší, kteří pomalu umírají,“ dodává. Do anexe na jaře 2014 měla česká komunita v Lobanovu dobré kontakty s vlastí, působila tu učitelka češtiny, pravidelně sem jezdili diplomaté z Kyjeva i hosté z Čech. Pořádala se dětská představení, katolické mše, zdejší Češi si udržovali kulturní dům i malé muzeum. Teď za čtyři roky nepřijel nikdo. „Nikdo si na nás nevzpomene. Přitom by nám stačilo málo. České zpěvníky, učebnice, cokoli,“ krčí rameny paní Lída.

České slabikáře a upomínky na Prahu. I to lze najít v českém muzeu v krymské vsi Bratskoje.
Antonína Jakonová, rozená Brabcová, touží po češtině. Ráda by si alespoň zazpívala českou písničku.

Úplně stejný problém mají o pár kilometrů dál ve vesnici Bratskoje. Před dvěma lety tu založili muzeum, zvelebili k tomu jeden z opuštěných domků. „Tenkrát jsme si dělali naděje, že ani podporu z Česka nepotřebujeme, že přijde ze Simferopolu. Jenže to se ukázalo jako přehnané očekávání,“ říká předsedkyně zdejšího spolku Světlana Kalinčenková.

I tady se snaží držet vše sami, donedávna měli taneční soubor, jenže jim odešel harmonikář k jinému sboru v sousední vesnici. „Stačilo by nám málo, jen písničky na stažení z internetu. Nevíte, kde se to dá získat?“ ptá se další Češka Antonína Jakonová, která se za svobodna jmenovala Brabcová.

Krymští Češi spadají pod ambasádu v Kyjevě, protože Česko anexi Krymu neuznalo. Vše ale komplikují sankce proti Rusku kvůli zabrání poloostrova, diplomaté sem nemůžou a ze stejného důvodu je nemožné vyslat sem učitele češtiny, který by komunitu dal zase dohromady.

Řeč přijde i na volby, kde krymští Češi volili vesměs Vladimira Putina. „Byla to nejlepší volba,“ říká Lída Procházková „Mám práci ve školce, dostávám plat, zdravotnictví je zadarmo, dělají se tu silnice,“ vyjmenovává. Jednohlasně pro Putina se vyslovují i Češky z Bratského. „Máme vodu, silnice, žijeme myslím lépe než dřív,“ říká předsedkyně spolku paní Světana a já najednou nemám argument jí oponovat.

Tomáš Vlach, spolupracovník LN na Krymu
  • 15Diskuse




Najdete na Lidovky.cz